Projekt ST - kapitola 3. - Rozchodíme to?
V této kapitole se dostáváme k tomu největšímu neznámému – dokáži vůbec počítač opravit? U nefunkčního stroje lze uvažovat nad vícero druhy závad, z nich asi nejhorší by byla celková nefunkčnost základní desky. V tom případě by to znamenalo začít procházet schémata, vzít si logickou sondu a pak jít čip po čipu a zkoumat, zda na jednotlivých pinech se nacházejí takové stavy, které očekáváme.
Samozřejmě tomuto musela přecházet podrobná prohlídka plošného spoje, zda problém není v oxidaci a „uhnilé“ cestě. Nicméně moje deska, jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, vypadala extrémně zachovale, nikde ani náznak po oxidaci, takže podobný problém jsem nepředpokládal.
Případ závady čipu by byl nejhorší, protože i když mám v tomto ohledu základní znalosti, tak nemám dílnu vybavenou nářadím pro tento druh diagnostiky (mám velmi levný ruční osciloskop a nemám logickou sondu, zatím – ta by samozřejmě šla pořídit) a zkušenosti, šel bych do toho trochu naslepo a taky bych se mohl dostat do fáze, kdyby diagnostika začala být nad mé možnosti. A nebylo by vyhráno i při úspěšném odhalení vadného obvodu, protože v tu chvíli bych stál před tím, že musím vadný čip odpájet (to by nebyl takový problém) a hlavně nahradit (a to už by velký problém mohl být). S velkou pravděpodobností se jich již mnoho nevyrábí a nemají alternativy, takže bych byl nucen hledat prodejce vypájených funkčních čipů. Těch není úplně mnoho a jejich skladové zásoby nejsou neomezené. Navíc v ČR bych nejspíš nikoho neobjevil, takže zahraničí, což znamená velké náklady na poštovné. Objednávat čipy z Aliexpressu je zase na delší lokte a není zaručená kvalita či dokonce riziko falešných čipů.
Nicméně já jsem vzhledem k popisu prodejce očekával závadu jinde a s tím do toho šel, protože ta je snáze řešitelná – zdroj. Zatímco většina domácích počítačů (a i jiné modely samotné řady ST) měla k napájení externí kostku, tento model má klasickou počítačovou zásuvku IEC C13 a zdroj integrovaný uvnitř počítače. Problémům se zdrojem napovídalo i to, že počítač nejevil žádné známky života (tj. ani náznakem svítící Power LED). Koncepce napájecího zdroje mne trochu překvapila, očekával jsem (vzhledem k původu z 80. let), že uvnitř bude poměrně masivní klasický transformátor a běžný můstkový usměrňovač se stabilizátory, nicméně použitý je poměrně moderní spínaný zdroj Made in Japan od firmy Mitsumi.
První kontrola byla u pojistky, která to mohla vzdát po proudových rázech stovek či tisíců zapnutí, tam by byla oprava vpravdě triviální. Nicméně na pohled vypadala OK a proměření multimetrem to potvrdilo – pojistka je zcela v pořádku. Další prohlídka desky neodhalila zjevnou závadu, nikde nebyla spálená součástka a zdroj je očividně výborně dimenzován, protože nikde na cuprextitové desce ani náznak černání od součástek s vysokými teplotami. Tak tedy nezbylo než zdroj proměřit. Naštěstí přímo na desce je krásný popisek, zdroj má dávat dvě napětí – 5V a 12V, tak stačilo připojit multimetr a zdroj, zapojit do sítě. Bingo! Na obou výstupech došlo ke zvednutí z úplné nuly na 0,1–0,2V, což značilo dvě věci – zdroj skutečně nefunguje a nedodává potřebná napětí, ale na druhou stranu to, že se připojen k síťovému napětí aspoň trochu projevil na výstupu signalizovalo, že je v něm aspoň nějaká snaha fungovat.
Detail napájecího zdroje s kondenzátorem.
Další detail zdroje.
Další pohled.
