[9] Já osobně bych nechával vozík sjet úplně dolů jen při otáčení skříňky a na úplném konci řetězu příkazů. Když by program byl uprostřed řetězu příkazů, tak by pokračoval dalším příkazem z pozice, ve které vozík dokončil předchozí příkaz. Pozice vozíku by se dala průběžně kalibrovat pomocí pár LED a fototranzistoru. Dál bych ještě do vozíku zabudoval optozávoru a kontroloval, jestli má smysl dělat put a insert.
[10] Sice nemám představu kolik paměti má ten procesor, který to celé řídí, ale nešlo by tu tabulku konstant přepočítat jednorázově při změně konfigurace a během práce prostě číst z RAM? Vyřeší se tím jak časování pohybu, tak potřeba rekompilace kvůli změně rychlosti.
ČLÁNKY DO MAILU