Projekt ST - kapitola 11. - Kabelový kabaret

V předposlední kapitole se pověnujeme nepříliš záživnému, ale neméně důležitému tématu – propojovacím kabelům.

Prvním kabelem, který k počítači potřebujeme, je napájení. To u těchto modelů ST s integrovaným zdrojem je problém úplně nejmenší. Používají totiž dodnes běžný konektor C13, takže stejný kabel, jako PC. Je to komfortní, a nemusíte mít žádnou externí kostku.

Tím jednoduše dostaneme napájení do počítače. Nicméně samotný počítač s napájením je nám trochu k ničemu, potřebujeme z něj nějak dostat obraz i zvuk. U modelu STFM s integrovaným modulátorem máme těch možností poměrně slušné množství, a tak mnou vyzkoušené popíšeme.

Pokud jde celkově o propojení a konektorovou výbavu ST, tak existují dokonalé webovky, které podrobně popisují každý pin každého konektoru a k tomu kompletní soupis, jak vytvořit právě různé propojovací kabely – https://info-coach.fr/atari/hardware/interfaces.php

1. Anténní konektor (analogový TV tuner) – dnes už méně a méně použitelná možnost, jelikož nové televize nemají analogový tuner. Ta má ještě obsahuje (mám na tyto pokusy ideální model, který umí od analogu po moderní DVB-T2/HEVC), takže to byl pro první pokusy rychlý a jednoduchý způsob, jak ověřit funkci počítače. Je k tomu potřeba pouze kabel zakončený klasickou anténní koncovkou a na straně počítače běžným cinchem. Nejjednodušeji koupit za pár korun propojovací anténní kabel a z jedné strany odstranit koncovku a připájet cinch. Takto získaný obraz je nejméně kvalitní, ale vyrobit takový kabel je snadné a levné.

2. Kompozitní video – mnou preferovaný způsob poslání obrazu na televizi. Kompozitní vstup je obvyklá výbava, dá se poměrně snadno převést (čekám na dodání převodníku do HDMI) a kvalita obrazu je znatelně lepší, než přes anténu. Asi největší zádrhel je v sehnání konektoru na straně Atari. Tam je totiž použitý nepříliš obvyklý DIN konektor se třinácti piny. Není úplně běžně k sehnání (kromě Atari je používal jenom ještě nějaký receiver od Kenwoodu), já jej nakonec objednal z jednoho velkého českého obchodu se součástkami, dostupný je také na Aliexpressu. Vyrobit kabel je poměrně snadné, z konektoru máme jak video, tak audio (mono, oba kanály připojíme na ten jediný pin). K použití tohoto způsobu nicméně musíte mít opět model s modulátorem, protože ostatní nemají k dispozici kompozitní video. Aktuálně používám jen extra levný nepřiliš kvalitní kabel, časem plánuji vyměnit za lepší stíněný kus.

3. Monochromatický hi-res na VGA – připojení monitoru přes VGA konektor, k přepnutí do tohoto režimu je třeba proklemovat detekční pin na konektoru. Obraz poslaný tímto způsobem je velmi kvalitní, a očekávaně opět potřebujeme 13-pin DIN konektor. U výroby tohoto kabelu narážíme na problém/nepříjemnost – jelikož takový počet pinů je na DIN poměrně dost, máme na pájení kabelů docela málo místa. Vhodné je vodiče zaizolovat smršťovací bužírkou, aby se předešlo zkratu, když nějaký spoj povolí (asi by bylo vhodnější použít nějaké lisovací dutinky, které by se na jednotlivé piny nasunuly místo pájení, bohužel nemám po ruce). Pájí se to poměrně blbě, protože kromě nedostatku místa ještě musíme počítat s vlastností DIN, a to, že jej nesmíme přiliš prohřát, protože pak nám samotný pin povolí z plastu. Zároveň kromě videa potřebujeme vytáhnout i audio a poslat bokem do reproduktorů – použil jsem běžný kablík zakončený jackem. Funguje solidně.

4. Barevný low-res na VGA – tento kabel se hodně podobá předchozímu. Bohužel má velmi nepříjemnou vlastnost, a to, že vyžaduje, aby připojený monitor uměl 15,75kHz horizontální synchronizaci (multisync monitory). A to umí jen dost omezené množství monitorů. Ten můj starý Relisys bohužel ne, takže jsem nemohl tento režim odzkoušet. Kabel si nechávám, kdyby někdy (a bohužel na stejný problém se naráží myslím i u Amig).

P.S. Bystří z vás si možná všimli, že jeden z konektorů je místo plastového krytu obalen elektrikářskou páskou…I po tolika zapájených konektorech jsem udělal klasickou bastlířskou chybu…hezky jsem si zapájel veškeré kabely, abych nakonec zjistil, že jsem zapomněl tu plastovou násuvnou krytku konektoru předem nasunout na kabel…a jelikož to pájení byla docela pruda, tak jsem zůstal u facepalmu a pásky.

A tohle nám již stačí k provozu počítače, spolu s dříve nachystanými disketami, myší a joystickem.

U těch se ještě na chvíli zastavíme, zde se nám může hodit ještě prodlužovací kabel na DB9 konektory. Jelikož konektory jsou pod počítačem nepříliš dobře dostupné, a občas budete muset přeskakovat mezi myší a druhým joystickem. Vyvedení konektoru na prodlužku nám tohle usnadní. Tuhle prodlužku prodává Lotharek a lze sehnat velmi levně z Číny (zatím) – cca 20 Kč. Ta od Lotharka stojí násobně víc, a působí trochu masivněji, nicméně je otázka, jestli to něčemu vadí – možná se dřív ukroutí, ale pokud neplánujete pořádat pravidelné herní maratony, nemělo by se to jen tak stát.

To jsou základní kabely, které potřebujeme, abychom mohli ST provozovat.

A tímto tuto kapitolu ukončíme, a vřítíme se tím do finále, protože v příštím článku bych projekt ST chtěl uzavřít.