Projekt ST - kapitola 5. - Retrobrighting

Retro, co? Věřím, že mnozí z vás tenhle pojem vidí poprvé, jiní ho znají pod dalšími názvy (rebright atp.). Co to vlastně je?

Většina asi zná starší plasty světlejších barev, které na slunci a světle ztrácejí původní barvu, a získávají tóny do výrazného žluta. Některé na to trpí více, některé méně, záleží na barvě a materiálu. Zrovna plasty od firmy Atari, které používali na ST a 800XE (designově hodně podobné počítače) na tenhle neduh trpí poměrně hodně. Můj kus nebyl z těch nejhorších, ale znát to na něm bylo poměrně dost. Tak co mu zkusit vrátit původní vzhled?

Poznámka: ve svém snažení jsem hodně vycházel z videí na Youtube kanálu The 8-bit Guy, který se tomuto věnuje už dost dlouho. Hodně doporučuji, pokud vás to zajímá, a rozumíte anglicky, podívat je na jeho videa.  Věnuje se tam hodně zajímavým činnostem a postupům při oživování vzhledu (elektrotechnické opravy dělá méně, ale občas má zajímavé hosty na toto téma).

V nadhledu se jedná o jednoduchou záležitost, jde vlastně o reakci peroxidu (znáte jako dezinfekci na rány či odbarvovač vlasů) s plasty v kombinaci s UV zářením. Nicméně správné provedení je docela oříšek.

Postupy se různí, ale já tu asi začnu svým „průserem“ a svojí nemesis v projektu ST. První pokus byl v bělení kláves. David Murray (The 8-bit Guy) používá jako poslední způsob bělení směs peroxidu s vodou do hrnce a ohřívat pod nízkou teplotou (tak, aby nedošlo k pokroucení plastů). Má to výhodu, že je to časově nenáročné a klávesy jsou vyběleny rovnoměrně. Já to zkusil nejdřív na jedné (naštěstí). Náš sporák má bohužel o dost horší teplotní regulaci, než Davidův. Zezačátku to šlo dobře, co minutu jsem kontroloval klávesu i teplotu a bylo to v pohodě. Pak jsem se na pět minut otočil, a bohužel ve stejné chvíli si termostat ve sporáku řekl, že dost bylo šolíchání, a pěkně ohřevu přisolil. Výsledek? Klávesa se lehce vespod pokroutila a celkově „přebělila“. Není to úplně tragické, stále jde doklapnout a mezi ostatními klávesami se i docela ztratí, nicméně bych si za to pořád nafackoval. Tak tudy ne – na to by si člověk musel vyrobit ohřívanou nádobu s přesnou regulací teploty nebo mít opravdu kvalitní sporák, který dokáže stabilně udržovat nízkou teplotu.

Pardon, za to se omlouvám firmě Atari i vám, milí čtenáři…

Takže jiná cesta, mnohem (MNOHEM) časově náročnější, a to roztok peroxidu s vodou v nádobě, a to celé posazené pod UV lampy (ty nemám), nebo na slunce. Tento postup zabere mnohem více času, a je odvislý od počasí (potřebujete na to opravdu slunný letní den – slunce musí vodu v nádobě ohřát a působit na plasty přímým zářením co nejvíce. Nicméně je opravdu bezpečný a šetrný, riziko poškození čehokoli je nízké. Každopádně pro mne to znamenalo, že tato práce se táhla někde od května až do nedávna. Jelikož příchod tepla a léta byl letos velmi pomalý (hrozně dlouho letos propršelo), tak hezkých víkendových dnů bylo zpočátku velmi pomálu, a těch pár hezkých jsme využili s partnerkou na společné výletování, tj. počítač musel poslušně čekat. Odpolední slunce po návratu ze zaměstnání už nemělo tu správnou sílu, nejvíc se mi pro tento úkol osvědčily teplé slunné dny v čase cca 10–15 hodin, tam byl účinek nejlepší. Výsledek byl i v odpoledním slunci, ale po tak malých krůčcích, že to nestálo za to běhání okolo. Možná by pomohlo zvýšit koncentraci peroxidu, ale nechtěl jsem riskovat další přešlap a poškození čehokoli.

