Hlavní navigace

Moje linuxová historie

11. 10. 2020 9:28 Daniel Novotný

Každý z nás nějak začínal. Moje linuxová historie začíná v roce 1998. Nastupoval jsem na Fakultu informatiky Masarykovy univerzity a na jejich internetových stránkách jsem se dozvěděl, že používají UNIXové systémy. O prázdninách mezi gymnáziem a vysokou školou jsem si koupil knížku „Jemný úvod do systému UNIX“ a z ní se naučil základy.

Problém byl v tom, že jsem měl málo místa na disku na vytvoření nové linuxové partition. Nejdříve jsem to vyřešil tak, že jsem z CD časopisu Chip nainstaloval Monkey Linux, což byla distribuce zabírající asi 100 MB, která se instalovala „dovnitř“ DOSové partition: systém UMSDOS zde zajišťoval dlouhá jména souborů, práva, uživatele jakožto vlastníky souborů a podobně.

Tato moje první distribuce sloužila k prvním krůčkům, ale poté mi přestala dostačovat. Šel jsem proto na brigádu, kde jsem si vydělal na další harddisk a na něj nainstaloval distribuci Red Hat Linux 5.1, jejíž CD jsem si koupil na fakultě.

Tato instalace, kterou jsem později povýšil na 6.1 z dalšího fakultního CD, zůstala na mém počítači hodně dlouho: používal jsem ji takřka ke všemu. Byla se mnou v podstatě celou dobu, co jsem studoval na škole. Potom ale počítač přestal dostačovat.

Na nový počítač jsem nainstaloval novou distribuci: chtěl jsem něco „user friendly“, tak jsem sáhnul po SuSe. Na tom Red Hat Linuxu jsem si vyzkoušel všechna možná desktopová prostředí a window manažery: zjistil jsem, že KDE a GNOME jsou pro mě příliš těžkopádné a překombinované a naopak dlaždicové okenní manažery příliš „nerdí“: takže to chce zlatou střední cestu. Tou pro mě na tom novém SuSe bylo IceWM.

SuSe s IceWM fungovalo vcelku obstojně. Po nějaké době jsem se ale dostal do stavu, kdy jsem měl zastaralé balíčky. Pomyšlení, že bych vždy jednou za relativně krátkou dobu musel přeinstalovávat OS, se mi nelíbilo, tak jsem se rozhodl sáhnout po Archu. Svou roli také hrálo to, že se se mnou tehdy rozešla přítelkyně a já se potřeboval něčím zabavit, abych na to nemyslel.

Zpočátku jsem byl z Archu nadšený. Všechno si nastavit textově bez klikátek, přehledná konfigurace, rolling release zaručoval, že bylo všechno up to date… ale pak se začaly množit případy, kdy se po updatu něco rozbilo a já to musel za pomocí Googlu a archového fóra lepit dohromady. Nějakou dobu mě to bavilo, ale potom jsem se dostal do fáze, kdy mě to začalo příliš otravovat.

To byl ale opět čas na nový počítač. Zvážil jsem všechny možnosti a zkušenosti z předchozího používání Linuxu a rozhodl jsem se, že chci něco (1) co vydrží dlouhou dobu up to date (2) ale o co se nebudu muset tolik starat jako o Arch. Čili volba padla na Ubuntu LTS. Vzhledem ke zkušenostem z testování různých window managerů a desktopových prostředí jsem ale věděl, že nebudu chtít ani klasické Ubuntu s GNOME, ani Kubuntu s KDE. Vybral jsem tedy Xubuntu, Ubuntu s prostředím XFCE.

To je současný stav. Xubuntu LTS 16.04 jsem používal, dokud bylo podporováno. V současné době používám Xubuntu LTS 20.04 a systém je v podstatě bezúdržbový, aktualizace pouze opravují bezpečnostní chyby a povyšují klíčový software, jakým je například prohlížeč Internetu. Jak povede moje linuxová cesta dále, ukáže čas.

Sdílet