Pirátská komunita je svého druhu tvořivá. Nejen, že získává a šíří materiál, ale taky ho přepracovává, katalogizuje, vyspravuje a tříbí.
Elektronické knihy jsou dostupné ve velmi různé kvalitě. Nejhrubší jsou jednotlivé stránky knihy přefocené nekvalitním digitálním foťákem. O něco lépe jsou na tom jednotlivé stránky knihy naskenované na stolním scanneru. Až se bude v novinách psát o tom, jak piráti parazitují bezpracně na práci druhých, představme si, co je to za opruz a práci, naskenovat jednu knížku. Připomíná to postup, kdy se nám do ruky dostane vzácná, nedostupná nebo drahá (pro studenta vysoké školy, který má peníze přesně na kolej, rohlíky a pomazánkové máslo) kniha půjčená na pár dní a nezbyde, než si ji okopírovat. V Asii jsou na tento postup natolik zvyklí, že copyshop blízko knihovny vám knihu nejen okopíruje, ale i rozřeže, opatří obálkou a sváže. Výsledkem pracného postupu skenování je potom jenom balíček s velkými grafickými soubory různé kvality, označenými podivnými názvy jako „Image 0053.tif“. Ale už tento balíček lze sdílet a dosti nepohodlně číst.
Vyskytují se i lidé, které chaotičnost a neorganizovanost materiálu vysloveně rozčiluje. Ze získaných skenů stránek kompilují PDF soubory, které lze už prohlížet víceméně jako knihu. Skeny však mají velkou nevýhodu – nelze v nich fulltextově vyhledávat a kapesní čtečky mívají s jejich zobrazením problémy. Další nadšenci tedy zdrojové soubory prohání softwarem OCR, který se z fotky nebo skenu snaží „hádat“ písmena a obrazová data převádět na text. Proces je stále celkem chybový a chyby je nutné korigovat ručně. Všiměme si, jak od této chvíle proces připomíná práci nakladatelství. Po korekturách následuje zlom a sazba. Ladí se zobrazení na čtečkách a monitorech, použité fonty. Některé „ilegálně šířené“ knihy tak nesou výrazný vklad lidské práce a dokonce i znaky jakýchsi undergroundových „edic“, podepsaných nanejvýš přezdívkami.
Pak jsou ještě „křečci“, lidé posedlí získáváním elektronických knih pro případ „že by se jednou hodily“. Knihy pečlivě katalogizují, dávají názvům souborů jednotnou podobu (třeba RokVydani-Autor-Titul-Nakladatel-predmetna_klicova_slova.pdf), řadí je podle oborů (někteří křečci používají i knihovnické desetinné třídění). Křečci mohou dávat svoje knihovny k dispozici jako celek, „kolekci“, někdy je ale odradí strach z postihu a knihy dávají k dispozici jenom prověřeným kamarádům: stávají se tak pro své okolí „místní knihovnou“, lidmi, za kterými člověk zajde, když potřebuje nějaký obzvlášť nesehnatelný kousek. Třeba Atlas neuroanatomie lidského mozku.
I mezi nelegálně sdílenými knihami se totiž vyskytují skutečné skvosty, knihy velmi obtížně dostupné, nebo v našich knihovnách nedostupné zcela. Nemohla by nějaká osvícenější knihovna budovat „šedý archiv“, který by shromažďoval neoficiálně kolující knihy, pro případ, že by je někdo potřeboval? Asi ne. Ale dokud se tak nebude dít, budou takové knihovny „libri prohibiti“ vznikat v undergroundu. Když nefungují struktury oficiální, vznikají souběžné proudy.
Všiměme si, že celý proces obhospodařují „dobrovolníci“, nikde ani náznak zisku jiného, než dostat se k nedostupným informacím a zpřístupnit je druhým. A všiměme si kriminalizace pojmu „sdílení“. Něco „stáhnout“, „ukrást“ není ještě tak velkým přečinem jako to „sdílet“, podělit se. Sobecký akt de iure získává vrchu nad altruistickým, je méně „společensky nebezpečný“.
