Odpověď na názor

Odpovídáte na názor ke článku Skrytá úskalí vícenásobné dědičnosti v C++.

  • 9. 5. 2012 2:19

    Logik (neregistrovaný)

    S tím tak úplně nemůžu souhlasit. Mám matný dojem, že jsem to tady již někdy zmiňoval, ale C++ opravdu nepodporuje interfacy dobře. Respektive nepodporuje rozumně dědičnost interfaců:

    class IA { virtual void f()=0; }
    class IB : extends IA {}
    class A : public IA { void f() {}; }
    class B : public A, public IB {}

    tak kompilátor zařve, že v B schází IA::f()

    Samozřejmě, lze to ošetřit virtuálním děděním interfaců, jenže:
    1) při větší hierarchii interfaců je to dost velká výkonnostní a paměťová ztráta
    2) musím to řešit nikoli tam, kde problém vzniká (u objektu B), ale už u interfaců, což je v přímém rozporu s principy OOP a navíc někdy i špatně řešitelné (interfacy v cizí nemodifikovatelné knihovně apod.).

    To nic nemění na tom, že C++ je krásnej jazyk :-)

    PS: A nevím, kdes přišel na tom, že javascript je neobjektovej jazyk. Javascript je plně objektový jazyk, akorát beztřídní (to, že je objekt navíc funkcí? a co?).
    PPS: Taky jsem nepochopil vícenásobnou dědičnost, Javu a diamanty, protože v Javě vícenásobná dědičnost není a mimo některé speciální konstrukty (např. konstanty) se tam s diamantem člověk snad co vím potkat nemůže. Nebo se pletu?