Každý z nás nějak začínal. Moje linuxová historie začíná v roce 1998. Nastupoval jsem na Fakultu informatiky Masarykovy univerzity a na jejich internetových stránkách jsem se dozvěděl, že používají UNIXové systémy. O prázdninách mezi gymnáziem a vysokou školou jsem si koupil knížku „Jemný úvod do systému UNIX“ a z ní se naučil základy.
Problém byl v tom, že jsem měl málo místa na disku na vytvoření nové linuxové partition. Nejdříve jsem to vyřešil tak, že jsem z CD časopisu Chip nainstaloval Monkey Linux, což byla distribuce zabírající asi 100 MB, která se instalovala „dovnitř“ DOSové partition: systém UMSDOS zde zajišťoval dlouhá jména souborů, práva, uživatele jakožto vlastníky souborů a podobně.
Tato moje první distribuce sloužila k prvním krůčkům, ale poté mi přestala dostačovat. Šel jsem proto na brigádu, kde jsem si vydělal na další harddisk a na něj nainstaloval distribuci Red Hat Linux 5.1, jejíž CD jsem si koupil na fakultě.
Tato instalace, kterou jsem později povýšil na 6.1 z dalšího fakultního CD, zůstala na mém počítači hodně dlouho: používal jsem ji takřka ke všemu. Byla se mnou v podstatě celou dobu, co jsem studoval na škole. Potom ale počítač přestal dostačovat.
Na nový počítač jsem nainstaloval novou distribuci: chtěl jsem něco „user friendly“, tak jsem sáhnul po SuSe. Na tom Red Hat Linuxu jsem si vyzkoušel všechna možná desktopová prostředí a window manažery: zjistil jsem, že KDE a GNOME jsou pro mě příliš těžkopádné a překombinované a naopak dlaždicové okenní manažery příliš „nerdí“: takže to chce zlatou střední cestu. Tou pro mě na tom novém SuSe bylo IceWM.
SuSe s IceWM fungovalo vcelku obstojně. Po nějaké době jsem se ale dostal do stavu, kdy jsem měl zastaralé balíčky. Pomyšlení, že bych vždy jednou za relativně krátkou dobu musel přeinstalovávat OS, se mi nelíbilo, tak jsem se rozhodl sáhnout po Archu. Svou roli také hrálo to, že se se mnou tehdy rozešla přítelkyně a já se potřeboval něčím zabavit, abych na to nemyslel.
Zpočátku jsem byl z Archu nadšený. Všechno si nastavit textově bez klikátek, přehledná konfigurace, rolling release zaručoval, že bylo všechno up to date… ale pak se začaly množit případy, kdy se po updatu něco rozbilo a já to musel za pomocí Googlu a archového fóra lepit dohromady. Nějakou dobu mě to bavilo, ale potom jsem se dostal do fáze, kdy mě to začalo příliš otravovat.
To byl ale opět čas na nový počítač. Zvážil jsem všechny možnosti a zkušenosti z předchozího používání Linuxu a rozhodl jsem se, že chci něco (1) co vydrží dlouhou dobu up to date (2) ale o co se nebudu muset tolik starat jako o Arch. Čili volba padla na Ubuntu LTS. Vzhledem ke zkušenostem z testování různých window managerů a desktopových prostředí jsem ale věděl, že nebudu chtít ani klasické Ubuntu s GNOME, ani Kubuntu s KDE. Vybral jsem tedy Xubuntu, Ubuntu s prostředím XFCE.
To je současný stav. Xubuntu LTS 16.04 jsem používal, dokud bylo podporováno. V současné době používám Xubuntu LTS 20.04 a systém je v podstatě bezúdržbový, aktualizace pouze opravují bezpečnostní chyby a povyšují klíčový software, jakým je například prohlížeč Internetu. Jak povede moje linuxová cesta dále, ukáže čas.
Pardon, ale napsat, že Ubuntu LTS je "up to date" je přinejmenším ... zvláštní. Arch se dle mých zkušeností nerozbíjí sám od sebe. U mne se rozbil jednou a mohl jsem si za to sám. Ale chápu co arch to unikát, takže neříkám že se občas někomu nerozbije sám od sebe.
No ved o to ide. Ze Arch sa rozbije len raz. A uzivatel mu uz potom neveri a radsej prejde na ine distro. Rozbity Arch som opravoval dva dni (a to som mal k dispozicii aj cca tyzden staru dump zalohu disku). A bohuzial sa rozbil sam od seba. Takze odvtedy radsej distro kde su mozno starsie verzie ale zato otestovane a stabilne.
