Vlákno názorů ke článku Projekt ST - kapitola 8. - Hry hry hry… od Michal Smrž - Základní otázka, přišel někdo na strategii u té...
-
Michal SmržStříbrný podporovatelZákladní otázka, přišel někdo na strategii u té mumie, nebo je to zcela náhoda?
-
Mumie chodí trochu náhodně a trochu ji to táhne k výpravě. Pak jsou dva typy místností - normální a taková ta slizká. Normální nemá vedle sebe díru a slizká jo, takže je u ní šance 1:3, že při odchodu z ní spadne výprava do díry (z jednoho směru přišla, tam díra není, takže může jít na jednu ze tří dalších stran, pokud tam není konec mapy nebo zával). Musí se tedy ohledávat okolní místnosti, kde je ta díra, takže je to něco jako hledání min. Mapa je generovaná náhodně a některé vůbec nejdou vyhrát, nebo se tuším může výprava objevit ve slizké místnosti už na začátku a pak je to na náhodu - ale takový byl život v devadesátých letech, žádný autoheal pro děcka. :-)
Taky záleží na obtížnosti - u nejlehčí myslím jde vidět celá mapa už při vstupu (Skrblík ji asi od někoho dostal), v prostřední obtížnosti jdou vidět na mapě myslím jenom prohledané místnosti (kačeři si ji asi kreslí při procházení) a v hard je to ještě nějak těžší - myslím jde vidět jenom aktuální místnost nebo nejde vidět mumie (zapomněli si tužku a / nebo papír).
Myslím, že o tom píšou v rádci mladých svišťů před vypravením se do té jeskyně.
-
No na dnešní poměry je hardcore cokoli. A ještě mluvíte o ukládání, to u takových osmibitů bylo v naprosté většině případů nemyslítelné - nevím, jestli verze her s disketovou mechanikou uměly ukládat (FDD jsem u osmibitu nikdy neměl, vím jen, že Didaktik měl tlačítko SNAP pro uložení obsahu paměti, tak to asi jako "save" šlo použít), nicméně na Atari 800 s XC12 (kazeťák) nebylo možné ukládat téměř nic. K tomu obtížnost většiny her byla opravdu "surová". Tj. smrt postavy = hrát od začátku byla věc zcela běžná.
Jinak konkrétně Chaos Strikes Back neznám, přiznám se, že čtverečkové dungeony mne minuly...jinak samozřejmě vám věřím, že to bude hardcore obtížnost. Ještě k tomu ukládání, to bylo nějak omezené hrou, jak často je možno uložit?
-
Ukládání vůbec nebylo limitované, naopak se očekávalo, že hráč bude ukládat a často. Součástí hry totiž byla Utility disketa s nástrojem Orákulum, do kterého se nahrála uložená pozice a Orákulum v závislosti na tom, v jaké části dungeonu byla pozice uložena, dávalo několikastupňové nápovědy k jednotlivým hádankám.
Nicméně u většiny dungeonů se bohužel ujal herní styl "uložím a zkusím to, když to nevyjde, obnovím pozici". Proto dungeon Ishar zavedl mj. poplatek v herních penězích za uložení pozice, aby se to nezneužívalo.
Pointa je v tom, že pokud hru hrajete s dobrovolným neukládáním, atmosféra jinak stejného prostředí se změní a to jedině k dobrému. Když totiž víte, že pokud se do daného území vydáte ne zcela dobře vybaveni a smrt, čili úplný a absolutní konec, může přijít okamžitě, bojíte se u toho významně víc, než když počítáte s tím, že v dané místnosti třeba 5x umřete a pozici obnovíte, než se vám to podaří projít dle představ. No a hrát to s jedinou postavou namísto s očekávanými čtyřmi znamená, že nemáte šanci po nevydařeném boji utéci a padlé hrdiny si v altaru oživit.
-
Tak to je hardcore, jen pokud se hráč rozhodne dobrovolně to tak hrát a nepoužívat ukládání :-) Ostatní mohou uložit před každou bitvou a hrát save/load. Znám různé hry, které jsou obtížné a ukládat nejdou, tak prostě možnost výběru není. Vím, že se nemůže rovnat délkou s dungeonem na 16-bit, ale třeba na osmibitovém Atari jsem takhle chtěl vždy pokořit hru Elektrician od Synapse soft. - tam se sice v prvních levelech nasbírá hromada životů, ale o ty pak se zvyšující se obtížností člověk přichází s kadencí kulometu. Ukládat hra nejde, a nedává to ani žádné kódy, jak se rovnou dostat do vyšších úrovní. Prostě na jeden zátah od začátku do konce, po ztrátě životů žádné continue neexistuje, rovnou návrat na úvodní screen. Dodnes jsem ji nedohrál, a to jsem to mockrát zkoušel...
ČLÁNKY DO MAILU