A ještě jeden pohled.
Tedy jasný prvotní viník nefungujícího počítače je dán. A jak tedy na servis zdroje? Šel jsem tady po nejběžnější závadě – a to jsou elektrolytické kondenzátory. Ty bývají v naprosté většině případů důvodem, proč zdroje přestávají fungovat (ostatně nepochybně mnoho domácí elektroniky, kterou jste vyhodili jako nefunkční, odešla právě na tyhle válečkovité potvory). Díky kondenzátorům mají výrobci v ruce nástroj ke krásnému záručnímu inženýrství, neboť vhodně zvolený nepříliš kvalitní kondenzátor umí úplně znefunkčnit zařízení v poměrně dobře definovatelném období. Ale to jsem trochu odbočil.
Většinou se vadné elektrolyty projeví vyboulením vrchní části, nicméně na mém zdroji se tak ke svému selhání nepřiznaly, pouze dva měly lehký náznak, ale možná jsem měl jen křivé oči. V této situaci je ideální pomůcka kapacitní a ESR (vnitřní odpor kondenzátoru) metr, kterým já nedisponuji. Nicméně kondenzátory Jamicon použité ve zdroji nejsou zrovna top kvalita, šel jsem rovnou po nich. Objednal jsem adekvátní náhrady od značek Panasonic, Nichicon a Nippon Chemi-Con, což jsou vše výrobci špičkových kondenzátorů. Rovnou jsem vzal Low ESR série vhodné pro spínané napájecí zdroje a s pracovní teplotou až 105°C – tj. mnohem lepší životností. Tedy high-end kondenzátory, a jejich cena? Menší kondenzátory v řádech korun, větší v řádech desetikorun, oboje pouze o pár procent dražší než ty levné nekvalitní šunty. A k tomu jsem ještě vzal vstupní filtrační kondenzátor X2 (pro síťová napětí) – tyhle kondenzátory mají totiž takovou nemilou vlastnost – jakmile zestárnou, či dlouho nejsou v provozu, tak se pár chvil po zapnutí roztrhnou ve zkratu s doprovodnými kouřovými efekty. Není tedy od věci tenhle malý kvádřík rovnou vyměnit.
Kondenzátor X2, tahle potvůrka ráda bouchá.
A tady je jeho nástupce.
Teď stačilo pouze vypájet původní kondenzátory (na zdrojích to jde poměrně dobře, nejsou to oboustranné desky a je tam dost místa, s běžnou hobby mikropájkou a odsávačkou je to otázka chvíle).
Zde máme pohled na desku, kde se vedle starých kondenzátorů již dmou nové špičkové kapacity.
Je potřeba si pouze pohlídat, kde byla jaká kapacita a pracovní napětí, objednal jsem kondenzátory 1:1, tj. s úplně stejnými parametry, nicméně můžete mít i kondenzátory s vyšším pracovním napětím, to ničemu nevadí, když se vejdou. Ti zběhlejší mohou i přidáním vyšších kapacit na správná místa zlepšit parametry zdroje, nicméně do takových pokusů jsem se nepouštěl, šel jsem jistou cestou. A při výměně pozor, elektrolyty jsou polarizované, tj. neotočit je (protože opravujeme zdroj, nevyrábíme prskavku). Výsledkem je originální zdroj osazený špičkovými kondenzátory.
A tady máme už na stole hromádku starých kondenzátorů.
A teď nastal okamžik pravdy, byly jen vyschlé elektrolyty, nebo je zdroj zničený mnohem hůře (problém v řízení, vadné aktivní prvky, spálený oddělovací transformátor…). Takže multimetr do ruky, zdroj do zásuvky a…je to tu, multimetr na větvích ukazuje krásných stabilních 5,2V a 12,1V. Tak ještě osciloskop…zvlnění úplně minimální, napětí stálé, parametry výstupu jsou špičkové…
A tady máme „naháče“ na testovací stolici (bedna made in Ikea).
Krásný průběh napětí na osciloskopu, zde větev 12V.