..hlavně když se jim trošku pomůže. Od té doby co jsem začal dodržovat pravidlo "do not touch running system" se mi Xubuntu nezbořilo. A je to už pěkných pár let. Samozřejmně také záleží na tom, co potřebujete dělat a pak je na zvážení virtuál, který jen rychle obnovíte.
Pardon, ale napsat, že Ubuntu LTS je "up to date" je přinejmenším ... zvláštní.
Ale jen pro toho, kdo chce mít každou novou verzi ač ji ve skutečnosti nepotřebuje. Kdybys četl celý článek, píše v něm, že si vystačil s distribucí s delším vývojovým cyklem než má ubuntu LTS, takže v tom smyslu má nové aplikace dříve než měl.
To mame docela podobnou cestu. Ja jsem se GNU/linux taky seznamil na FI MU. V podstate to neslo jinak, az na par stanic s MS Windows tam byl vsude GNU/linux. Taky jsem si tam dole u Marecka koupil CD s RH5.x, pak 6.x. No je to uz davno, je to nostalgie. Bylo tezky zmenit se z uzivatele MS Windows na uzivatele GNU/linux, ale stalo to za to. Nastoupil jsem na cestu vyvojare a myslim ze neni lepsi platformy pro vyvoj nez GNU/linux. Navic spravuju i nejake severy, kde linux taky bezi (ten stejnej co mam na desktopu, aktualne a uz dlouho CentOS, tj. jsem s RH uz fakt dlouho :)
...vlastne vzpominam si ze tam byli i nejake SGI stanice a taky Solarisy. No v kazdem pripade ale skoro vsude unix...
Hmm, tak to som už asi trochu Matuzalem :-)
Na jeseň 1991 som sa v práci dostal ku SCO Unixu (konkrétne OpenDesktop) a na jar 1992 ku DG Unixu, co bola verzia Berkeley Unixu od firmy Data General pre ich RISC-ové stroje AViiON (postavené na CPU Motorola 88100 a 88110). Tento unix bol trošku zvláštny tým, že jadro sa muselo pri inštalácii kompilovať zo zdrojákov a nemal vlastný C kompilátor, používal GNU C. Čím som sa nenápadne doma dostal - niekedy koncom roka 1992 - ku niečomu, čo sa volalo Linux a bolo to aktuálne verzie 0.9p +čosi. Pojmy ako "distribúcia" mi vtedy až tak veľa nehovorili, ale v podstate sa dá povedať, že moja prvá distribúcia bol Slackware, s ktorým som sa pohrával až kým som nenarazil na RedHat 5. Potom mi učaroval S.u.S.e a od verzie 6.2 po 7.4 som mu bol verný (tentoraz to už bolo nielen doma na hranie sa, ale aj v práci komerčne, kde sme jeden z našich systémov postupne preportovávali z DG Unixu, HP Unixu a Solarisu na Linux), ale "bokom" som chvíľkami skúšal všeličo: YellowLinux, Caldera, Asianux, TurboLinux, PC Linux, až som presedlal na nejaký čas na Mandrake (tuším od verzie 8.2 po 10.1). Kolega mi potom ukázal Ubuntu, tak som naskočil na túto vlnu - od verzie 6.06 DapperDrake. To som už mal Linux dávno na svojom pracovnom stroji ako hlavný systém - zhruba niekedy od roku 2001. A dodnes ho mám - z Ubuntu som prešiel najprv na Mint, potom na Mint Debian Edition a teraz už niekoľko rokov Debian. Pretože je to môj pracovný stroj, tak používam iba Stable. A pretože naša firma je tak trochu "MS Positive" a niektoré firemné dokumenty fungujú dobre len v MS Office (zložité formátovanie a kontingenčné tabuľky), tak musím občas (raz za pár dní/týždňov) naštartovať firemný desktop vo virtuálke ...
my jsme meli na vysce v roce 1998 kantora, ktery nam na vypocty nosil svoje programky, ktere jsme spousteli po windows NT, ale on rikal, ze to je opruz to prekladat pro windows, kdyz je puvodne pise pro linux.
tak jsem zacal pokoutne zjistovat co a jak, pak jsem sehnal knihu "Running Linux"
a jenom jsem to po vecerech cetl, protoze jsem nemel svuj komp ani to kde zkusit.
za dva roky v roce 2000 jsem si splacal vlastni komp s 14'' monitorem a hned jsem zacal instalovat svuj prvni linux. rozjeti x-window systemu byl orgasmus jako blazen. pak jsem zkousel vsechny okenni manazery podle http://www.xwinman.org
a zbytek uz je normalni denni pouzivani linuxu.
Přečteno 18 583×
Přečteno 15 006×
Přečteno 12 796×
Přečteno 12 564×
Přečteno 8 983×