[9] V příkazové řádce ať je těch přístupů třeba 100 (ikdyž se přiznám, že současná existence dpkg + apt-get + aptitude + dselect mi přijde trošku redundantní, ale budiž). Do příkazové řádky jde člověk, pokud ví co dělá a ví co hledá. Nebo by alespoň měl. Nechápu ale, proč má *hlavní menu* po *čisté instalaci* obsahovat dva programy pro instalaci balíků. Podle mě to nováčkovi dává jasný signál: my vlastně ani nevíme, jak se ty balíky mají instalovat. Holt se s tím musíš nějak poprat. Zase, pokud by Synaptic nebyl v hlavním menu, nevadilo by mi to. A všimni si, že jsem se nebavil o kvalitách balíčkovacího systému, ale o kvalitách standardního rozhraní Ubuntu 7.10.
Uživatele tolik nezajímá, z kterého repozitáře jsou ty které produkty. Představ si, že bys přišel do hypermarketu Tesco, koupil by sis tam krájený chleba a doma bys zjistil, že je vevnitř plesnivý. Šel bys ho reklamovat a prodavačka by Ti řekla "tohle je nepodporovaný chleba, my podporujeme jenom chleba Tesco". Zrovna tak to je s tím Gaphorem, je po instalaci systému v regále a je u něj napsáno, že je poskytován Ubuntu komunitou, poskytuje možnost snadného vytváření UML diagramů (vedle popisu je srdíčko, což netuším, co má vyjadřovat) a v hodnocení popularity má 3 z 5 hvězdiček. To vypadá jako dost slušné doporučení na to, abych ten program vyzkoušel.
Ano, to, že jsou v systému implicitně nabízeny k nějaké akci programy ve verzi 0.x osobně považuju za dost hroznou věc, která rozhodně nepřispívá k důvěryhodnosti distribuce.
ČLÁNKY DO MAILU