Jelikož tato metoda není úplně exaktní (díval jsem se na několik webových diskuzí, a každý tam doporučoval něco jiného), poměry jsem ověřoval sám. Osobně se mi osvědčila cca 1 polévková lžíce 6% peroxidu do 750ml vody, tato směs měla dostatečný průběžný účinek. Plasty pak vložit do nádoby, aby na všechna potřebná místa svítilo (případné záhyby natáčet ke slunci postupně ručně). Ideální je průhledná nádoba (tu jsem já bohužel neměl vhodnou na největší kusy k dispozici, takže jsem použil neprůhlednou a musel jsem více s plasty „šoupat“). Nádobu z vrchu přikrývám potravinovou fólií, protože tím vytvořím takový malý skleník, a slunce vodu dostatečně a rychle prohřeje (ve studené vodě směs moc neúčinkuje – i proto je vhodné, aby bylo hezky a teplo, 18–20°C a více).

Plasty třeba kontrolovat, jakmile je hotovo, tak vyndat ze směsi, opláchnout čistou vodou a osušit.

Bohužel se pocit a zažloutnutí plastů hrozně špatně dokumentuje, za čočkou kamery či fotoaparátu je výsledek ovlivněn vyvážením bílé, aktuálním osvětlením atp. Nicméně nejlepší je přímé srovnání, tady máte oba díly krytu u sebe, spodní část již prošla lázní, vrchní je původní. V přímém srovnání je rozdíl jasně znatelný:

Dál tedy nezbývalo, než provést tuto proceduru na všech plastech exponovaných světlem. Asi největší problém byly klávesy, je to spousta malých dílků, lehké klávesy mají tendenci být nadzvednuté a otočené ve vodě i drobnou bublinou vzduchu, a jelikož jsem je dělal postupně v nádobce za oknem, tak se mi ten proces táhnul několik měsíců (ne pořád jsem se tomu věnoval, sem tam o víkendu, šlo by to i rychleji). Blbé to bylo i ke srovnání odstínů,  hodnotit, která ještě potřebuje a která je dobrá – tohle by vlastně potřebovalo doladit dodnes, pořád je pár kláves trochu vidět dožluta, ale jelikož jsem chtěl už pracovat se zkompletovaným počítačem, dal jsem to zatím tak, jak to je, detaily dotáhnu časem.

A tady ho máme, v celé své kráse:

Samozřejmě metody zde uvedené jsou odkoukané a amatérsky odzkoušené, na tenhle proces neexistuje profi kuchařka a metody se různí. Jednou z dalších je potření fólie peroxidem (na to se hodí bílý na vlasy s krémovou strukturou), zabalení plastu do této fólie a na slunce. Tato metoda má velkou výhodu, že nemusíte mít hromady směsi s vodou, velkou nádobu a mnohem lépe se s tím manipuluje. Nevýhoda, kterou David zjistil, je ta, že některé plasty mají po této metodě tendenci dodatečně a nenapravitelně zflekatět, také má tato metoda tendenci nemít rovnoměrný účinek po povrchu. To jsem nechtěl riskovat, tak jsem použil, byť složitější a pomalejší, vodní metodu, která tímto neduhem netrpí.

Tak tedy máme počítač kompletní, funkční, v téměř originálním vzhledu, ale nic k němu. Co s tím provést, na to se podíváme zase jindy…

Poznámka: jelikož je tento proces taková trochu partyzánština, a každý si to dělá po svém, tak doufám, že mi čtenáři nebudete v diskuzi nadávat. Naopak budu rád, pokud máte zkušenosti a tipy, že mi dáte v diskuzi vědět, bude se mi to velmi hodit na další projekty, které budu tak moci dělat lépe, rychleji a bez zásadních chyb.