Kalkulace způsobených škod „autorských“ organizací a trestních orgánů založené na prodejní ceně knihy vynásobené počtem stažení přirovnávají piráti k počítání dětí, které se mohly narodit z jednoho výstřiku při onanii. Číst knihu z monitoru počítače je únavné a nepohodlné, kvalita zpracování je často mizerná a když se člověk začte, ještě rád si opatří papírový výtisk.
Bohuzel zkostnately pristup k "intellectual property" je tu proto, aby zajistil, ze vsechny "sede" knihovny vznikaji neoficialne. I kdyz vzniknou, jsou casto silne limitovany obecne uznavanymi pravidly (torrentovy tracker neni dvakrat vhodny na sdileni knih: male soubory, "ratio rules" nemotivuji uzivatele soubor drzet online, reseed requesty zustavaji nepovsimn uty). Navic jsou snadnou obeti divokych DDOS utoku a jeste divocejsich pravnich zastupcu. Pritom sluzby techto trackeru jsou prakticky nenahraditelne, specialne u knih, ktere nikdy nevysly v elektronicke verzi.
Zijeme sice v 21. stoleti, ale vetsina knih, ktere za neco stoji, jsou dostupne pouze na pujceni a to jen do Vseobecneho salu Narodni knihovny (ktery je navic o prazdninach otevren jen v pracovni dny a jen do 19:00). V praci koncim v sest. Maji takove "bajecne" sluzby vubec smysl?
[2, 3] Kdysi jsem se taky pokoušel nějaké knihy vytřídit a je to docela práce. Existuje na to hodně programů, několik je i neplacených. Já jsem dělal s Calibre, je to takový bumbrlík, který umí všechno, ale na některé věci je děsně pomalý.
Pokud máš knihy z několika málo zdrojů, kde každý z nich má konzistentní pojmenování knih, dá se to zvládnout několikerým automatickým importem. Potom stačí dohledat a zrušit duplicity (různé hláskování jmen autorů i knih, různé exempláře téže knihy) a nakonec to všechno uložit a dát k disposici kamarádům.
Asi úplně nejhorší varianta je myslet si, že stačí knihy vhodně pojmenovat a uložit na disk. Takový Calibre udržuje plno metadat o knize (tedy, když je zadáš) a dá se podle nich dobře vyhledávat - jména autorů, název knihy, vydavatel, rok vydání, jazyk, žánr, hodnocení, obrázek obálky a určitě jsem na něco důležitého zapomněl. Všechno je to uložené v databázi (SQLite), takže vyhledávání je velmi rychlé. Tohle na volně uložených souborech nedokážeš, ani kdybys byl mistr používání programů find a grep.
[6] Já jsem měl pocit, že to je naopak, že je za tim pirátská partaj a že to jsou naopak knížky, co studenti fhs potřebujou ke studiu a nemaj je ve škole k dispozici.
[5] Studoval jsem tuhle weby Dilia a podobnejch "autorskejch" organizací a překavpilo mne, že jim knihovny za půjčený knížky (snad dokonce za každý konkrétní půjčení) odváděj poplatky. Jak to je přesně, nevím.
[6] Ja som niečo také skúšal pre Freenet, ale bordel to bol tiež celkom fajn:
https://freenetknihy.wordpress.com/2012/12/02/ako-stahovat-tieto-eknihy/
(aj keď ono sa viac než 7000 kníh dá v statickom data storage, akým freenet je, triediť len veľmi blbo) (sťahovanie ani neskúšajte, typujem, že kľúče už budú mŕtve).
[3] [4] riešim to organizovaním do kategórii, ručne a bez štítkov. ktoré v Silverstripe skrátka nie sú a veľmi ma to štve :( tu sú: http://knihy.rs-design.sk/knihy
[12] A stiahol si to celé? Ja som raz tak skúšal sťahovať jeden starší a zjavne nepopulárnejší kľúč, mohol mať asi tak tri mesiace, a tých pár stoviek kb trvalo asi tri dni :)
[8] zaujímavé. Možno by nebolo od veci urobiť to všetko do archívov podľa autorov, čo je pre beletriu IMHO prijateľný spôsob triedenia, nahrať to na Freenet a potom na to pustiť keepalive plugin.
