Odpověď na názor

Pichi a Miloslav: bohužel musím říct, že jste oba dost mimo.

Představme si modelový příklad: firma vystaví na Internetu nějaký soubor (třeba program) a podmíní jeho stažení poskytnutím nějakých údajů.

1) firma nemá žádnou povinnost vystavovat na Internetu daný soubor a činí tak z vlastní vůle a dělá to na svém serveru, takže si může určit svoje pravidla.

2) ty jako uživatel nemáš žádné obecné právo, které by ti zaručovalo stažení daného souboru.

3) jako uživatel Internetu nemáš povinnost dané firmě poskytovat jakékoli osobní údaje.

4) Až v případě, že se dohodnete, mezi vámi vznikne jakýsi smluvní vztah, který spočívá v tom, že firma tě nechá stáhnout daný soubor a ty jí poskytneš pár údajů.

*

Oba máte pravdu v tom, že firma nemá žádné právo od vás (jakožto uživatele internetu), požadovat osobní údaje. Bohužel ale přehlížíte i tu druhou stranu: že vy nemáte obecně nárok na stahování nějakých souborů nebo využívání služeb zdarma. Dost mě udivují lidé, kteří vidí jen svá práva, ale přehlížejí povinnosti ;-) Pokud se dohodnete (obě strany do toho vztahu jdou dobrovolně), vznikne mezi vámi smluvní vztah - vždycky je to něco za něco.

*) Jen na okraj: Navíc tady máme vymoženost ve formě zákona na ochrnau osobních údajů. A na mnoha stránkách je možné nalézt odkaz "ochrana osobních údajů", kde provozovatel webu uvádí, jaké má úmysly s poskytnutými údaji a co s nimi dělat nebude. Nebudu tady spekulovat o tom, jestli je vyplňování sraček do formulářů správné z hlediska zákona, resp. jaký vliv to má na daný smluvní vztah. Ale z hlediska morálky je to špatné. Někde na pomezí je vyplňování nicneříkajících údajů (třeba tečka, mezera...) - IMHO je to ještě přijatelná hranice, kdy si člověk chrání svoje soukromí, ale zároveň neškodí ostatním, nebo škodí zanedbatelně.

Jiný případ je, když někdo chce systematicky a cíleně zničit nějakého konkrétního spamera nebo jiného internetového zločince a vzít tak spravedlnost do vlastních rukou. Ale to je na opravdu dlouhou diskusi, do které se nechci pouštět.