Projekt ST - kapitola 7. - Data

Tak teď máme funkční počítač, máme ho čím ovládat, ale co dál? TOS je sice zajímavý operační systém, nicméně v samotné obrazovce OS se dá dělat…no skoro nic. Tedy potřebujeme dostat na počítač nějaký ten SW.

A nebudeme si předem lhát, co by nás mohlo víc zajímat, než dobové hry?

Těch způsobů je několik, jedním z nich je zařízení zvané GoTek. Toto zařízení ve tvaru disketové mechaniky funguje jako její emulátor, přičemž pracuje s obrazy nejčastěji uložených na USB flash paměti. Obsahuje segmentový či grafický display, který umožnuje interakci s uživatelem a ovládání pomocí drobných tlačítek na panelu. Tento způsob jsem zavrhl hned ze dvou důvodů. Jak jsem již na začátku uvedl, chci mít ST ve stavu maximálně možné originálu. Při použití GoTeku bych musel vyndat originální disketovou mechaniku, a navíc pro plný přístup k jeho ovládacímu panelu vyřezat původní čelo mechaniky (nebo GoTek nechat napůl zakrytý). Tak tudy rozhodně nechci jít.

Druhou možností, která již může být pro stroj zcela neinvazivní, je nějaká z variant ULTRASATANu. Tento způsob se hodně podobá předchozí variantě, nicméně toto zařízení se připojuje přes konektor pro HDD. Na panelu nejsou žádné ovládací ani zobrazovací prvky, veškeré ovládání probíhá přes TOS. Tahle varianta byla v mém výběru pravděpodobných možností, nicméně nakonec jsem šel ještě poslední cestou. Ultrasatan je nicméně dobrá možnost – je to pohodlné a nemusíte vůbec zasáhnout do samotného počítače. Nicméně já jsem tuto variantu zatím nechal, důvodem je cena, něco málo to zařízení stojí, a jelikož plánuju další počítače, musel bych pro každý kupovat vlastní variantu podobného zařízení, a ST nabízí další cestu – prostě diskety.

Disketu pro ST je totiž možné poměrně snadno vytvořit na obyčejném PC s disketovou mechanikou. A jelikož mám doma ve skladu stále staré Pentium 4, s XP a klasickou 3,5“ disketovou mechanikou, byla tohle pro mne nejschůdnější cesta. Navíc velmi dobová, já vím, že pomalost a někdy nespolehlivost disket by někoho dovedla k šílenství (mne skoro taky, zmíním se později), nicméně to je přesně ten způsob, jak se tenkrát fungovalo, a jelikož ST bude na „sváteční“ hraní a předvedení zájemcům, tak mi to nevadí, o to víc reálný zážitek to bude.

První částí bylo sehnat diskety, to nebyl problém, na Aukru jsem našel nabídku na krabici použitých disket (mix DD a HD) zá pár korun, možnost vyzvednutí ve městě, kde pracuji. Jasná volba, hned druhý den jsem si mohl doma udělat své retro disketové království:

K tomu mi dorazily i nějaké nové „old stock“ diskety z Aliexpressu:

Vytvoření diskety je jednoduchý proces, na PC potřebujete jen software umožňující zápis ST disket a obraz diskety ve formátu .st. Zkoušel jsem dva softwary, a to FloImg, ten mi nicméně příliš nesedl. Mnohem lepší zkušenost jsem měl s aplikací OmniFlop. Pro tu je vhodné nainstalovat speciální driver pro disketovou mechaniku, a tento program pak zvládá vytvářet ohromné množství variant disket pro různé počítače. Jen pozor, pro podobná kouzla musíte opravdu mít PC s diketovou mechanikou na klasickém floppy kabelu. Programy se snaží řídit mechaniku nestandardním způsobem, a toto řízení tím nezafunguje u mechaniky přes USB převodník.

Pro ty, kteří sledujete Projekt ST od začátku včetně diskuzí, jste možná zaznamenali v první části moje obtíže s vytvářením disket. Neměl být problém HD diskety přeformátovat na DD a používat, nicméně spolehlivost u mne byla, že tak jedna disketa z dvaceti tak napůl fungovala. DD na tom byly trochu lépe, nicméně fungovala tak stěží každá pátá, a ne moc spolehlivě. Už jsem to chtěl vzdát a objednat Ultrasatan, nicméně jsem zkusil ještě jednu věc – mechanika v PC byla sice o hodně mladší, než v Atari, ale i tak měla na krku poměrně masivní množství křížků, takže rozebrat, vyměnit mazivo, vyčistit. A hle, nejenom že najednou vytvoření DD diskety bylo spolehlivé (když samotná disketa byla OK), ale dokonce přeformátované zaslepené HD začaly fungovat spolehlivěji, než starší DD (a to OmniFlop dává upozornění, že HD diskety nebudou fungovat). Mechanika v Atari, i když je 720kB, tak zcela ochotně bere i diskety naformátované až na 820kB.

Postup je poměrně jednoduchý, stačí si stáhnout zmíněné .st obrazy her z webových stránek (nebudu tu psát konkrétní stránky, a doufám, že mi jako čtenáři odpustíte toto upirátění her, neboť originály nejsou moc k sehnání, na Aukru se sice něco málo válelo, ale nic, co by mne zajímalo, navíc v ceně 500–800 Kč za kus, a do toho opravdu nejdu, omlouvám se, až v době psaní článku se objevily relativně cenově zajímavé nabídky, ale to už jsem to měl za sebou). Na druhou stranu je tohle kopírování disket také krásně retro a dobové, dřív se to snad jinak nedělalo :-).

Proces je pak poměrně jednoduchý, spustíme OmniFlop (pokud poprvé, nezapomeňte na ovladače disketovky), vybereme si správnou velikost diskety (dle velikosti obrazu) – nahoře si můžeme vyfiltrovat pouze Atari, ať nemusíme listovat ve všem:

Do mechaniky dáme disketu (odemčenou k zápisu, u HD ještě se zaslepenou identifikací), a pokračujeme v průvodci dál. Tam vybereme Format-write (případně stačí write, pokud je disketa již ve správném formátu) a pokračujeme dál, kde si vybereme cestu k obrazu:

Tu už jen potvrdíme a proces začne:

Pak už jen dostaneme hlášku, že disketa je připravena, a můžeme s ní do STčka.

Takto jsem si napřipravoval paklík disket s hrami, abych mohl zkoušet. Nicméně pro mé hračičkování, chtěl jsem, aby diskety trochu vypadaly. Spousta z nic měla napůl strhané roztrhané etikety, ty jsem očistil (na to je nejlepší způsob stříknout na zbytky etikety trochu Silkalu nebo klasického WD40 a nechat působit, lepidlo povolí a etiketu lze raz-dva sloupnout, jen to nepřežeňte, ať nemáte mazivo i uvnitř diskety, a zbytky dočistěte a odmastěte pomocí lihu). A abych věděl, co kde je, tak jsem si vzal obrázky z boxů her, upravil je a pomocí tiskárny natiskl na samolepící etiketu. Výsledek nevypadá zle:

A to by bylo, SW máme připravený, tak se příště zběžně mrkneme na pár klasických herních pecek.