Ono je ti síce dosť, ale na spakovanie môžeš použiť terminál, na hromadný upload Thaw. Horšie bude natlačiť to všetko do keepalive, pretože to tam zrejme budeš musieť dostať klikaním po jednom v GUI a bez toho to asi nepôjde, keďže české knihy na Freenete príliš populárne nie sú... síce by mohol byť reupload (healing) pomocou Thawu prijateľný, ale neviem, ako by to bolo s bezpečnosťou...
Studenti ve škole mají tři čtvrtě hodiny na to, aby napsali dvě A4 textu, když jsem chodil do školy, říkalo se tomu sloh. Určitě si na to každý vzpomínáte, někomu jde psaní od ruky a měl to raz dva, jiní měli co dělat, aby to vypotili.
Takový autor knihy napíše 200 stran A5, takže mu to trvá 100x déle, tj. 75 hodin.
Student odevzdá slohovou práci učiteli a ten provede korekturu, protože s tím mám jisté zkušenosti, klidně bych řekl, že dvě strany bude mít za půl hodiny i s opravou chyb v textu autorem.
Takový autor knihy je sečtělejší, umí psát lépe tak dejme tomu, že mu totéž trvá 15 minut. Tj. dalších 25 hodin.
Vymyslet slohovou práci je docela fuška.
Vymyslet celou knihu, aby dávala smysl, všechno bylo propojené tak jak má, to zřejmě také nebude jednoduché.
Myslím si, že tento časový odhad je velmi optimistický :)
Když tohle všechno víme (a souhlasíme s tím) a pak na webu čteme, že někdo musí investovat několik hodin práce kopírováním, aby mohl vědomosti předat někomu jinému, co si o tom myslet?
Z jednoho úhlu pohledu (toho člověka, kterému předal vědomosti) je to dobroděj.
Z druhého úhlu pohledu (autora, který právě nedostal spravedlivou odměnu za svou námahu) je to zloděj.
Ale kdo má pravdu? :)
Na jedné straně jsou to lidé, kteří křičí, že chtějí svobodný přístup k informacím (stáhnout si zadarmo, cokoli). Na druhou straně jsou to titíž lidé, kteří chtějí právo na soukromí (nechci aby mně facebook šmíroval, nebo mně odposlouchávali - PRISM).
Imho je třeba respektovat rozhodnutí jiných. Tj. když někdo řekne, tohle je proprietární software a budu ho prodávat 5 dolarů za kus, tak je třeba respektovat jeho rozhodnutí. Když to dělat nebudeme, toho člověka si znepřátelíme a (když bude hodně chtít) bude se proti nám snažit bojovat.
Podobně je to s knihami, je třeba respektovat rozhodnutí autora, zda knihu chce prodávat nebo dát zadarmo. Když to dělat nebudeme, tak se staneme bojovníky - ovšem kdo chce bojovat, tak samozřejmě běžte do toho se vší vervou :)
[5] Veřejná knihovna byla dobrá věc v době papírových knih. V době digitálních technologií má každý svou vlastní knihovnu v počítači. Knihu v knihovně nelze šířit tak snadno, jako elektronickou knihu. Stejně jako majiteli kukuřičného pole nevadí, když si tulák trhne dvě kukuřice, protože má ještě celé pole, tak autorovi knihy nevadí, že knihovna půjčí jeden výtisk knihy, protože si od něj knihu koupí moře dalších lidí. Elektronickou knihu však stačí zkopírovat jednou - řešení je prodávat jednu elektronickou knihu za 200 000,- :) a pak se může rozkopírovat po celém světě.
Enjoy!
[13] No spíš ta ironie toho že to vydáváte u klasického kamenného vydavatele, spoludržitele kopírovacího monopolu. Na papíru není nic špatného.