Nemám tu vhodnou zátěž, abych zdroj důkladně proměřil v různých situacích, tak tu máme druhý okamžik, zkouška zpět v počítači. Připojíme desku, disketovku a TV přes anténní výstup a zkusíme boot. Kontrolky se rozsvítí, disketovka zavrže, dobrá znamení. Takže ještě ladění na TV, a máme tu TOS! Takže Atari je opět naživu. Ještě tady zkusím nějakou tu disketu a zde je záběr z prvního „zahořování“ stroje po opravě (prosím omluvte kvalitu videa, nemám vhodné podmínky, zkušenosti ani vybavení na natáčení):
A máme tu TOS, přátelé!
Ještě jsem osciloskopem proměřil napájení u zdroje s běžícím počítačem a parametry stále excelentní. Zdroj je navržený pěkně a kvalitní kondenzátory ho výborně doplňují. Pro mé štěstí nebyla závada zdroje kombinovaná s další poruchou (viz začátek tohoto článku), která by už mohla udělat ze servisu menší peklo.
Z mrtvého historického Atari tady máme najednou plně funkční kousek, nyní ale jen válející se „nahatý“ vedle televize. Byl tedy čas pokročit k dalšímu bodu, o tom ale zase až příště…
Poznámka – ohledně kondenzátorů a zdrojů jsem se hodně naučil ze článků Pavla Bočka (někde také pod přezdívkou Behemot). Ten bohužel co vím nyní aktivně nepůsobí, ale psal hodně podrobně o funkcích a proměřování počítačových zdrojů, když člověk přehlédne jeho občas ne úplně korektně zvolený způsob vyjadřování, tak se dozví opravdu zajímavé informace. Hodně jsem z nich při opravě zdroje vycházel.
!! Varování !! – jsem elektrotechnik amatér s vystudovaným slaboproudem, tj. školou a určitými zkušenostmi s elektronikou. Pokud byste se do podobného dobrodružství chtěli pouštět, mějte vždy na paměti, že zdroje pracují se životu nebezpečným síťovým napětím. Vymontovaný zdroj má nechráněné plochy dosažitelné k dotyku spojené přímo s elektrickou zásuvkou. Riziko úrazu či úmrtí ať vás či osoby blízké je opravdu vysoké, proto získejte alespoň základní znalosti o práci se síťovým napětím a zachovejte vždy opatrnost. Osobně doporučuji mít rozvody v domácnosti připojené přes proudový chránič, pokud jej nemáte v rozvodech (starší stavby bez rekonstrukce), používejte pro podobné pokusy proudový chránič do zásuvky.
-
Já kdybych se pustil do podobných oprav tak výjezd ambulance/pohřebáku a výpadek proudu v celý ulici zaručenej, ale tenhle seriál mě hrozně baví
Atari ST sem kdysi viděl na otevřených dveřích programovacího gymplu kam sem pozdějc nastoupil, nechali nás na tom hrát North & South a vnímal sem to oproti pro mě do tý doby známýmu Ondrovi z kroužku, Amstradu CPC 464 co sem měl doma, Atari 800, Commodore 64 a Sharpu MZ-800 co měli kámoši, jako neskutečný dělo s nadpozemskou grafikou a zvukem - maximální nostalgie ;)
-
Tak strašné by to zase snad nebylo :-) Když má člověk zdravý respekt k elektřině a trochu si něco zjistí, tak se to dá. Opatrnost je samozřejmě na místě, a mnou doporučený chránič (30mA) by měl zabránit nejhoršímu.
Pro mne ST znamenalo podobné, doma jsme měli 800XL, a tenhle 16-bit byl proti tomu úžasná a nedostupná bestie (ani jsem ho neznal naživo, jen jsem slintal nad obrázky z Excaliburu...). Nicméně Amiga, tak přesto, že jsem celoživotně Atarista, tak přiznávám, ta tomu kralovala...hlavně zvuk, tam to byl jiný svět. ST umí znít fakt dobře, když si programátoři dali záležet, nicméně spousta zkoušených her zní jako PC speaker. To bude ještě časem zmíněno v seriálu.
