Hlavní navigace

Vzhled plochy

25. 1. 2007 18:26 | pht

Většina distribucí, jakož i „vanilla“ balíky KDE přichází s nějakým přednastaveným vzhledem. Tento vzhled vychází z filozofie plochy nejmenovaného OS: část obrazovky je vyhrazena pro lištu s právě spuštěnými programy, z této lišty lze pomocí speciálního tlačítka (start atd.) vyvolat menu s dostupnými programy, zbytek obrazovky je nazýván „plocha“ a mimo jiné slouží na ukládání ikon. Myslím si, že tento vzhled je funkčně silně poddimenzovaný vzhledem k současným možnostem window managerů, respektive KDE. Chci se se čtenářem podělit o několik postřehů.

Nejprve trocha filozofování. Z programů, které disponují GUI, používám převážně prohlížeč WWW a programy pro psaní dokumentů. Při práci v takovém programu je pohodlné mít tento „roztažený“ na celou obrazovku, aby se maximálně využila její kapacita pro zobrazení informací.

Většina window managerů, jakož i KDE, poskytuje možnost mít několik virtuálních ploch. Výhodu virtuálních ploch vidím zejména v jejich snadné organizaci. Na jednotlivé plochy si umístím právě tolik programů, kolik se jich vejde na obrazovku, aniž by se navzájem překrývaly. Pak lze jednoduše mezi těmito „sestavami“ přepínat, namísto jejich „lovení“ v seznamu spuštěných úloh. Sestavy obvykle zahrnují několik terminálových oken, nebo právě jednu aplikaci v maximalizovaném modu (viz předchozí odstavec).

Z uvedeného plynou dva důsledky. Za prvé, k ikonám „na ploše“ přes otevřené okno programu obvykle není přístup. To se snaží někteří řešit přidáním tlačítka „ukázat plochu“. Myslím, že to je ale řešení důsledků, nikoliv příčiny. Příčina je jednoduchá, ikony na plochu prostě nepatří. Za druhé, jsou-li v rámci jedné plochy všechny programy viditelné, je zbytečné mít lištu s jejich seznamem.

Na závěr ještě zamyšlení nad smyslem menu „start“. Ke své práci používám (tj. potřebuji neustále spouštět) nejčastěji 2 programy. Terminál a prohlížeč WWW. Dalších několik (do deseti) programů spustím buď jen jednou, nebo jednou za čas. Je smysluplné si těchto několik programů nastavit na klávesové nebo myší zkratky a následně nechat jít i ono startovací menu.

Poprvé jsem takto používal window manager afterstep, který je na uvedený styl jako dělaný. KDE je dle mého názoru technologicky vyspělejší, ale při defaultním vzhledu jsem se cítil poněkud nesvůj. Po prozkoumání možností jsem nakonec dospěl k nastavení, které předčí původní nastavení v afterstepu.

Panel kicker jsem zredukoval do podoby, která obsahuje pouze pager, hodiny, indikátor aktuálního rozvržení klávesnice a případně ikonky programů, u kterých má smysl, aby se zobrazovaly na liště. (Zobrazení toho, že funguje síť, že mám dost místa na disku, nebo že venku prší, za takové nepovažuji.)

Rozvržení virtuálních ploch jsem zvolil 4×4, tj. 16 ploch. Z nějakého důvodu lze pomocí GUI nastavit pouze 1, 2 nebo 3 sloupce v KDE pageru, nicméně editací konfiguračního souboru lze dosáhnout i uvedené konfigurace 4×4. Pro pohyb mezi plochami jsem nadefinoval 8 gest myši, pro možnost přepnutí na všech 8 sousedů dané plochy (samozřejmě, s „přetékáním“ přes hrany čtverce 4×4). Samotné KDE se takto divoce přepínat neumí, ale vypomohl jsem si malým skriptem, který spočítá polohu nové plochy a na tu přepne pomocí dcop.

Spouštění aplikací, jak již bylo naznačeno, je také nadefinováno na gesta myši, případně další aplikace jsou na klávesové zkratce scroll lock, písmeno (např. scroll lock, m = mozilla). Další programy lze spustit přes startovací menu (ono má svůj smysl, ale nikoliv jako vždy přítomná ikonka na obrazovce). To se objeví při ťuknutí pravým tlačítkem myši kdekoliv na ploše.

Jelikož nepoužívám taskbar, nemá smysl minimalizovat aplikace (ani jsem to nikdy nepotřeboval). Záhlaví programu proto obsahuje pouze tlačítka zavřít a maximalizovat.

Jak to vypadá je možno vidět ze screenshotu, nicméně je třeba si uvědomit, že většina modifikací se netýká vzhledu vizuálního.

Další úpravy jsou jen kosmetické a nemá smysl je zde probírat. Myslím si, že mnoho uživatelů akceptuje defaultní nastavení window manageru, který zrovna používají (nebo nanejvýš se zabývají „eye-candy“ hlediskem). Nenutím čtenáři ani KDE, ani své nastavení. Ale je dobré se zamyslet nad tím, zda mnou používané uživatelské rozhraní vyhovuje mému stylu práce. A pokud ne, prozkoumat možnosti jeho vylepšení.

Má-li někdo podobné zkušenosti jako já, může se podělit v diskusi pod článkem.