Názor ke článku Ne, umělé inteligence se fakt nebojím … od Mintaka - Zdravím a děkuji za pěkné zamyšlení. S většinou poznatků...

Zdravím a děkuji za pěkné zamyšlení.
S většinou poznatků se shodneme, s některými závěry z těchto poznatků vyvozovaných však ne ;-)

Taky jsem z té "staré školy" 8 bitů (i když někdy to nebylo ani těch 8), první programy psané na čtverečkovaný papír a přepisované do IQ 151...
To co mě do té oblasti přitáhlo bylo velké tajemno a bytostný magnetismus k tomu co je to tam vevnitř, jak to funguje, ale ne jen na úrovni programů a hardware, ale kam to vede dál.

Se svými pokusy v devadesátkách, probudit v tom za pomoci Pascalu a FoxPro nějakou "inteligenci" jsem moc úspěšný nebyl, ale systémy se stupni volnosti a schopností se sebeuspořádávat mě fascinují stále.
Myslím, že tudy by mohla vést cesta k lepšímu porozumění naší existence.

Když taktně přeskočím, statisticky podloženou "téměř-jistotu", že ten náš svět je nejspíš jen "virtuální realitou", a zaměřím se na to, s jakými parametry tuhle "hru" hrajeme, tak i my (nebo naše projekce nás) v tomhle světě vzniká uspořádáním hromádky baryonové hmoty. Emoce, do značné míry, vnímám jako nástroj vyšší úrovně řízení mnohobuněčných organismů. Nemáme je jen my, lidé. A co fingování emocí za účelem manipulace s druhými? O tom se píšou romány a točí telenovely.
Jsou emoce nutnou podmínkou uznání nároku na "existenci bytosti"?

Pro programy může obdobnou funkci plnit např. skóre úspěšnosti, alias pacička palcem nahoru / pacička palcem dolů. Když se tenhle faktor dostane do popředí řídících mechanismů, může to významně ovlivňovat fungování celku.
Takové řízení může mít na celek vysoce kladné působení, ale ve stejné škále i negativní působení.

A co ta duše? V současnosti máme problém definovat byť i jen naši inteligenci, ne tak ještě duši. Vědci, kteří na tyhle "velké jazykové modely" zkouší psychotesty, které dávají zvířatům a dětem, z výsledků vyvozují, že v současné době jsou na úrovni 6 - 9 letého dítěte. A co dál?

Jsme vůbec schopni rozpoznat, zda je to stále ještě jen hromádka kódu, nebo už je tam inteligence. Jsme schopni poznat, že je tam duše, kdyby se tam náhodou objevila?

Ano, pokud to poběží na křemíku, je to jen hromádka tranzistorů, ale touhle optikou jsme i my jen hromádka uhlíku, vodíku, kyslíku a vápníku (+ trocha skoro všech ostatních dostupných prvků). Jsme skupina buněk, které spolu komunikují elektro-chemickými zprávami. Zažily jsme celé kultury, které lidem, např. jiné barvy kůže neuznávali rovnocenný nárok na existenci. Nejsme teď ve podobném postavení vůči potenciálním kybernetickým bytostem?

Nesouhlasím tedy s větou "Ale není nic co by nám pomohlo rozumět lidem."
Byť je v článku v trochu jiném kontextu, než vyznívá její obsah. Naopak jsem přesvědčen tom, že tyhle probouzející se GPT hračky mají potenciál nám pomoci lépe porozumět sami sobě a tedy i lidem.

PS: I když je tohle takové materialisticky laděné zamyšlení, ve skutečnosti zase takový materialista nejsem.