[6] "Vaše právo končí tam, kde začíná právo autora." Jistě, když si však vezmete hmotnou věc (nechráněnou "duševním vlastnictvím) tak práva autora jsou značně omezená, kdežto u "duševní věci" práva autora značně omezují práva ostatní osob - jak kupujících tak i těch kteří libovolným způsobem vnímají "duševní věc".
Např. když prodáte rohlík, tak si s ním kupující může udělat co chce - třeba i opakovaně vyrobit stejný (tj. zkopírovat) a ten prodávat. Kdežto u básničky ji kupující nesmí prodat, pronajmout, zapůjčit, vyrobit rozmnoženinu a spoustu dalšího.
Z tohoto prostého srovnání by vám mělo být jasné, proč všichni chápou, že krádež auta je špatná, ale málokdo chápe, že je špatné udělat si kopii z vlastní kopie filmu.
Takže se pojďme bavit o tom kde by měla autorova práva být a kde by měla končit aby byla v rovnováze s právy ostatních osob a aby jejich rozsah odpovídal naší kulturní tradici, ne cenzurním výdobytkům posledních pár staletí a všichni občané tak nějak podvědomě chápali jejich správnost a respektovali je. ;)
ČLÁNKY DO MAILU