Od Ubuntu k Debianu

24. 9. 2012 12:59 (aktualizováno) Jiří Václavovič

Poprvé jsem se s Linuxem seznámil asi před 16 lety, kdy jsem začal studovat na vysoké škole. Moje úplně první distribuce byla pravděpodobně (už je to tááák dávno) Monkey Linux, což byla česká distribuce upravená na běh na FAT filesystému a spouštěla se přímo z DOSu. Pak rychle následoval Slackware Linux, který jsem ve škole po večerech stahoval s ftp serverů a nosil domů na disketách. Pamatuji si, že první nainstalovaný Slackware měl jádro ve verzi 2.0.0 a kvůli nekompatibilnímu hardware jsem na něm nemohl spustit X Server.

Pak přišel Red Hat Linux 4.1 (Vanderbilt) a u Red Hat Linuxu jsem až na krátkou nevěru se SuSE zůstal až do roku 2007 (tj. Fedora Core 6), kdy skončil projekt Fedora Legacy. Protože jsem měl v té době Fedoru i na serverech, kde se bez dlouhodobé podpory fungovat nedá, rozhodl jsem se hledat nástupce. Nechtěl jsem na desktopu a na serveru mít různé distribuce a logickou volbu mít na serverech CentOS jsem zavrhnul pouze proto, že v té době byla aktuální verze CentOSu poněkud zastaralá. A tehdy jsem objevil Ubuntu, které stejně jako Fedora používalo Gnome, takže změna na desktopu téměř žádná, naopak se přidala lepší podpora hardware a další věci. A na servery putovalo Ubuntu LTS (tehdy ve verzi 6.06).

Postupem času se na některých serverech objevil i Debian, důvod byl ten, že jsem se snažil na nově instalované servery dávat co nejnovější distribuce a ve správě serverové instalace Debianu a Ubuntu v podstatě není žádný zásadní rozdíl. Na desktopu (zpravidla pracovní notebooky Lenovo – R41 až současný R500 – a jedna stolní skládačka) se postupně střídaly distribuce Ubuntu až po Ubuntu Lucid.

S instalací poslední verze ve mě sílil pocit, že názory vývojářů Ubuntu a mé, na to jak má vypadat desktop se začaly rozcházet. Nahrazení vcelku obstojně fungujícího Pidginu nějakou blbinou, která neumí sloučit kontakty a má polovinu funkcí? Budiž. Podivná ikonka slučující mail (Evolution), IM a cosi na přístup k sociálním sítím mě taky nenadchla, Facebook mi stačí zkontrolovat jednou denně, nemusím hned číst kdejaký blábol, klasického mail klienta nepoužívám (zvykl jsem si na GMail) a tak milá ikonka putovala taky pryč. Ovládání vlevo, to si snad dělají srandu, ne? Jaký je k tomu proboha důvod? Podivná aplikace na správu ovladačů (ATI) si vyžádala asi 3 restarty, než začla dělat co má. Trochu to připomíná jeden nejmenovaný operační systém. Celkově použité téma a barvy – hnus.

A tak jsem zkusil změnu, stejně jsem měl v úmyslu přejít na 64bit systém a tak jsem stáhnul testovací verzi Debianu (Squeeze), nainstaloval – a jsem docela spokojen. tady je pár postřehů:

  1. Podpora hardware je víceméně stejná, funguje vše, pouze uspávání na notebooku zlobí a někdy se neprobere. To se týká jak Debianu, tak Ubuntu. Klávesa Mute v obou případech vyžadovala přidání acpi_osi=„Linux“ do Grubu. Čert ví proč.
  2. Instalace Debianu probíhá v textovém režimu, stejně tak bootování. Je to celkem jedno.
  3. V Debianu bylo potřeba nainstalovat ovladač WiFi a grafické karty ATI. Je to pár příkazů podle dokumentace a restart X Serveru. Funguje bez problémů, toho správce nesvobodných ovladačů nepostrádám.
  4. Debian má „čisté“ Gnome, takže stačilo stahnout si oblíbené téma a odpadlo otravné odstraňování všelijakých blbin.
  5. V Debianu není plno balíčků z licenčních důvodů, vše se řeší snadno přidáním dalších „polooficiálních“ repozitářů.

Podtrženo, sečteno – Ubuntu a Debian jsou úplně stejný systém, rozdíly jsou minimální. Výhody vidím v tom, že se teď můžu přidat na stranu pitomců, které znervózňuje každá zmínka o Ubuntu a nebudu už mít cejch trouby, který neumí konfigurovat Linux a tak si nainstaloval nějaké to blbuntu. Bohužel stále jsem se nezbavil toho hrozného Gnome, snad příště.

Sdílet