Shromážděná osobní data budou vždy nakonec zneužita proti občanům.

Volný překlad článku Ricka Falkvinga „Collected Personal Data Will Always Be Used Against The Citizens“, občas okořeněný pepřem či sluneční solí. Volně šiřte dál, upravujte, proveďte si korekturu, to vše pod licencí creative commons. Doslova vám přikazuji šířit to dál, kopírovací imperativ. Šiřte osvětu!

Waseihou

Collected Personal Data Will Always Be Used Against The Citizens

---

Shromážděná osobní data budou vždy nakonec zneužita proti občanům.

Doktrína uplatňovaná státnímí orgány kdy jsou shromažďován soukromá, často citlivá data občanů je nyní obhajována argumenty jako „Vaše soukromá data nám mohou být užitečná, a proto vás donutíme nám je poskytnout!“. Od plošného odposlouchávání, přes ukládání provozních a lokalizačních údajů (data retention) až po rozpoznávání tváří za účelem hromadného sledování jednotlivců, vždy můžeme sledovat jeden fakt: v zájmu prosazení těchto opatření jsou lidé požadující zachování práva na soukromí líčeni doslova jako kriminálníci snažící se bránit prosazování spravedlnosti.

Ze zkušenosti víme, že všechna data mohou uniknout. Vskutku, pokud ani USA nebyly schopny zabránit tomu, aby na ně skrze Wikileaks neunikla špína, můžete se vsadit že žádný státní orgán na světě není schopen či se dokonce ani nebude snažit ochránit data, která o vás na každém kroku shromažďuje.

A jaké že to údaje shromažďují? Třeba to s kým se bavíte, a jak často. Jak moc se pohybujete po městě. Kde odpočíváte, kde pracujete, kde spíte. S kým chodíte rádi na rande i vaše sexuální preference. Politické názory. Jaké noviny čtete, jaké články, v jakém pořadí a jak dlouho. To vše se dá sledovat, a také se již sledovalo a nebo sleduje, podle toho jak se ústavní soudci v takovýmito opatřeními postižených zemích zrovna vyspí, pokud tedy ústava není považována rovnou za cár papíru vhodný tak k vytření poslaneckých prdelí.

Nikdy v historii se státní orgány nesnažili získat tolik údajů o lidech, kterým mají sloužit, a nikdy si ani vydávání tolika informací nevynucovaly. Jejich doktrína je evidentní: „Vaše soukromá data nám mohou být užitečná, a proto vás donutíme nám je poskytnout! Koho zajímá jestli vám je nepříjemné, že se můžeme do hloubky vrtat ve vašem soukromí…“.

Dovolte mi abych vám ukázal jednu „nepříjemnost“ kterou lidé museli strpět a o níž nás historie poučila, kam až to může nakonec zajít:

V Nizozemí kdysi uchovávali údaje o náboženské příslušnosti svých občanů. Záměr byl jako vždy šlechetný: díký tomu že věděli kolik židů, katolíků a protestantů žije ve městech a jejich rozličných částech mohli lépe plánovat vhodný počet synagog a protestanských či katolických kostelů, jejich vzájemné umístění, a mnoho dalšího.

A pak přišla druhá světová válka.

Po jejím skončení nezbyli v Nizozemí téměř žádní židi. Podle Wikipedie přežilo méně než deset procent z nich (14 346, v porovnání s původní populací 154 887). Jak se ukázalo tak přístup k záznamům vedených o občanech Nizozemska se… „nové administrativě“ …ukázal být velmi „užitečný“, a vskutku tyto záznamy byly proti lidem také použity. Skončilo to jako vždycky…

Během jedné z politických diskuzí které jsem se účastnil tento týden jsem zaznamenal nový termín: genocidě odolná identifikační karta. Bylo to v diskuzi s @leashless o technikách obrany, kde se mluvilo také o tom jak nejhorší genocidy jsou vždy spáchány na základě dat o lidech shromažďovaných. Jedním z takovýchto příkladů je i genocida ve Rwandě. Pokud jsou lidé schpni dopustit se takových šílených činů pouze na základě nějakých údajů které o vás někdo vedl, ani nedomýšlejme s jakou přesností se budou moci zaměřit na nějakou skupinu v budoucnu. A co když součástí té skupiny budete právě vy?

Představte si, že státní orgány mají přístup k informacím o tom kde se každý den nacházíte, kam jezdíte, o všem co jste kdy řekli a o každém s kým jste mluvili, a to zpětně za období několika let. (Mají, nebo se alespoň snaží takové údaje získat.) Jak taková data budoucí hypotetická… „administrativa“ … využije? Budou třeba omezovat lidi na základě „podezřelých“ vzorců chování, jenom proto že se někdo chová „podezřele“ či „divně“, byť se žádného trestného činu nedopustil? Budou takto rozpoznávat vzorce chování?

Víte, nezáleží na tom že jste neporušili byť jen jediný zákon. Záleží jenom na tom jak jsou data o vás interpretována.

Možná se vám dařilo držet se zpátky nebo udržet svá tajemství před ostatními. Před ostatními krom státních orgánů, které o vás samozřejmě vědí, nebo si ze shromážděných dat odvodí. Co se stane dál?