Jinak pokud je o celou "tu problematiku" - tahle těžařská mentalita pro kterou jsou data prostě materiál co tu tak leží a pravou zásluhou je v potu tváře ho vytěžit (zkopírovat), ne tvořit... no, není mi to extra sympatické.
[16] "Imho je třeba respektovat rozhodnutí jiných" - s tím souhlasím, ale obávám se že dost lidí vůbec nepochopí co tím myslíte, protože jediné co považují za respektovánéhodné je jejich vlastní (s)potřeba podle jejich vlastních pravidel, vydávaná za právo.
[16] Autor textu obsesívně hromadí papírové knihy, za které v různých obdobích života utratil často poslední peníze a v jeho obytném prostoru nelze najít téměř nic jiného, než knihy. Nemálo knih zakoupil ze zahraničí, kdy náklady na přepravu nebo zprostředkování obchodu tvořily násobek ceny knihy samotné. Dále mu v knihovně chybí několik důležitých knih, které sice v Čechách vyšly, ale jsou beznadějne rozprodané, v antikvariátech nesehnatelné a kdyby je nějaký dobrodinec naskenoval, byl by rozhodně vděčný (třeba Bondyho poznámky k dějinám filosofie -- když se ptá v antikvariátech, většinou se obsluha jenom suše zasměje, že "kdyby se to objevilo, hned to zmizí").
Sám také vydal knihu vlastním nákladem, z čehož plynuly akorát dluhy (nelituje). Zná mnoho lidí, kteří vydali nějakou knihu a doporučuje zeptat se jich, kolikže získali vydáním jako "spravedlivou odměnu za práci." Největší podíl z prodejní ceny knihy (třicet až čtyřicet procent) dostává distributor případně knihkupec, na autora oficiálně zbývá kolem 10%, často však nic. Vydávání nemainstreamových titulů je z velké části závislé na grantech a dotacích. Je si vědom toho, že malí nakladatelé, kteří vydávají zajímavé knihy, se pohybují na hranici uživení a často pod ní -- což vyžaduje velkou dávku nadšenectví a je hodno obdivu.
Proti tomu, jak jsou rozdělovány "boční příjmy" za knihy (poplatky za kopírování na kopírkách, poplatky za půjčování knih v knihovnách atd) už mnozí renomovaní autoři protestovali s tím, že z těchto peněz neviděli ani korunu a jsou rozdělovány netransparentně kolektivními správci.
Autor komentovaného textu nenabádá nikoho k pirátění knih, ale nemůže se zbavit údivu nad tím, jak pirátská scéna funguje a jistého obdivu nad vloženou prací, která bývá při stížnostech na piráty opomíjena -- což jedině se snažil textem říct. A soukromě (což nikomu nevnucuje) se domnívá, že díky knihám staženým z Internetu se dostal k informacím, ke kterým by se jinak nedostal, a je za ně vděčný.
[13, 15, 17] Nojo, uvidíme, jak to dopadne. Práce zbývá hodně a rozhodně ji neděláme s vidinou zisku. Bylo by ale asi proti smyslu této knihy, kdybychom útočili na někoho, kdo se rozhodl si knihu přečíst jiným než oficiálním způsobem. Jedna z pracovních variant názvu byla "Ukradni tuto knihu", ale ten je už bohužel obsazený :-).
