Projekt ST - kapitola 10. - Do třetice všeho herního

Poslední kapitola projektu věnovaná vybraným hrám na Atari ST, bez velkých okolků, pojďme na to.

Another World

Až tady na třetí kapitolu jsem si ponechal jednu z her, která mne fascinovala. Vyčnívala nad ostatní hry té doby. Another World (někde také známo jako Out of this World) je velmi zajímavá adventura s neobvyklou a velmi detailní grafikou využívající polygony a vektory, které jsou pro výpočet a zobrazení jednodušší. Díky tomu si mohl autor hry (Éric Chahi, který sám vytvořil celý program, jen se zvukovými efekty měl výpomoc) dovolit opravdu detailní vykreslení světa, vizuál vypadá skvěle dodnes.

Příběh hry není nijak spletitý, hra začíná poměrně dlouhým a kompletně animovaným intrem, kdy hlavní postava provádí testy na urychlovači částic. Nicméně při posledním testu zasáhne budovu laboratoře blesk, a jeho energie spolu s částicemi v urychlovači vytvoří teleportační paprsek, který hrdinu přenese do Jiného světa.

A tam se dostává ke slovu hráč. A jestli je na této hře něco dalšího k zapamatování, tak je to smrt. Smrt hlavní postavy totiž hráč uvidí mnohokrát a na mnoho způsobů. Tady se nic neodpouští – zpožděná či špatná reakce ústí ve většině případů v okamžitou smrt postavy a nemilosrdný návrat na předchozí checkpoint. A k tomu je spousta míst koncipována na metodu pokus/omyl, pokud postup hrou nemáte opravdu nacákaný, opakujete opravdu často. Musím osobně říct, že podobný pocit jsem měl z jedné novější hry – Heart of Darkness (byť AW je v tomto ohledu drsnější).

Hra samotná není nijak zvlášť dlouhá, ale ty zákysy ji umějí protáhnout. Než se naučíte veškerá místa projít, docela u toho zakysnete. Navíc spousta míst je pokus/omyl – hra nedává najevo, kterým směrem se správně vydat a neupozorní na padající kámen, pod kterým si vegetíte…vše si musíte vyzkoušet a pamatovat. Trochu to připomíná automatový Dragon´s Lair – vyhrát se dá leda tak,  že metodou pokus omyl se naučíte kompletní postup a pak jej jen dodržujete. AW je v tomto ohledu podobný, ale náročnější na přesnost hráče.

A jak se hraje na samotném ST? Grafika je parádní, a ve většině případů dostatečně plynulá, nicméně hodně ji umí zpomalit animace např. padajících kamenů. To by se dalo překousnout, bohužel to má ale jednu nepěknou vlastnost – ve chvíli, kdy dojde k tomuto zpomalení, tak postava přestává reagovat na podněty z joysticku. Poznáte to hned na začátku, kdy se k vám blíží jedovatý červ, a vy ho potřebujete zašlápnout. Najednou přestává postava odpovídat na trigger, jen tak si stojí, zatímco červ se v klídku připlazí a jdete rovnou pod drn. Ostatně pokud budete koukat na video, poznáte to, jak v pozadí je slyšet zběsilé klikání a skoro nic se neděje. Dá se to, nicméně s tím je třeba předem počítat, a ještě to zvyšuje už tak obří obtížnost.

Zvukové efekty jsou výborné, znějí na ST až neuvěřitelně dobře. Občas je hra trochu tišší, než by mohla být (hlavně intro sekvence je plná tichým míst), ale celkově je to jedna z těch zvukově lepších her.

Dohromady je tato hra dost těžký oříšek, ale vizuál je opravdu skvělý, námět a příběh je chytlavý a celá hra je až neuvěřitelně atmosférická. Celá je na dvou 3,5" disketách.

Gods

Tato hra od Bitmap Brothers také vyčnívá nad ostatní hry té doby, práce s barvami je skoro až neuvěřitelná. Hra běží v režimu rozlišení 320×200, které nabízelo zobrazitelných 16 barev na jedné obrazovce. Nicméně při pohledu na screenshoty by to člověk netipoval.

Hra samotná je klasická plošinovka s podařeným ovládáním. Hlavní postava má ukazatel života, takže naštěstí nás každé škrábnutí nepošle pod kytičky. Útok na nepřátele je pomocí vrhacích předmětů, zbraň si postupně updatujete. Cestou musíte sbírat klíče ke dveřím k postupu do dalších částí.

Zvukové efekty a hudba zní na ST skvěle, většinu doby je krásně plynulá, drobné zpomalení lze pozorovat pouze, když se na obrazovce pohybuje větší množství nepřátel, ale hra na podněty hráče reaguje stále v pohodě (narozdíl od AW). A tohle všechno je na pouhých dvou disketách o kapacitě 720kB.

The Secret of Monkey Island

K této hře netřeba asi moc dodávat, jedna z nejslavnějších adventur, existuje i novodobý remake (byť ten se mi moc vizuálně nelibí, ale to je věc vkusu). Hra je proslavená svým humorem a pěkně zpracovanou grafikou. Ostatně jako mnoho her od LucasFilmu (LucasArts). Ovládá se myší, kterou ukazujete na objekty zájmu, ve spodní liště máte nabídku dostupných příkazů.

Na ST vypadá velmi dobře a hraje se příjemně. Jediné co je docela velkým zklamáním, tak to je zvuk. Když to porovnáte s verzí pro Amigu, která skvěle zní a hru podbarvuje hudba. Zatímco verze pro ST je téměř celou dobu tichá a s minimem zvukových efektů. A úvodní melodie – no, na ST zní skoro stejně hrozně jako na PC speakeru. A je to dost škoda, protože AY v ST umí zahrát opravdu slušně, když se autoři snaží.

Zool

A poslední hra, kterou v krátkosti zmíníme, je hra Zool (ne Zuul z Krotitelů duchů). Je to poměrně klasická plošinovka, na které je ale zajímavé to, že je zároveň reklamou na lízátka  a cukrovinky Chupa Chups. Tedy se jako hráč pohybujete v zemi stvořené sladkostmi a likvidujete nepřátele často v podobě různých bonbónů.

Zmiňuji tuto hru proto, že dneska není moc obvyklé postavit běžně placenou hru jako PP.

A to by bylo ke hrám vše, na ST existuje samozřejmě obrovské množství výborných her, ale to by vydalo na samostatný seriál a důkladnější přístup, aby vás to nezačalo nudit. Tady jsem jen udělal krátký průřez.

Příště si povíme něco o kabelech, které k počítači potřebujeme.