Projekt ST - kapitola 12. - Závěr projektu

Projekt ST se nachýlil ke svému konci. Nezbývá než, než se nad ním zamyslet a shrnout své postřehy stran celého počítače a absolvovaných procedur.

Jak jsem na začátku uvedl, tento projekt vznikl z důvodu, že mám rád staré počítače a jelikož jsem se ke svým vysněným strojům nemohl dostat jako dítě, tedy v době jejich největší slávy, udělal jsem si radost nyní.

Říká se, že si člověk nemá plnit dětské sny, protože bude zklamán. Dostavilo se zklamání?

Zcela upřímně, ani v nejmenším. ST je moc krásný kus počítačové historie, a stále má svoje velké kouzlo. Design počítače je dodnes skvělý, dle mého názoru je to jeden z nejhezčích strojů této před-PC éry. Design působí kompaktně, klávesnice má příjemný sklon a vrchní žebrování působí elegantně. Disketovka je příjemně zaintegrovaná pod kryt. Stroj není žádná pápěrka, na délku má skoro půl metru a váha díky poměrně masivnímu kusu stínění a integrovanému zdroji a FDD atakuje překvapivé hodnoty – 4,5kg. Rozhodně člověku nepřijde, že drží nějakou plastovou hračku.

Zastavím se ještě u klávesnice, která má sice takový „tvrdý“ doraz, ale píše se na ní extrémně pohodlně. Má příjemný chod, hezký zvuk a dobrý tvar hmatníků. K tomu díky dostatku prostoru jsou bloky hezky oddělené a máme tu k dispozici plnou numeriku. Rozložení kláves není úplně takové, jak jsme zvyklí ve standardu, ale logické a rychle se na něj dá zvyknout. Umím si představit psát na ní romány.

TOS je poměrně jednoduchý systém, tady se na nějaký velký multitasking jako u Amigy nehraje, ale působí příjemně, ovládá se snadno a poměrně moderně – normálně myší a otevření poklepáním. Systém je snadný k pochopení, a včelka místo přesýpacích hodin působí roztomile. Pohyb ve složkách na disketě je překvapivě rychlý a přehledný.

Spouštění her z disket je snadné, většina nabízí autostart (tj. počítač po zapnutí/resetu nabootuje rovnou program z diskety), případně otevře na ploše TOSu okno, kde stačí poklepat na ikonu .prg. Rychlost je samozřejmě „disketová“, načítání chvíli trvá, ale pohyb v samotných hrách je už potom ve většině případů rychlý, a dotahovaní dat už bývá jen otázkou chvilky. Jsou samozřejmě výjimky, např. zmíněné DuckTales, které dotahuje z diskety neustále a pokaždé poměrně dlouho – což dělá tuto hru skoro nehratelnou, pokud hráč nechce projít testem trpělivosti.

Výroba disket je snadná, stačí k tomu starší PC s připojenou disketovkou a správnou aplikací. Kdo se nechce párat s disketami, Lotharek prodává zařízení pro přenos mezi počítačem a moderními úložištěmi, k dispozici je GoTek a další možnosti.

A hry samotné? Leckdo by se mohl ofrňovat nad grafikou, ale byla by to jeho škoda. Mnoho her je opravdu výborně hratelných a zábavných dodnes. Spousta z nich je ale mnohem obtížnějších, než jsme dnes zvyklí.

Pokud jde o samotný průběh renovace, jsem vcelku spokojen. Byl to můj první pokus, něco bych nyní samozřejmě udělal jinak, ale výsledek je velmi solidní. Oprava a zprovoznění počítače nakonec nebyla moc obtížná, výměna kondenzátorů ve zdroji slavila úspěch a nyní běhá celý stroj naprosto spolehlivě (hodiny při natáčení, testování a zkoušení her zcela stabilně). Retrobrighting měl své mezery, ale šlo o to nasbírat zkušenosti a vychytat mouchy. Celkově jsem s funkcí a vzhledem celého stroje spokojen.

A co tedy dál? Aktuálně si dám chvíli od publikování pokoj, protože potřebuju chystat a sepisovat další materiály. Pokud jde o mé články, tak taky mám samozřejmě při pohledu zpět výhrady, následující články bych raději psal více profesionálněji, videa přes kameru mají sice ten „náboj“ reálného stroje, ale nejsou moc kvalitní, a celkově téma her jsem asi nepodchytil úplně zábavně, soudě dle mírných reakcí. K tomu bych příští články asi podělil na menší počet a delší úseky, přijde mi, že jsem to rozsekal až příliš (což vzniklo tím, že jsem většinu psal před vydáním, nyní bych chtěl mít celé téma už napsané předem, abych docílil lepší ucelenosti). Jinak toto se mi tady mezitím nakupilo, takže co dělat (a za co utrácet) rozhodně mám:

Tak jestli mne tu stále bude chtít Root hostit, uvidíme se u nějakého dalšího „projektu“.

Zároveň bych chtěl poděkovat ROOTu, že mi umožnil využít prostor na psaní, za pěkné reakce ze strany šéfredaktora, a moc díky všem čtenářům za přečtení článků, za všechny hezké a pozitivní reakce i dobré tipy a rady do budoucna. A také manželce, která tyto články čte spolu s Vámi a v tom co dělám mne podporuje, protože ne každá partnerka by to udělala (naopak, pro většinu bych řekl by to byla jen ztráta času a peněz).

Tak zase někdy příště, a přeji všem hodně zdraví a nervů v současné nepříjemné covidové situaci.