Dragon Quest XI: Skvělé tahové RPG

Ke svým čtyřicátým narozeninám jsem si od rodiny „objednal“ Nintendo Switch a stihnul jsem na něm zahrát nějaké ty hry. Nejvíce se mi zatím líbilo RPGčko Dragon Quest XI.

Mám docela problémy s postřehem, takže jsem byl vděčný za to, že souboje probíhají na tahy a nikoli v reálném čase. Také příběh, který hra nabídla, byl zajímavý, zůstal v „pohádkovém“/„fantasy“ rámci, aniž bychom však přišli o dějové zvraty či originální prvky.

Běh hry byl lineární, což mi vyhovovalo v tom, že se mi neroztříštila pozornost po celém docela velkém herním světě a vždy jsem věděl, co a kde mám dělat.

RPG postavy, které patří do vaší družiny, jsou již předdefinovány a vy je postupně potkáte při cestě herním světem.

Jak již jsem psal, souboje probíhají na tahy a je jen na vašich strategických schopnostech, jak je zvládnete: která kouzla a vlastnosti postav zrovna použijete. Časem budete mít ve skupince více než čtyři postavy a poté zjistíte, že bojovat mohou pouze první čtyři, během souboje můžete toto pořadí měnit. Nejvíce mi souboje připomínaly asi hru Wizardry VII, kterou jsem hrál kdysi dávno na gymnáziu.

Při vývoji postav sami určujete na šestiúhelníkovém „herním plánu“, které zvláštní schopnosti postavám „odemknete“: tady můžete dost ovlivnit průběh soubojů – zvláštní schopnosti bývají o něco silnější než kouzla, která v průběhu levelování postavy také dostáváte (ovšem tady pořadí a konkrétní kouzlo nemůžete ovlivnit).

Souboje s bossy jsou potom hlavními výzvami hry: pokud dobře rozhodnete, které postavy dáte do první čtveřice, které schopnosti použijete atd., vítězství vás časem jistě nemine.

Hra se dá ukládat pouze v chrámech, nebo se jednou za čas spustí automatické ukládání: s tím souvisí jediný problém, na který jsem u hry narazil: občas mi během animovaných sekvencí spadla. Není to naštěstí tak často, aby vám to úplně zničilo průběh hry, ale i tak to zamrzí.

Hra existuje i pro další platformy (Xbox 4, PC) a rozhodně jsem rád, že se mi dostala pod ruku.