Hlavní navigace

Projekt ST - kapitola 4. - Přípravy a drobnosti

29. 9. 2020 10:00 Michal Tauchman

Tak zdroj máme funkční, vlastní logika počítače vypadá v pořádku, tedy je možno začít se věnovat dalším drobným činnostem.

První věcí je základní deska, jelikož s ní není žádný další problém, stačí už jen pár drobností. Povrch profoukat stlačeným vzduchem (já nemaje kompresor používám plyn ze spreje) od veškerého usazeného prachu. Při manipulaci s holou deskou samozřejmě pozor na dvě věci – nepoškodit plošný spoj a dát pozor na statický náboj – lépe se před manipulací vybít o uzemněný předmět (vodní trubky, topení), aby člověk zbytečně neodpálil nějaký IC (ty použité v Atari by neměly být nějak extrémně citlivé, ale jistota je jistota). Dále na desce máme plnou nálož konektorů, dobrým zvykem je prostříknout je Kontaktolem, který pomůže kontakty vyčistit, snížit přechodový odpor a zakonzervuje je. Podobnou činnost je dobré udělat, pokud jsou na desce nějaká IC v paticích, je dobré je opatrně vytáhnout, prostříknout patice opět trochu Kontaktolem a vrátit čip zpět. Někdy mají tendenci kontakty zoxidovat a způsobit zbytečné problémy s počítačem. Atari má v paticích ale jen minimum čipů, většina je zapájena do desky napřímo. Deska je nyní kompletně připravena, můžeme ji uložit, bude čekat až na kompletaci.

Detail desky s moduly ROM.

Detail desky s moduly ROM.

Další na řadě je hromádka plastů z krytu. Ty, než se přesunou na další úroveň, je třeba vyčistit. Můj kus byl opravdu hezký, takže na vyčištění stačilo použít můj oblíbený produkt na počítače – čistící IT pěnu. S tou mám výborné zkušenosti, dobře čistí, dobře schne a nezanechává skvrny. V kombinaci s mikroutěrkou jsem očistil veškeré plochy a výřezy. Na co mikroutěrka nestačila, bylo vrchní žebrování, tam naopak pomohl starý zubní kartáček.

Můj oblíbený přípravek na čištění techniky (značku jsem rozmazal, abych nedělal reklamu konkrétnímu výrobci).

Můj oblíbený přípravek na čištění techniky (značku jsem rozmazal, abych nedělal reklamu konkrétnímu výrobci).

Čištění vrchního "grilu" pěnou a kartáčkem.

Čištění vrchního „grilu“ pěnou a kartáčkem.

Detail "grilu" po čištění - zbytky pěny se odpaří, nebo je lze odfouknout vzduchem.

Detail „grilu“ po čištění – zbytky pěny se odpaří, nebo je lze odfouknout vzduchem.

Pohled na samotný již očištěný kryt.

Pohled na samotný již očištěný kryt.

Nic dalšího jsem u tohoto kusu dělat nemusel, obvyklé nečistoty, které jsou k nalezení na těchto počítačích jsou různé zbytky lepidla (po samolepkách od „tuningového“ nadšence), skvrny od fixů a inkoustu či od gumových předmětů. Na ty se dle stupně znečištění hodí klasický sprej na okna (obsahuje drobnou koncentraci alkoholu), alkohol či směs jedlé sody s vodou (vytvoří jemnou brusnou hmotu, tak tady pozor, ať neobrousíte, co nechcete). Nicméně v tomto případě jsem ani po jednom nemusel sáhnout.

Na stole mi ještě leželo spodní plechové stítění, ve kterém je usazena základní deska. Toto stínění obsahovalo množství povrchových teček rzi, které nikde nešly do hloubky. Na vyčištění těchto stop stačí obyčejný kuchyňský ocet, namočit hadřík a tečky vyčistit. Na plechu už zůstanou stopy, nicméně ty viditelné kuličky rzi zmizí. Podobně lze vyčistit rezavé šroubky (nicméně v tomto projektu žádné nebyly) – stačí nalít ocet do skleničky a šroubky do nich na několik hodin potopit, pak vyndat a otřít. Nikdy už nebudou lesklé, protože povrchová úprava byla nenávratně zničena rzí, ale i tak se výrazně zlepší jejich vzhled.