-
Gratulujrm k tomu. ze problem bol len v zdroji/kondenzatoroch. Kvitujem pouzitie kvalitnych kondenzatorov. Tazsie sa u nas zhanaju ale stoji to za to.
Suhlasim, ze je to dobry nastroj planovanej zivotnosti. Pri velkoobjemovych cenach kvalitnych kondenzatorov nevidim ziaden iny dovod pouzivania nekvalitnych kondenzatorov. -
Mimochodem s kondenzátory mám další zajímavý příběh. V práci máme starší UPS Eaton, a v této UPSce nám že vteřiny na vteřinu odešla komunikační karta. Cena nové se pohybuje okolo 10000,- Kč. UPS funguje i bez ní, pouze není možný přístup přes webové rozhraní a nefunguje e-mailové hlášení stavu. Tak jsem původní kartu vyndal, a všiml si dvou jediných elektrolytů 100uF 16V a 50V od značek, které jsem v životě neviděl. Říkal jsem si ne, to není snad možné. Nicméně jsem koupil náhrady od Nipponu (oba dva dohromady 5,50 Kč i s DPH) a vyměnil je. Ve zkratce, karta má aktuálně uptime už měsíc bez jediného výpadku.
-
Já popravdě posledních pár let cpu kamkoli do napájecích větví dost bezmyšlenkovitě přednostně solid polymer. Na značce obecně moc nezáleží, protože jakýkoli polymer natrhne tričko jakémukoli vodnatému elytu. Přesněji řečeno: bezmyšlenkovitě na napětí do 5V, po krátké úvaze většinou i do 12 voltů, pokud není problém s nedostatečnou kapacitou polymerů tak i na vyšší hladiny (24V, vyjíměčně i na 50V). Jinak na hladinách nad 12 Voltů vychází moc hezky Panasonic FR series hliníkové elyty - vodnaté, mají "klasickou" velkou kapacitu, ale co do ESR dýchají na krk polymerům/hybridům.
Jenom na primární straně okolo 400V polymery prostě nejsou. Tam sáhnu po konkrétních řadách značkových elytů - napadá mě Nichicon CS nebo CY. Pravda je, že pokud je na primární straně značkový kondík, tak dost často vypadá z celého zdroje relativně nejlíp, vydrží nejdéle. Tzn. spekulativně vyměním koďany na sekundáru a na ten primární se třeba dá i vykašlat, pokud je zjevné, že mu není horko a netrpí poddimenzováním.
Pokud někde potkám ve starším konzumním hardwaru lokální blokovací elyty kolem 2-10 uF na nízké jednotky voltů, a má smysl oprava, často je nahrazuju keramikou.
S polymery a keramikou jako náhradami ve starších konstrukcích existuje teoretické riziko destabilizace zpětnovazební regulační smyčky. Prakticky si vybavuji z mnoha případů asi jeden (nějaký superlevný 15W zdroječek) který po opravě polymerem začal v určitém rozsahu zátěží slyšitelně pískat a na výstupu se objevilo lehké sínusové zvlnění. = asi bych se toho předem nebál. Ve větších zdrojích, na motherboardech apod. se mi toto nikdy nestalo.
Distributorem první volby je pro mě TME. Dodací lhůta dva dny mě nezabije a poštovné je "asi stovka" jako u českých e-shopů... Mají vybrané modelové řady elytů Nichicon a Panasonic a polymery značek X-Con/ManYue, Kemet, Elite...