Ahoj. Jsme ve spletitých problémech, které se asi neuvolní dříve, než si zavedeme pár jiných pravidel. Například takových:
1. vše je živé,
2. nikdo nemůže vlastnit nic, co je živé, může však být opatrovníkem,
3. nic nesmí být vykonáno, co by mohlo nějak poškodit dítě či nemocného,
3. nic nesmí být vykonáno, co by mohlo nějak poškodit živou a zdravou dospělou bytost, pokud si tak sama nepřeje,
4. každá lidská bytost dostává generální mzdu,
5. každý člověk může a současně musí dostat (nad rámec generální mzdy) směnný prostředek ve výši ekvivalentu počtu odpracovaných hodin,
6. hodnota odpracované hodiny je pro všechny bytosti stejná,
7. odpracované hodiny se dělí (a jsou pak k dispozici) na 3 stejné díly: práce pro komunitu, práce pro rodinu, práce pro sebe, přičemž každý za sebe rozhoduje, co je jeho komunitou,
8. veškeré duševní a duchovní statky jsou vlastnictvím celého lidského rodu a nemohou být zpoplatněny. Přístup k nim je odvislý od duševní a duchovní vyspělosti jedince,
9. o tom, jak naložit s prostředky (obecně s jakoukoliv problematikou) komunity/rodu rozhoduje přímé hlasování jejich dospělých a duševně zdravých členů,
10. pro rozhodovací mechanismus je vytvořen systém odpovědných rozhodovacích skupin tak, aby každý spolurozhodoval o věcech, které je schopen obsáhnout,
11. o nakládání se svými - čistě osobními - prostředky rozhoduje pouze konkrétní bytost,
12. o dětech rozhodují především rodiče, pak teprve rod a naposled komunita,
13. o bytostech s duševními nedostatky rozhoduje rod či komunita,
14. o okamžik přechodu z dětství k dospělosti se stará a pečuje speciální výkonné shromáždění rodu a komunity – ne rodina,
15. základem rodiny je žena a muž, z jejichž spojení vzešla nová bytost,
16. péče o vzdělání a o zdraví je hrazena prostředky komunity a musí být všeobecně a nevýlučně přístupná,
17. veškeré osobní, rodové a komunitní odlišnosti je třeba respektovat, pokud nejdou proti těmto zákonům,
18. s těmito zákony nemusí bytost souhlasit, pak se však nemůže označit za člena a spolutvůrce změny a nemůže být spoluuživatelem jejích nástrojů,
19. toto je první verze základních pravidel bytostí na cestě regenerace a především duchovního rozvoje,
20. základní pravidla musí být stále revidována - ovšem jen směrem k jejich vyšší kvalitě, všeobecnosti a duchovnosti – k vesmírným zákonům rozvoje života.
Toto je ovšem 1. verze. Asi ještě změním pořadí bodů tak, aby šly od základních ke speciálnějším. Chybí tu 21. bod. Asi bude o živém bohu a samozřejmě o živé matce Zemi. Snad by to pak šlo. Bylo by dobré, aby se vše vešlo na jednu stranu listu. Jinak by to asi nikdo nechtěl číst.
Navrhuji rozjet nejprve definici a pak scénář neustálého vývoje, zavádění a praxe těchto pravidel. Dle modelu, který uplatnil pro vývoj operačního systému Linux geniální muž, fin Linus Torvalds. Přechod k nim budeme muset nějak ustát. Vítejte do pomalu se vynořujícího jiného světa. Lumír - Pathfinder
[21]: To jsou dost utopistické ideály, patrně by se během pár let zvrhly v těžkou antiutopii. Nebo ještě spíš ve zcela obyčejný rozložený stát, jak jich je na světě plno. Bohužel.
Jen namátkově, bod "6. hodnota odpracované hodiny je pro všechny bytosti stejná" - reálná hodnota lidské práce se liší o několik řádů, nebo chceš stejně odměňovat zkušeného tvrdě pracujícího neurochirurga a klimbajícího prodavače okurek?
"11. o nakládání se svými - čistě osobními - prostředky rozhoduje pouze konkrétní bytost" - až na to, že velká část je po dobrém či po zlém zabavena na "generální mzdu" v bodě 4.
"18. s těmito zákony nemusí bytost souhlasit, pak se však nemůže označit za člena a spolutvůrce změny a nemůže být spoluuživatelem jejích nástrojů" - tzn. disidenti v tomto systému nemají nárok na pomoc v hmotné nouzi, minimální lékařskou pomoc, právní stát, vzdělání atp.?
"16. péče o vzdělání a o zdraví je hrazena prostředky komunity a musí být všeobecně a nevýlučně přístupná" - fajn, mám obsedantní obavy o svoje zdraví, takže můžu zadarmo každý den na CT vyšetření co stojí 20000 Kč?
