To jste mne vůbec nepochopil. Nevadí mi vyšší programovací jazyky. Vadí mi, že jediná Web 2.0 aplikace používá najednou třeba 10 různých programovacích jazyků na 10 různých mezivrstev, a že ty jazyky nebyly navrženy k tomu, aby spolupracovaly, a že jejich původní účel se webu ani zdaleka nepodobá.
Kdyby Java server poslal pomocí rozumného protokolu datový objekt k zobrazení na straně klienta, neměl bych námitek. Jenže takové aplikace jsou dnes "out", protože nenesou "cool" nálepku "Web 2.0".
Rozumný design: Objekt se změnil, pošli klientovi oznámení o změně s žádostí o překreslení. Ta se přes jednoduchou dědičnost dostane ke všem objektům, kterých se týká.
Web 2.0 design: Java server pošle úvodní HTML data a předem nahraje JavaScript program. Ten neustále udržuje kanál směrem k serveru, který se bez dat pravidelně rozpadá (HTTP protokol předpokládá, že jde o zamrznutí přenosu hypertextu). Tato data opatří unikátním ID (jinak nelze rozlišit kontext) a ochrannými prvky. ID také ten uloží do cookie (jinak nelze obnovit kontext po restartu klienta). Pokud se mezi udržovacím balastem objevil signál o změně, klientský JavaScript vygeneruje na základě instrukcí serveru v Javě kus HTML kódu, pomocí jmenných referencí jej odešle na cílové místo, a vygeneruje CSS, které upraví vzhled.
ČLÁNKY DO MAILU