-
68k si myslím, že by mohly být v pohodě, těch se vyrobilo opravdu mnoho a vyráběly se dlouho, a řekl bych (byť nemám podklady) že počítače s těmito CPU odešly většinou na jiné komponenty, než na samotný procesor. Navíc u nás byly stroje s tímto CPU dlouho na blacklistu (pardon, denylistu) v embargu na dovoz, používaly se totiž v amerických raketách (Pershing ?), a tam by nic nespolehlivého nepoužili :-)
-
Ja jsem kdysi mel tezke dilema jestli pocitac nebo simsona ( motorka ) nakonec vyhral pocitac. Prvni byl Atari 800XE ( nechapu proc, 30 let jsem to nepotreboval ale dodnes si pamatuji opcode nekterych instrukci ). Nasledovalo Atari 512STFM. Upgradnute na 1MB ram. Tenkrat tusim za skoro 3000,- coz byl nadprumerny mesicni plat. Atari me tenkrat stalo 18k, smelina z DE jinak se to nedalo koupit. Dodnes si pamatuji krasu instrukcni sady 68ka oproti ty Intelovsky schizofrenii. ST jsem parkrat z nostalgie zapnul a jednoho dne slo do kontejneru pri uklidu.
-
Gratuluji k funkčnímu stoji! :-) Je fajn, když to funguje a dělá radost, místo aby to skončilo v popelnici.
Kondíky jsou fakt potvory - na gymplu nám začaly odcházet LCD monitory, samovolně se vypínaly, pak už vůbec nenastartovaly. Opravovat to nikdo nechtěl, kolega měl teda jednoho známého tuším z Náchoda, který byl ochotný se na to podívat, ale vozit to tam z Brna se nám moc nechtělo. Nakonec se do toho pustil náš maturant, který byl už za studia velice šikovný na slaboproud a šel to i studovat. Místo nákupu nových monitorů nám to opravil za tuším 50 Kč za kus :-).
Pak nám taky opravoval nějaká AP od Cisca, která chcípla po výpadku proudu. Tam to bylo horší. Na to, že to bylo Cisco, tak zdroje označil za horší než Čínský šunt. Tam už toho vždycky uhořelo trochu víc, tak to mu dalo víc práce, ale pořád to opravil (a za rozumnou cenu), místo obligátního řešení servisu: "kupte si nový"...
-
Děkuji. Jo, jak jsem zmínil v článku, kondenzátory jsou pro záruční inženýrství ideální materiál. Stačí použít nějaký šunt a nejlépe ho dát na místo, kde ho něco ohřívá, a načasované selhání je na světě. A dělají to schválně, že dávají ty levné. Já vím, že zazní obligátní "rozdíl v součástce je koruna, ale v kontejneru je to milion", ale prostě u zařízení od Eatonu, Cisca a podobně bych očekával jen špičkové součástky, za ty ceny, co si za to říkají. Jenže pro ně je to krásný kšeft, ušetří pár centů na výrobě na kuse a zaručí si, že si po pár letech zákazník bude nucen něco dokoupit, nebo to vyměnit celé. Chápu, pro ekonomiku super, ale ekologie zapláče.
-
existuji dokonce vypocetni aplikace ktere spocitaji presne podle daneho modelu kondenzatoru potrebny topny vykon prilehle soucastky a podle toho jejich umisteni tak, aby to odeslo +- tesne po zaruce. Jak jinak lze vysvetlit umisteni elytu na defacto prazdne desce pul cm od stabilizatoru napeti? Bohuzel jsem toto videl ... az prilis casto.
-
Kondenzator musi byt velmi blizko civky a prislusneho tranzistoru. Jinak by to nefungovalo. Dlouhe draty totiz funguji jako indukcnosti. Do takovych zdroju se davaji specialni kondenzatory, ktere maji co nejmensi odpor a indukcnost privodu, kdybys je dal treba jenom o centimetr dal, melo by to parametry jako ten nejhorsi kondenzator.
-
O centimetry spojů na plošáku se hraje ve skutečné VF technice - řekněme 4.-5. televizní pásmo, nebo lokální blokování napájení rychlých logických čipů keramikou. Ve spínaných zdrojích jde spíš o to, minimalizovat vyzařování, kvůli EMC. Minimalizovat plochu smyčky, kterou tečou proudové pulzy. A ano asi by se to dalo zvorat až tak, že by nefungovala zpětnovazební regulace, selhávalo měření okamžitého proudu primárem (ochrana proti nadproudu v PWM čipu) nebo kmitaly FETy - ale to je vážně extrém a asi by se muselo jednat o víc než centimetr nebo dva.
