Moje anamnéza je podobná jako u Gilhada: od PMD 85a přes ZX Spectrum s epizodou na Sordu s přibastlenou CP/M na PC s DOS a posléze Win 95.
Díky editoru Klasik jsem nikdy nedělal rozsáhleji s Officemi a Klasik (spouštěný z DOSovského modu) hibernoval Win po většinu pracovní doby (pokud jsem nebyl na netu).
Potom RedHat, následně Mandrake a nyní Mandriva. Měl jsem sice stále dual boot do Win, ale když mi začal odcházet HDD, tak jsem rekapituloval, že jsem na nich byl naposled před půl rokem, a to ještě z čiré lenosti neudělat potřebné pod linuxem. Takže nyní je už v práci nemám (doma ano, děti občas píší testy z "informatiky" ve stylu: "v které řadě a kolikáté zleva je u wordu tlačítko, kterým se nastavuje tlusté písmo", a také potřebují spouštět hry).
Pokud jsem byl nucen něco dělat na win, vždy jsem měl pocit, že se ten systém zoufale brání udělat to, co potřebuji, a dělá samé nesmyslné magořiny (já se tomu zase bránil tím DOSovským modem). Na win se nedá dělat žádná rozumná práce, snad jen u těch nešťastných win only aplikacích - ale opravdu bych viděl jako zásadní otázku, zda by na plnohodnotném operačním systému nejely líp.
Pokud se týká samotného "linuxového fanatika": Jakýkoli "fanatismus" asi může nadělat dost malérů, případně vyvolat apriorně negativistické reakce. Já osobně bych to řešil tím způsobem, že bych zadal nějakou náročnější a hodně netriviální úlohu (aby ji neměli naučenou z domu), a potom je to nechal bastlit na win a na nějakém linuxu.
