Je to dost složitá věc. Psal jsem o tom že realita je velice relativní věc. Třeba z jejich pohledu (a možná z pohledu i jiných lidí) si připadají opravdu odlišní. Možná jsou schopni pouze toho pocitu, jenže ten vyvolává určité změny v jejich chování, jednání, myšlení ... atd, takže časem se začnou opravdu odlišovat. I když možná ne tak, jak si původně přáli. Mimo to je to pozvolný a časově náročný proces, do jisté míry ovlivňovaný také okolím.
Mimo to každý dává na "odiv" to čím se liší jinak - pokud si toho je vůbec vědom.
Jako příklad něco co s tím trochu souvisí a docela ilustruje myšlenku : Byl jsem svého času velice zakomplexovaný jedinec. Právě tím, že mě všichni považovali (nebo mi spíš dávali najevo), že jsem jiný. Myšlením, jednáním, stylem života, vírou, apod. Avšak časem - co jsem si našel zaměstnání, kde pracuji s lidmi - mě všechny komplexi opustily. Zjistil jsem, že ti tzv. "normální lidé" jsou mnohdy úplní, ale úplní mimoni (ve všech směrech) a právě tento poznatek mi dodal sebedůvěru a pomohl mi zbavit se všech pochyb o sobě samém. Od té doby tvrdím, že jsem v životě nepotkal normálního člověka. A nějak tak to je i s těmi odlišnostmi
Nevím jestli jsi to pochopil správně, ale chci jen říct, že to vše záleží pouze na úhlu pohledu.