Milý jp. Měl bych k tomu ještě pár poznámek:
Je to první návrh a netrvám v něm na žádném z bodů. Přesto trvám na tom, že je zatraceně nejvyšší čas se o jiném uspořádání naší společnosti začít bavit:
- současnost, či spíše nedávná minulost nebaví už skoro nikoho a pokračování v sebedestrukčních mechanismech by nemělo hezký konec,
- lidstvo se vymotává z podivného zatmění ducha a je třeba toho využít a ne udržovat to opiové oblbení,
- nemá smysl nyní hovořit o stavu státností po zeměkouli, kde žádné vlády o ničem nerozhodují, jen plní pokyny bůhví koho,
- zkus najít systém pro rozumné ocenění práce jedince. Buď setrváš v dosavadní metrice, nebo rychle zjistíš, že je něco takového nemožné. Jednak na ničem takovém přece netrváš ve své rodině a máš to za normální. Při pokusu najít hranice mezi svými oblíbenými a těmi, u kterých ti už v zásadě nevadí, že je naše nezvané armády masakrují na jiném konci světa, selžeš. Dále zjistíš že přemrštěná práce jedněch bere akorát práci (a stále ještě i obživu) jiným. A je tu ta duševní satisfakce: zkus na měsíc přesvědčit neurochirurga, aby se stal bez újmy na výplatě dočasně prodavačem zeleniny - to bude mít za trest. A nakonec: nevíš nic o důvodech toho, proč je někdo určitých omezených schopností a jiný je - zdá se - tak na výši. Není to vždy jen leností.
- tyto body by měly být základem a ne pokrytím všech nuancí,
- tyto body mohou zpočátku být idealistické, ne však naivní. Pamatuj že pokud se dáš v něčem rozhodně do díla, tvůj duch se Ti okamžitě vydá v ústrety s pomocí, jejíž kvalita by se Ti na startu zdála neuvěřitelná. Věř tomu prosím. Ale ten první krok musíš udělat, jinak se nic nepohne.
A nakonec to Quark66: ještě Ti stojí za to číst nějaká dějepisná pojednání, když je dávno profláklé, že tzv. dějiny jsou jen manipulativní žvásty těch, co vlastní média? Stav na píscích, když chceš.
L-PF
[24] V prvé řadě bych doporučoval přestat se ohánět "lidstvem" a hledat všespasitelné řešení. Pokud to poděláte v jednom státě, kde se pro takový model obyvatelé dohodnou, je to smutné, možná i tragické, ale bude to pořád lepší, než zavést celosvětově jeden b.rdel nebo dokonce totalitní režim, ze kterého už jaksi nebude kam utéci.
To, že "současnost, či spíše nedávná minulost nebaví už skoro nikoho" je dost sporné tvrzení. Stejně tak je sporné, zda by v "ideální" společnosti byli fakt lidé šťastní. Zvlášť ti, které "nebaví současnost nebo nedávná minulost".
[14] Archiv se po pár hodinách stáhnul celý, mezitím se Freenet stihnul několikrát totálně pomátnout a zaseknout všechna stahování, takže jsem to pak musel tahat znova. :) A.7z se taky stáhnul celý. Víc jsem zatím nezkoušel, protože jsem měl podezření, že se mi přes Freenet dostal do PC vir.
[24] Milý Lumíre, promiň, že jsem se do tebe trochu pustil, jsem rád, že o věcech přěmýšlíš. Chci ale upozornit na to, že tento svět je příliš složitý na podobně jednoduchá řešení. Skoro všechno, co navrhuješ, tu někde a někdy už bylo. Historie ukázala, že je důležité dělat kompromisy, zavést dělbu moci, soukromé vlastnictví a podnikání se zachováním sociální sítě, armádu a rozvědku i v době míru, zastupitelskou demokracii atp.