Možná jste oběvili tu nejchutnější svíčkovou na světě v malé hospůdce kolem které jezdíte při cestě z práce, a tak se tam častokrát zastavíte abyste si pochutnali a spláchli ji nealkoholickým pivem. Co se stane, když se dopravní policie dozví, že často během své jízdy z práce navštěvujete hospodu, a pak cestou domů řídíte dál?

Možná že každý páteční večer po té pomáháte vaší babičce, jezdíte jí na nákup a potěšíte jí vyprávěním o tom, jak její vnoučata ve škole prospívají. Co se stáne, když se třeba lidé z odboru sociálně právní chrany dětí dozví, že každý pátek pravidelně několik hodin parkujete v ulici, která je známa pro svou vysokou mírou prostituce a jiných patalogických jevů, a nebudou vědět či se ani starat o to, že tam jezdíte proto že právě tam vaše babička bydlí?

Představme si, že opakovaně házíme třemi šestistěnými kostkami ve hře podobné ruské ruletě, kdy budeme dekapitováni pokud nám padnou tři jedničky, jinak vyhrajeme vždy po sto dolarech. Jaká je šance že umřeme? Dá se spočítat, že to je přesně 1 ku 216. Šance je to z pohledu matematika či třeba astronoma pořád ještě obrovská (jde život, že), ale dá se říci že nejspíše příští kolo neumřeme, asi. Ale dobře, co když teda kvůli možnosti nějakého toho malého zisku se rozhodneme hrát dále? Co když třeba odehrajeme hry dvě? Šance že umřeme se rázem zvýší a bude zhruba 1 ku 108. A co takhle deset her? To už bude šance na smrt 1 ku 22. A po sto hrách? O něco málo vyšší než 1 ku 3. A po tisíci hrách už máme pravděpodobnost hraničící téměř s jistotou. Dá se tedy říct, že pokud budeme opakovaně pokoušet osud, tak se ona málo pravděbodobná událost stane. Pokud budeme házet dost dlouho, tak ty tři jedničky padnou, hovno narazí na větrák, praskne nám guma a nebo budeme mít třeba havárku.

Na základě jednoduché matematiky proto můžeme dojít k jednoznačnému závěru – existuje-li možnost, že si někdo, třeba státní orgány, vynutí uchovávání údajů o svých občanech, pak si můžeme být jisti že dříve či později tyto informace budou zneužity tím nejhorším možným způsobem a dokonce budou uchovávány po neomezenou dobu a používány k perzekuci občanů. Protože si to nakonec po opakovaných pokusech prosadí. Protože k čemu jinému vedou neustálé snahy o utahování šroubů, salámová metoda kterou oni aplikují? Co jiného to je než opakované házení kostkami v hazardní hře? Co jiného než ruská ruleta kterou nás oni nutí hrát? Jednou ty tři kostky padnou, jednou pistole vystřelí, jednou hovno spadne do ventilátoru a pak nastane nová totalita, perzekuce a jednou i na tu genocidu dojde. Stalo se to již v minulosti, a nepoučíme-li se, stane se to zas. Kolika pomyslnými kostkami se hází, než dojde k další lidské tragédii?

Proto i tato doktrína shromažďování dat založená na jejich „užitečnosti“ se musí změnit, musí být odstraněna, a to co nejdříve, dokud je ještě čas. Musí se změnit v něco jako toto:

„U jakýchkoliv shromážděných dat se musí předpokládat že uniknou a budou použity proti občanům tím nejhorším myslitelným způsobem. Pokud tento nejhorší myslitelný způsob není v demokratické společnosti přijatelný, potom především tato data nesmějí být vůbec shromažďovány.“

Je proto naprosto rozumný požadavek, pokud požadujeme následujících sedm práv týkajících se soukromí: svobodné nakládaní se svým tělem, důvěrnost komunikace, důvěrnost dat, důvěrnost příjmů a majetku, anonymita, důvěrnost místa vašeho pobytu, ochrana soukromí a osobního prostoru. Více viz.: seven privacies.

Příští týden bude Švédský parlament hlasovat jestli přijme směrnici Data Retention Directive která tato práva narušuje. Dnes proběhly protesty po celém Švédsku požadující právo na naše soukromí. Je to více než rozumný požadavek.

---

Vzkaz Anonymous Švédské vládě

Datalagringsdirektivet – Sweden – 21st March 2012. 

Direktiva přijata 21.3.2012, dnešek je černý den boje za svobodu internetu :(

In grand deceivefest swedish parliament just voted for data retention

Jak to tak sleduji tak mě to jen utvrzuje v mém boji za svobodu internetu. Budu za ní bojovat jak na poli technologickém tak informováním vás ostatních. Musíme společně vytvořit anonymní šifrovanou friend to friend síť, nejlépe postavenou na již hotových a alespoň trochu odladěných základech.

Více zde, přečtěte si to a poučte se na alespoň na té Wikipedii Frind to friend. A kdo je odvážnější ať si zkusí I2P.