Spodní stínění s mnoha stopami od povrchové rzi.

Spodní stínění s mnoha stopami od povrchové rzi.

Částečně očištěné stínění, některé tečky již byly ostraněny octem, jiné z půlky. Je to o troše drhnutí.

Částečně očištěné stínění, některé tečky již byly ostraněny octem, jiné z půlky. Je to o troše drhnutí.

Další na řadě je klávesnice, tu je třeba zbavit kláves. Na to se postupy různí, někdo má přímo vytahovák různých provedení, někomu to nevyhovuje…někdo to páčí šroubovákem, ale to nedoporučuji, snadno se něco poškodí a hlavně je klávesa páčena hrozně bokem – riziko zlomení „plunžeru“ klávesy (plastová tyčka, na které drží klávesa, a pro staré počítače se fakt blbě shání, naštěstí dnes v době 3D tiskáren by to snad někdo mohl vyrábět). Mne se tady asi nejvíc osvědčila „lanková“ metoda – tenké pevné lanko (vlasec) podvléknout co nejvíc pod střed klávesy, tu tahat rovně nahoru mezi prsty, zespoda zvedanou tím lankem. S trochou cviku jsem brzy klávesy tahal raz-dva a bez poškození plastů.

Zde na obrázku z minulé kapitoly je vidět klávesnice zbavená hmatníků:

A tady máme "naháče" na testovací stolici (bedna made in Ikea).

Pohled na počítač s klávesnicí bez hmatníků (až na jeden, co je to zač, o tom v přístí kapitole).

Klávesy a spodní díl klávesnice opět na očištění, podobný postup jako u plastů. Spodní díl uložit, klávesy jsou na pořadníku do lázní.

Poslední se na stole válela disketovka, je dobré provést základní údržbu. Aby se člověk dostal, kam potřebuje, je třeba sundat přední čelo (drží na západkách). U čela disketovky zmíním zajímavost, mechanika má běžnou LED k indikaci provozu mechaniky, nicméně tato LED je plně schována za krytem počítače a není vidět. Pro indikaci provozu mechaniky má ST dedikovanou kontrolku umístěnou nad klávesnicí. Po sundání čela stačí povolit šroubek/šroubky držící krycí plechy a vyloupnout samotnou mechaniku z ulity.

Disketová jednotka bez vrchního krytu a čela. Na ploše je vidět vrstva prachu usazená za ty roky uvnitř. Nicméně nic hrozného.

Disketová jednotka bez vrchního krytu a čela. Na ploše je vidět vrstva prachu usazená za ty roky uvnitř. Nicméně nic hrozného.

Mechanika v ST má přímý pohon kotouče a hlavu přes šnekový závit, tj. nemusel jsem řešit žádné dezintegrované gumičky pohonu. Jinak byla mechanika poměrně čistá, takže stačil obligátní stlačený plyn pro vyhnání veškerého prachu. Dále jsem v rámci údržby odstranil co největší množství starého maziva v kolejnicích čtecí hlavy a jejím pohonu. Toto mazivo jsem poté nahradil novým, osvědčenou lithiovou WD40 (bílé polotekuté mazivo, dobře funguje na podobné komponenty a dlouho vydrží). Mazivo jsem stříknul i do všech ostatních mechanických kloubů a západek (disketě se původně moc nechtělo vyskakovat po stlačení Ejectu). Posledním krokem, ale velmi důležitým, je vyčištění samotných čtecích/zapisovacích hlav (moje Atari má oboustrannou disketovou mechaniku DD 720kB). Na to je nevhodnější alkohol a vatová tyčinka. Po těchto procedurách byla údržba disketovky hotová, tedy nezbývalo, než ji složit zpět dohromady a uložit k hromadě komponentů čekajících na zkompletování.

Vyčištěná a promazaná disketová jednotka, zde ještě bez vrchního krytu.

Vyčištěná a promazaná disketová jednotka, zde ještě bez vrchního krytu.

Jednotka s vloženou disketou uvnitř.

Jednotka s vloženou disketou uvnitř.

Tímto mohu uzavřít kapitolu ohledně příprav, některé komponenty se už krčí hotové, čekající na zbytek, o tom až ale zase příště…

Sdílet