-
Skoda ze autor nezmeril prubeh oscilem na tom malem kondenzatoru pred vymenou - byla by tam videt krasna "pila" namisto relativne rovne stabilni linky. Tim by se potvrdilo co sem psal minule - zcela mrtvy zdroj zpusobi nedostatecna (neexistujici) filtrace napajeni pro ridici IC ve zdroji, coz dela ten maly elyt. Ty velke filtruji vystupni napeti, tzn na fungujicim zdroji by na vystupu byl vyrazny "sum" ze spinaneho zdroje. A jak jsem psal, casto to jde poznat tichym, ale slysitelnym "tikanim" zdroje pri jeho zapnuti :)
-
Bohužel osciloskop mi dorazil ve stejnou chvíli, kdy jsem se chystal na výměnu kapacit. A jelikož byl jako stavebnice, tak jsem výměnu na zdroji i jeho kompletaci dělal naráz. Jinak zdroj se absolutně žádným slyšitelným zvukem neprojevoval (ani v tichu u zdroje jsem nic nezaznamenal), jedinou reakcí na zapnutí bylo drobné zvýšení napětí na výstupu.
-
Neboli mimo parametre. Podla mna a mojich skusenosti bola drviva vecsina v poriadku/ v tolerancii. Ak niesu viditelne nafuknute, tak je potrebne hladat problem v tych malych kondenzatoroch, ktore sa viditelne nenafuknu.
Ako ako pisal Andy_S, tak hlavne v tom, co filtruje napajanie pre riadiaci IO.
Ked opravujem zdroj, ktory nefunguje, tak ako prvy premeriam prave tento kondenzator. To je skoro istota. Novy kvalitny za par centov a zdroj aj bez vymeny zvysnych(hoci aj smejd kondenzatorov)vydrzi fungovat dalsich peknych par rokov. Vecsinou prezije to zariadenie, ktore skor moralne zostarne ako sa znovu pokazi zdroj.Co je potesujuce, tak cim dalej, tym viacej sa objavuju v zariadeniach kvalitne kondenzatory.
-
Ohledně tohoto jsme byli ve_při s jedním kolegou.
On opravoval přesně tak - co nejlevněji. Vyměňoval kondíky, dokud se to nerozběhlo. Na zbytek už nesáhl (pokud nebyly viditelně nafouklé).
Já vyměňuju elyty šmahem všecky - s výjimkou těch, které vypadají, že slouží v nějakém analogovém časovacím filtru (nejde o ESR a spíš bych něco rozbil) nebo se jedná o poctivou značkovou plechovku na primární straně, kterou opravdu nepodezírám ze špatného zdraví. Ale na sekundárech vymetu šmahem všecko. A samozřejmě "47 mikro" = napájení pro PWM. Protože mám zkušenost, že koďany v určitém zařízení mají všechny cca stejně naběháno a je jenom otázkou nepříliš dlouhého času, kdy vyschne další a přístroj zase lehne. A nepotřebuju si pacienta "pěstovat".
Když se rozbije nějaké zařízení z toho důvodu, že v něm odešly elyty, tak zdaleka největší náklady jsou: řešit ten průser = výjezd, stáhnout rozbité zařízení z provozu a něčím ho provizorně nahradit, doručit do opravy, skladová manipulace, rozebrat a složit, poslat zpátky a vrátit do provozu (potenciálně s dalším výjezdem). A ty nervy s tím, a papírování... Tzn. pokud už něco dostanu na stůl, tak se maximálně snažím, abych ten box už NIKDY neviděl kvůli vyschlým kondíkům! Proto měním všecky elyty šmahem, které jenom trochu můžu. Vyměnit těch pár kondíků navíc je zlomeček celkové práce a opruzu, ze kterých se servisní případ skládá.
