Odpověď na názor

[130] Není to podporovaná cesta, ale někdy to přesto jde. Často sice nefungují věci typu přidání aplikace do Start menu, instaluje se do nesprávných adresářů, knihovny pak nejsou k nalezení, ale to všechno se dá "dopatlat" ručně. Horší to je, když se objeví závislost, kterou nelze uspokojit. Když jí člověk přerazí, může to vést až k reinstalaci systému. Pravda, existuje možnost aplikaci kompilovat staticky, ale to zjevně není správná cesta.

Co myslíte, že je levnější? Když si koupíte aplikaci nebo HW, a sám provedete instalaci, nebo když si pozvete někoho, kdo pro vás instalaci provede? Samozřejmě ta první možnost. A existuje nějaký technický důvod, proč by uživatel nemohl nainstalovat aplikaci, nainstalovat HW, přidat uživatele, přidat tiskárnu apod.? Neexistuje. Je to jen o interface a helpu. Protože Linux má mizerný interface, help v podstatě chybí, a řada věcí nefunguje jak má, je třeba na všechno mít člověka, který dané postupy s pomocí Google již prošel, případné chyby obešel, a je ochoten to udělat pro daného uživatele. Asi se ale shodneme, že to není dobrá cesta. Jen instalace SW vás můž vyjít dráž, než jeho koupě. 1. po dobu instalace nemůžete pracovat, a to stojí stovky korun na hodinu, 2. musíte zaplatit odborníka na instalaci, což stojí stovky až tisíce na hodinu, 3. odborník může být "odborník", a vy mu musíte věřit, že neudělá botu, jakou je třeba instalace rootkitu. Ohledně nákladů mluvíme o levné ČR, ve světě je hůř.

Chci vybrat, že se bude instalovat Word, Excel, Access ne, překladové slovníky ano, asijské fonty ne, cliparty ne. Jak to řeší metabalíčky volitelné komponenty?
Spousta věcí se jistě řeší lépe po instalaci. A některé při instalaci (typicky třeba určení kontextu, ve kterém poběží služba/deamon). Jak si s tím balíčkovací systémy poradí?

Instalace podle Domain Policy obecně funguje. Samozřejmě setup package musí být správně napsaný (na Linuxu také těžko balíčkovací systém nainstaluje aplikaci z tarballu). Firmy naštěstí umí aplikace i "přebalit" z různých balíčků do MSI.

Ta instalace balíčků ve firemním prostředí by mě fakt zajímala. Já se přiznávám, že jsem ještě nikdy neviděl v žádné firmě používat Linux na desktopech. U nějakého člověka z IT oddělení, který nemá moc co dělat, a tak si hraje - to ano. Ale u běžných uživatelů ještě nikdy. Jak se řeší obdoba Windows domény, tedy aktualizace z firemního serveru, distribuce balíčků skupinám strojů či uživatelů, restrictions typu "účetní nesmí měnit rozlišení obrazovky", seznamy zakázaného a povoleného SW, vynucení politiky firewallu, vzdálená podpora uživatelů, roaming profiles apod.? Co znám Linux, tak jeho nasazení v těchto podmínkách by muselo být peklo (nehledě na nedostupnost SW).

Jak říkám, pokud jste na intelu neměl problémy, asi jste toho zkoušel málo. A upozorňuji, že karty nVidia se podažují za jediné, které na Linuxu slušně fungují.
Jak se dívám, tak byste problémy s Intel grafikou našel celkem snadno. Když pojedete Compiz přes AIGLX, OpenGL a XVideo budou zobrazovat modré artefakty místo obrazu (což postihuje mimo jiné přehrávače multimédií). Když půjdete přes Xgl, OpenGL a Xvideo budou rendrované SW, a tedy příšerně pomalé. To bylo první, co jsem vygooglil na stránkách Compizu mezi známými problémy. Předpokládám, že takové ty radosti typu "v aplikaci A lze nastavit korektní refresh rate, ale jen do rozlišení X; v aplikaci B lze nastavit vyšší rozlišení, ale už ne refresh rate podle specifrikace výrobce monitoru" se jako problémy vlastně ani nepočítají, protože stačí pošťourat vhodný konfigurák, a ono to něco udělá.