Odpověď na názor

[110] Já se pocitu bezmoci naopak zbavil poté, co jsem před dvěma roky při změně zaměstnání přešel po osmi letech z Linuxu na Windows. Najednou žádné starosti, jak nainstalovat novější verzi softwaru, kterou sice potřebuji (nebo prostě jen chci), ale v repository není, žádné laborování, jak rozchodit zobrazení na projektoru v režimu, který potřebuju, žádné přemýšlení nad tím, proč mi driver grafické karty působí jednou týdně vytuhnutí systému (pokud nepoužiju vesa driver - sice kompatibilní, ale degradující schopnosti grafiky na předpotopní úroveň) ani šamanské rituály kolem rozjetí wifi připojení (počínaje driverem wifi karty a konče konfigurací připojení na AP).
Zkrátka od té doby jsem se mohl začít k OS chovat jako normální uživatel a ne jako guru. Jediné, co mi z Linuxu skutečně zásadně chybí, jsou řádkové nástroje - ty jsem nahradil cygwinem, ale není to ono. Linux už od té doby pouštím jen ve VirtualBoxu, pokud si to práce vyžádá, a jsem s tímhle stavem spokojen a k nativně běžícímu Linuxu se v fohledné době stěží natrvalo vrátím.
Jak to tak po sobě čtu, tak je to vlastně docela zajímavé - ačkoli tady spousta lidí tvrdí, že Windows jsou dobré leda na hraní, tak u mě je to vlastně naopak. S Linuxem jsem si hrál (v dobrém i špatném smyslu) takřka každou chvíli, Windows mi naopak poskytují pracovní prostředí, které mě neruší a nerozptyluje...