Ono taky když vyměňujete jenom do chvíle, než začne bootovat, tak jste třeba jenom dokázal překročit zpátky přes jakousi neostrou hranici, co ještě křemík snese (vydrží s tím bezchybně běhat) a co už je opravdu za čárou. Neměl byste si namlouvat, že se zbytkem olítaných kondíků "pracuje všechno zase jak zamlada". Nepracuje jak zamlada, jenom to kulhá o něco míň.
Za starých časů v levných switchích a APčkách, když křemík ještě topil až pod ním žloutl plošák, vylepšoval jsem i chlazení takto postiženým švábům = přidat malý chladič a vyvrtat pár děr do deklu. Někdy to zabralo, někdy ne... člověk si aspoň hezky pohraje s vrtačkou.
-
Mám stejný názor, cena kondenzátorů, i těch značkových, je v korunách, maximálně desítkách za ty větší běžné. Je to součástka, která odchází. Řešit, že vyměním půlku a ušetřím dvacet korun, aby to zařízení zase při zhoršení parametrů přestalo fungovat, tak to mi za to opravdu nestojí. Když už to mám jednou venku...
-
Musím potvrdit, že oprava impulzního zdroje není bezpečná a jednoduchá záležitost. Člověk musí měřit část před transformátorem, která je galvanicky spojená se sítí. Některé osciloskopy mají jeden pól nesymetrické sody spojený se zemí, takže při neopatrné manipujaci se sondou (zemí sondy) může snadno vzniknout zkrat. Opraváři (nejen) proto rádi používají oddělovací transformátor a někdy i žárovku v sérii (60W se žhavným vláknem - v případě zkratu se jen rozsvítí žárovka). Mnohdy je snadnější jednoduše vyměnit kondenzátory, vyletovat tranzistory a diody a změřit je.
-
Popravdě na primár zaživa raději nesahám, a po vytažení ze zásuvky primární koďan pro jistotu vybiju izolovaným postupem pomocí odporu. Stejně cca jediná řešitelná závada je "syndrom 47 mikro", který se obvykle pozná už podle chování zdroje (naprázdno jede, pod zátěží ne). Zato na sekundáru jsem bez osciloskopu slepý. Multimetr neukáže dohromady nic. A pravda taky je, že už podle anamnézy pacienta jde člověk často po koďanech na jistotu, byť se nepřiznaly viditelně.
-
Asi este nikdy som nemusel merat primar na opravovanom zdroji osciloskopom.
Bud ten zdroj odisiel na kondenzatory alebo po nejakom prepeti a na zistenie poruchy stacilo premerat na primare usmernovaci mostik, ochranne diody a tranzistory (poistku, streleny varistor a totalne vyteceny velky kondenzator na primare neratam). Podla prepetia a kvality navrhu zdroja z toho viac, ci menej veci odide. Problem je, ked toho odide viacej. Potom to uz byva neekonomicke to opravovat. Cena prace a suciastok prevysi cenu noveho zdroja. Hlavne ta cena prace je dovod preco sa zariadenia prestali opravovat. Samozrejme v kombinacii s rychlym moralnim zastaravanim zariadeni. To je najvecsim generatorom odpadu a toho, ze sa vyraba tolko a menej kvalitnych zariadeni.
-
Taky o tom poslední dobou přemýšlím. Že efektivita masové výroby je hrozné svinstvo. "Úspory z rozsahu." Vyplatí se opravovat průmyslové exoty, kde výměna za nový kus není snadná/možná. Nejlíp když si to člověk opraví sám a nemusí sám sobě účtovat čas/práci. Ale opravujte hračky, které stojí míň než hodina Vaší práce :-/ Občas se toho dopouštím v případech, kdy ta hračka není morálně zastaralá a oprava prodlouží její životnost na nekonečno, takže si ušetřím starosti do budoucna.
ČLÁNKY DO MAILU