Programátorské techniky nejen v C++

Každý určitě má nějaký koníček. A v rámci svých koníčků člověk často dělá věci, které zdánlivě nemají smysl, nebo v dané době už jsou překonané. Prostě vynalézáme poněkolikáté kolo. Přesto to může být zábava V tomto článku popíšu, jak jsem naprogramoval minimalistický http server v C++ 17. Začalo to přitom nevině, na začátku byla snaha zobrazit obsah adresáře v prohlížeči…

Následující článek bude skriptování pohledů v NoSQL databázi CouchDB pomocí jazyka C++. Pokusím se představit nástroj, který jsem k tomuto účelu vytvořil včetně popisu implementace. Při vymýšlení titulku jsem si představil šokované oči odmítačů jazyka C++ při představě, že by se v něm dalo „skriptovat“. Ale proč ne? Motivací bylo více…

Po dlouhé době jsem se rozhodl, že zaseněco napíšu na blog zde na Rootu a i tentokrát to bude něco z mé vlastní programátorské tvorby. Jde o knihovnu ImtJSON která je určena k práci s formátem JSON a je k dispozici zcela zdarma pod licencí MIT. Odkaz najdete na konci článku. Důvody vzniku další knihovny pro práci s JSONem mohou být pro „přespolního“ programátora nejasné. Vždyť se stačí podívat na stránky www.json.org, které jsou výživným zdrojem informací o tomto populárním formátu, a lze zde na

Titulek článku není úplně přesný, správně by nadpis měl znít „Přihlaste se oskenováním QR kódu“ – Je to sice dlouhé, ale lépe vystihuje následující obsah. Chtěl bych totiž představit svůj „mini-projekt“ bezpečného přihlašování v prostředí internetu. Něco, co by mělo nahradit velice nebezpečné přihlašování jménem a heslem.

Pokud programujete ve Windows, tak zkratka SEH vám asi není úplně neznámá. SEH znamená „Structured Exception Handling“, jedná se o nadstavbu nad C/C++ a připomíná to klasické C++ výjimky. Začátek bloku se označuje klíčovým slovem __try a blok provedený při výjimce se nazývá __except. SEH disponuje ještě klíčovým slovem __finally

Sync, fsync, fdatasync, díváte se na jednu trojici z mnoha zel, které na linuxu občas potkávám. Tyto příkazy obecně mají zaručovat programu, že všechny data která do souboru zapsal, budou fyzicky zapsána na disk. A teď by se mohlo diskutovat o tom, jestli vůbec má uživatelská aplikace (čili program běžící v userspace) právo takto přímo manipulovat s HW daného počítače…

Znám dost kolegů programátorů (a internetové diskuze jsou jimi plné), kteří nelibě nesou neexistence klíčového slova finally v bloku try-catch. Blok uvozený klíčovým slovem finally se provadí vždy, bez ohledu, zda blok try skončil nebo neskončil výjimkou. Takový blok najdeme v Javě a hodně se využívá.

Upozorňuji dopředu, že nehodlám zde probírat to, co všichni programátoři v C++ určitě znají a co si mohou přečíst na milionech stránkách, které nabídne google. Myslím tím zejména ony problémy s diamantovým děděním a jak správně pracovat s virtuální dědičností. Při práci s generikou, kdy se hojně používají „prázdné třídy“ časem narazíme na další komplikaci, které i zkušeného programátora překvapí a možná mu trošku zkomplikují život. 

Dnes bych se chtěl ve svém krátkém blogpostu podělit o programovací techniku, kterou nazývám „vláček“. Myslím, že to nebude nic neznámého, je to věc, která se dá uplatnit nejen C++, ale většinou u všech objektových jazyků, kde je volání prováděno zkrze zápis objekt.metoda(), jako třeba Java. V některých jazycích najdeme vláčky v základu (smalltalk – říká se tomu „message chain“).

Jednoho dlouhého zimního večera jsem se rozhodl, že si napíšu v C++ třídu, která bude multiplatformě řešit spouštění procesů třetích stran z aplikace. Slovem multiplatformní mám na myslí hlavně Linux a Windows verzi. Nakonec se to povedlo, ale bylo to náročné, skoro jsem se začínal obávat, že univerzální rozhraní není možné napsat… tak aby tam byly roury, přesměrování, čekání na proces, nebo jeho paralelní běh. Nechci teď řešit kolik knihoven a v kterých balících se tohle řeší…