Tak jsem tu taky

Tak jsem si řekl, že si založím blog. Jenže pak vyvstala zajímavá otázka – co do něj budu psát?A tak jsem si řekl, že budu psát kraviny. Ale ne jentak ledajaké kraviny, kraviny, které snad někoho budou zajímat.

Sice si trochu protiřečím, ale já rád píšu hluboké myšlenky, tak třeba, že na počátku bylo cože, cože? cože na druhou.Ale zpátky k tématu. Dnes jsem si konečně zařídil linuxový účet v jednom z labů, ve kterých jsem ještě stále byl víceméně nucen pracovat pod wokny. A je to paráda, člověk nečeká, až mu jakoukoliv akci schváli deset firewallů a deset antivirů, zaloguje deset keyloggerů a nepočitatelně spyware. Hmm, tím to asi nebude, ale rozdíl v odezvě systému je značný, je to zvláštní, jelikož na domácím počítači třeba tavý firefoxběží pod linuxem podstatně líněji, než ve woknech, a tady je to evidentně naopak.

Také už si konečně nekradu focus tím, že chci maximalizovat okno a zmáčknu podvědomé Win-M, stačilo si přes scp skopírovat tu důležitou částdomácího adresáře a už mne přivítalo známé a značne klávesnilcí ovládané nastavení fvwm. Sice jsem tomu konfiguráku věnoval už asi podstatněnež několik hodin, ale za to pohodlí mi to stojí. Tedy vlastně nejde o nic radikálního, jen na většinu akcí, které běžně potřebuji od WM mám klávesovou zkratku, a jak známo, klávesové zkratky jsou silně návykové. To mi připomíná, že tu mám taky vim, který mi dost ve wokením prostředí chyběl.

Sice někdo namítne, že není těžké ho nainstalovat, ale zkuste si to, když máte 15 MB prostoru na síťovém disku, a nikam jinam zapisovat nesmíte. Zvlášť, když vám navíc chybí i gnuplot, calc, awk, bash… Takhle už tento lab nemusím používat jen jako prostředí, ve kterém lze spustit putty a firefox, ale jako prostředí, kde se dá pracovat.