Současný systém je podle mého nejlepší, co se povedlo s prolitím spousty krve za tisíciletí vyvinout, daleko spravedlivější než feudalismy, anarchie, teokracie, socialismy... I když stejně jako všechny předchozí není zcela odolný proti zvůli jednotlivců a blbosti mas.
Je tu zřejmě hodně věcí co probrat a bylo by určitě konstruktivní tvou paranoiu nasměrovat od "vlády plní pokyny bůhví koho" a "dějiny jsou jen manipulativní žvásty" k reálným problémům.
Chtěl jsem ještě napsat k tomu chirurgovi, co ho přesvědčíme prodávat zeleninu: on to určitě zvládne a pravděpodobně bude dobrým prodavačem. Jeho zkušené ruce ale budou na operačním sále chybět a dost možná kvůli neurochirurgovi v zelinářství umře pár lidí, co ho budou potřebovat jinde. Je naprosto v pořádku, že někdo bere za svou práci 8000 a někdo 80000, dokud se ke svému místu dostali v rámci čestné soutěže. Když dva dělají totéž, nebývá to totéž. Šikovné lidi společnost potřebuje jako sůl a dokud je nezaplatí, nebudou.
V kostce: je lepší teď nasměrovat svou energii na řešení konkrétních věcí v rámci systému, pochopit systém a až pak možná dělat razatnější řezy. Věř mi, je to takto mnohem efektivnější využití času.
Pěkný víkend
[20, 24, 25, 27] Mě přijde docela sympatické, že se i tak techniciózní lidi jako ajťáci zamejšlej nad nějakejma alternativama fungování společnosti. I když mám pocit, že pod květinovou tváří Lumírem naznačených pravidel vře nějaký naštvání nebo hořkost -- viz výkřiky o tom, že " tzv. dějiny jsou jen manipulativní žvásty těch, co vlastní média?". (I na tomhle výkladu něco je. Náš matikář na gymplu říkával, že matematika není dějepis, a že se nemění s režimem. A nedávno někdo upozornil, že s různými zákony po Evropě, které zakazují popírání holokaustu, se dostáváme opět k uzákoněnému výkladu dějin. Ne, že by to znamenalo, že žádný holokaust nebyl -- naštěstí ještě v naší generaci máme (pár posledních let) možnost mluvit s přímými svědky.)
Osobně taky věřím na demokracii jako systém. A je mi jasný, že je pracná (musí se chodit k volbám, musí se sledovat a analyzovat, co volení zástupci provádějí a zda nepodvádějí; složky moci musí být v rovnováze, která je citlivá na disproporce) a dost křehká (kolik zranitelností umožňujících získat rootovská práva má Ústava ČR? Nenapsal Prezident Mlha exploit?).
Na druhou stranu podmínky života se skutečně mění. Kompjutěry s sebou přinesly možnost vyrábět N kopií jedné věci bez ztráty kvality a bez přílišných nákladů, což je princip dříve asi opravdu neznámý. Čím dál více práce dělají stroje a lidi mají čím dál víc volného času, který podle uvážení věnují altruistickým aktivitám jako psaní OSS. Někteří jo, někteří ne, rozhodně nutit někoho je nesmysl.
V širším měřítku je otázka, jestli je současný ekonomický model udržitelný, když čím dál méně věcí vyrábíme v Evropě a nakupujeme z Číny (kde na to bereme? míra zadlužení jednotlivců i států roste.) a čím dál méně práce (která je tradičně základem fungování ekonomiky) dělají lidé a čím dál víc práce dělají stroje, které se bez lidí čím dál více obejdou.
S měnícími se podmínkami je možné, že se budou muset změnit některá pravidla a je dobře, že nad tím někdo přemýšlí. I když soukromý dojem je, že radikální revoluce vedou spíš k ustanovení nových fašismů. Prdlajs tomu rozumím a možná ani nedokážu v takhle širokých souvislostech správně přemýšlet. Některé z Lumírových úvah jsem už zaslechl dříve -- třeba ty o zaručeném příjmu, který by redukoval nutnost pracovat a zvýšil množství volného času každého jednotlivce (a otevřel by dveře dobrovolné práci pro komunitu) a současně radikálně zdvihl daňovou zátěž -- zní to jako zajímavý experiment, ne každý by s tím asi souhlasil a nejvíc ze všeho by mne zajímalo, jestli by to někdo dokázal aspoň hrubě namodelovat.
