Podle mne je v Javě zvykem používat celé slova a popisné názvy, navíc dneska máme všichni široké monitory, takže by to podle mne měl style-guide reflektovat a povolovat dostatečně dlouhé řádky (80 znaků je dnes zbytečně málo). Ale chápu, že pro příklady vytištěné v knize to může být problém, knížky se pořád tisknou nastojato :-)
Na druhou stranu, v učebnici je potřeba jít v tomhle příkladem – lidé, kteří se učí programovat, hodně podceňují čtení kódu. Je to i logické, když se člověk učí, obvykle začíná na zelené louce, takže kódu mnohem víc napíše, než čte.Takže je přirozené, že podlehne dojmu, že je důležitější, jak se kód píše než jak se čte. Proto by aspoň to málo kódu, který student čte, mělo dodržovat maximum best-practice.
Pro mne je výhoda popisných názvů metod v tom, že se můžu rychle zorientovat i v kódu, který vůbec neznám – aniž bych musel číst dokumentaci. Prostě už ze samotného názvu metody poznám, co bude dělat. Proto jsou pro mne ve výsledku zkratky hůř čitelné, i když jsou kratší. Zejména pokud ta zkratka může mít víc významů, které třeba původního autora nenapadly.
Postřehy ze světa open-source.
Přečteno 31 240×
Přečteno 20 907×
Přečteno 17 166×
Přečteno 14 617×
Přečteno 14 382×