Odpověď na názor

Moje první setkání s MENSOU dopadlo katastrofálně. Na testy jsem byl vyexpedován coby "školní génius" někdy v páté či šesté třídě, konaly se na místním gymplu, a já jsem až těsně před zahájením testu zjistil že nemám čím psát. Ve společnosti vrstevníků bych tento problém nejspíš vyřešil snadno, naneštěstí kolem mně seděli samí dospělí a já nenašel odvahu se někoho z nich zeptat jestli nemá extra tužku, vole. Tak mi povolily nervy, řekl jsem si že lidi co si zapomínají psací potřeby do mensy beztak neberou, a zdrhnul.
Když na to zpětně myslím, samozřejmě jsem se zachoval jako ztracené dítě, nicméně taková organizace (děti promíchaní s dospělými) mi moc inteligentní nepřipadá. Ale třeba šlo o výjimku.

Moje další setkání proběhlo už na VŠ na PragoConu (nějaký letopočet), kam mě vytáhl kamarád a kde MENSA pořádala testy, na které jsme šli abychom vyplnili čekání na další akci. Tam jsme potkali maníka co se identifikoval jako šéf (nebo nějaký hlavoun) české MENSy, a dal se s námi do dlouhé diskuze, a protože měl dobrou náladu, tak uznal, že IQ testy v zásadě měří "schopnost dělat IQ testy", uznal i argument, že inteligence nemusí být skalární veličina (např. Gardner uvažuje 7 složek inteligence) a tudíž vztah inteligence-IQ je matematicky pochybný, a v neposlední řadě, že na IQ testy se dá úspěšně trénovat jako na jiné testy. Přestože jsem do MENSy při téhle příležitosti nevstoupil (se mělo něco platit a my jsme chtěli jít ještě do hospody), onen pán na mě působil příjemně a inteligentně a zřejmě se našimi ohnivými argumenty docela bavil.

Na závěr si neodpustím rýpnutí, které si schovávám extra pro členy MENSY:

Dejme tomu, že se inspiruju MENSou a založím společnost lidí, kteří jsou skvělí v posteli (a na podlaze, v lese na mechu, prostě vůbec)... co myslíte, jací lidi se tam budou nejvíc hlásit?