"Idealistické" body (1, sporně 2, 3, 3, 15, 16, 17) jsou už dávno základem naší "idealistické" listiny základních lidských práv -- je to "utopie" stará minimálně od dob francouzské revoluce, kterou jsme už dávno přijali jako základ systému. Bod 8. je zakotven v podobě "práva na přístup a svobodnému šíření informací", což je asi hlavním předmětem diskuse k původnímu tématu textu. Zde se můžeme ptát, jestli normy, které toto právo omezují (v našich podmínkách především autorský zákon -- listina zná ale i omezení, která chrání bezpečnost státu, což se v našich podmínkách jako bič příliš nepoužívá, v totalitních režimech asi mnohem víc) nejsou atrofované, nekoncentrují příliš moci do rukou úzkých skupin ("majitelů obsahu" a zejména "kolektivních správců" -- podivné postavení "ochranných svazů" a jejich neprůhledné praktiky kritizují nejen ti, které jejich moc nějak postihla -- kamarád je teď v exekuci, kterou na něj uvrhla OSA poté, co pořádal malinký festiválek a řádně nevyplnil hlášení monopolnímu "občanskému sdružení" -- ale i autoři sami, jejichž práva by měly tyto svazy zastupovat) a neměli bychom se od ochrany majetkových práv posunout blíže k ochraně svobody sdílení informací.
Tak takhle, trochu chaoticky, mozek po ránu ještě neprobuzený.
[20] Jako myšlenkový experiment bych slovo "komunita" doporučil zkoušet nahrazovat různými pojmy. Třeba pojmem "stát" (jako soubor pečlivě a spravedlivě zvolených zástupců komunity, které tato zplnomocnila ke správě veřejných záležitostí), "místní národní výbor" (jako zástupci komunity revolucionářů/nositelů změny), "komise" (jako komunitou přímo či nepřímo vybraní odborníci) či "lynčující dav" (jako komunita spravedlivě rozhněvaná). Proti tomu se sice Pravidla brání tím, že "každý si komunitu samostatně vybírá", ale není od věci si představit různé extremity -- úvahy pak naberou praktičtějších rozměrů.
[20] Hlavně jak zajistit, že komunita si reálně, navzdory pravidlu, nevybere mě (= ovládne mě). Tedy zejména komunita vedená příslušným vůdcem, který si svobodně tuto komunitu sám vybral (= ovládl jí), popřípadě sestavil. Tomu se lze bránit jedině mocensky, tak, že mám k dispozici sílu, která je schopna se ubránit tomu cizímu ovládnutí. O tom jsou tak trochu dějiny (pravda, manipulované :-) ). Křehká rovnováha demokracie je venkoncem o tom, jak udržet rovnováhu kontroly nad těmito mocenskými "nástroji". Protože zákony, i ty idealistické, bez takových nástrojů samy o sobě nezajistí, že budou dodržovány, jakmile se objeví nějaký útočník (zevnitř či zvenčí, malý zlodějíček nebo velký diktátor), který chce systém zneužít.
Omlouvám se, o tom kopírovacím vydavatelském a knihovnickém ekosystému z původního článku můj komentář moc neni.
Nebezpečná kniha je připravovaná kniha Shaddacka a Klokánka, kterou
připravuje k vydání nakladatelství Dokořán. Cílem tohoto blogu je ověřování a diskuse různých myšlenek a fragmentů textů, které chystáme do knihy, případně které vznikají jako její vedlejší produkt. Cílovou skupinou jsou chytří, kritičtí, nicméně ne-IT čtenáři, pročež některé texty mohou pro čtenáře roota zavánět banalitou, nicméně jsme zvědavi na kritické komentáře od odborné komunity.