Hlavní navigace

O rohlíkových a chlebových lidech

12. 3. 2009 1:51 (aktualizováno) inkvizitor

Milí čtenáři, svůj blog na Rootu jsem založil již před rokem a půl a za tu dobu jsem napsal pouhých sedm článků. To je jistě málo, je to trestuplné mrhání bloggerským účtem. Proto jsem se rozhodl dohnat a předehnat jiné bloggery, kteří jsou schopni napsat několik zcela zásadních příspěvků za týden a z bohaté studnice svých myšlenek rozdávat plnými hrstmi.

Teď ale k věci. Jistě jste si všimli, že mezi jedlíky pečiva existují dvě hlavní skupiny. První skupina neumí nebo nechce používat nůž a jako poslušné ovce konzumuje vždy takový kus pečiva, jaký jim pekárna předhodí. Navíc si dobrovolně lepí žaludek z výživově nekvalitní bílé mouky vyrobenými rohlíky. Přirovnal bych je k uživatelům Windows – ti také přežvýkají všechno, co jim pekař z Redmondu upeče. Nezkoumají kvalitu a nekoukají na nutriční hodnoty. Na druhé straně spektra jsou jedlíci chleba. Ti línější si pořídili elektrický kráječ, ale tradicionalisté krájejí chleba klasicky – kvalitním nožem. Ukrojí si vždy přesně tolik krajíců, kolik jich potřebují ke konzumaci a tyto krajíce nejsou nikdy tlustší, než je vnitřní rozměr oblíbeného svačinového sáčku. Ano, poznali jste. Mluvím o uživatelích opensource a Linuxu zvlášť. Uživatelé BSD zcela jistě jedí chleba celozrnný a s každou major verzí oblíbeného OS přidají do chleba další druh obiloviny. Uživatelé Solarisu se specializují na chléb slunečnicový, který poskytuje kvalitní nenasycené mastné kyseliny.

Jakousi elitou jsou pak linuxáři, kteří si pečou „chléb from scratch“ v malé domácí pekárně.Tito lidé sice nepochopili, že se to nevyplatí, pokud započítají čas strávený přípravou chlebového těsta, čekací dobu a místo, které jim v malé kuchyňce chudého geeka zabírá domácí pekárna. Budiž jim to ale přáno, zase získají další kvalifikaci a až je omrzí programování, mohou se vydat na voňavou dráhu profesionálních pekařů.

Ještě existuje třetí skupina – jedlíci vánoček a croissantů, pokud možno s jablečnou náplní. Těm se ale my ostatní po právu smějeme. Už jenom proto, že, jak je známo, jejich pečivo z nich činí závisláky a lenochy. Tudy ne, přátelé, tudy cesta nevede. Nic naplat, že někteří si pečou část vánoček ve vlastní kuchyni, jsou to zkrátka zpátečníci a nedostatek vlákniny se jim jednou vymstí.

Zítra nebo pozítří bych chtěl napsat srovnání značek cigaret a linuxových distribucí. Pokračování seriálku o bezpečném programování asi až po neděli. To víte, je s tím práce.

Sdílet