Když vyvíjíme softwarový produkt, jistě chceme, aby uspěl mezi konkurenčními produkty. Chceme vyvíjet efektivněji, kvalitněji, levněji, dosahovat lepších obchodních výsledků. To se neobejde bez toho, aniž bychom byli schopni porovnat se s konkurencí, předvídat náklady, plánovat a určovat dosaženou a dosažitelnou kvalitu. Zhodnotit svůj firemní výkon a rozhodnout, co zlepšit. Pokud náš úspěch byl doposud dán například jedinečností produktu a tedy absencí konkurence, nějak to doposud všechno fungovalo, ale od té doby, co nás ve firmě postupně přibývá, komunikace se zesložiťuje, celkový výkon klesá anebo neodpovídá velikosti firmy, kvalita již není to co bývalo a zjišťujeme, že někdy jednotlivec zvládne ve firmě pracovat úspěšněji než tým … Často se snažíme nějak se s tím poprat sami, vymyslet něco, co by výkon, kvalitu komunikace … zlepšilo. Vymýšlíme, teoretizujeme, reorganizujeme, vzájemně se mezi kolegy obviňujeme a ono to k ničemu dobrému stejně nevede. Zjišťujeme, že je zapotřebí „to“ nějak řídit. Ale jak? Když si přiznáme, že nic nového již nevymyslíme, začneme zjišťovat, jak to dělají jinde, jak to dělá konkurence? Tak u konkurence to dělají buď stejně jako my, ještě hůře anebo jim to opravdu nějak funguje a některé firmy se chlubí tím, že mají nějaké certifikáty ISO 9001, CMMI aj. A tak zjišťujeme, co to to ISO 9000, CMMI aj. vlastně je.
Přístup na kvalitu/jakost se ostatně měnil s dobou. Velmi dávno, v dobách prvotně pospolných, kdy si člověk byl sám výrobcem i spotřebitelem, jakost byla taková, jaká zrovna jemu vyhovovala. Se vznikem a rozvojem obchodu se objevily míry a váhy a jimi také byla jakost určována. Ve středověku se ke kontrolám jakosti také připojovali různé cechy. Jak se rozvíjela průmyslová výroba a rostl počet manufaktur, vznikala čím dál tím větší potřeba kontroly jakosti. Kontrolu jakosti si zajišťovali nejdříve dělníci, mistři, majitelé firem. To převažovalo do začátku dvacátého století. Postupně, s tím jak rostla výroba, se začali objevovat specialisté na jakost, modely procesů výroby a specializované útvary technické kontroly. Statistické metody použitelné pro regulaci výrobních procesů, které se staly mocným nástrojem kontroly, se začaly objevovat po první světové válce, zejména v Japonsku (zásluhou W. E. Deminga). Japoncům se statisticky řízené procesy dařilo rozšířit i mimo výrobní činnosti firmy (do předvýrobních etap aj.) – tak se začal objevovat moderní systém jakosti Company Wide Quality Control (CWQC). Péče o jakost se objevovala i jinde ve světě, zejména při zpomaleném tempu ekonomického růstu v 70. letech, s rostoucí konkurencí a zvyšujícími se požadavky zákazníků na jakost. Začaly se objevovat podnikové standardy, které definovaly požadavky systému jakosti. Plánování, průzkum trhu, vývoj, servis … to vše bylo čím dál tím více koordinováno a s tím se objevuje pojem Total Quality Management (TQM, autorem je A. V. Feigenbaum). Roku 1987 Mezinárodní organizace pro normalizaci do světa vypustila sadu norem ISO 9000, které vznikly z řady norem BS 5750 (British Standard). Podle norem ISO 9000 si firma může vytvářet svůj systém jakosti a jeho funkčnost si může nechat posvětit certifikačním auditem (přesněji – lze se certifikovat podle ISO 9001). V tentýž rok Software Engineering Institute (SEI) – Carnegie Mellon University (SEI-CMU) představil první předzvěst modelu pro softwarové procesy (pozdeji CMM a pak CMMI). Spíše než o procesní model se jednalo o nástroj pro identifikaci oblastí, které je zapotřebí při vývoji a dodávkách softwaru zlepšit a za zmínku jistě stojí fakt, že impulsem byl požadavek americké vlády na zhodnocení způsobilosti dodavatelů softwaru pro vládní zakázky (Nepotřebovali bychom podobný impuls také u nás v Česku? Podle stavu různých státních softwarových projektů se zdá že ano. Problematika dodávek softwaru pro český stát je kapitola sama o sobě. Myslím si, že polistopadové události žádoucí jakosti softwaru příliš nepřály.).
Zvýšení produktivity a účinnosti procesů, maximální spokojenost zákazníků, upevnění pozice firmy (nebo produktu) na trhu, zlepšení hospodářských výsledků firmy, zvýšení účinnosti firemních procesů … se postupem času, zejména v posledních několika dekádách, staly primárními významy jakosti a jejich zajištění. Se zvyšováním produktivity a účinnosti procesů může ruku v ruce jít i rozvoj firemní kultury, rozvoji zaměstnanců, různým úsporám (materiálu, energie, času, …).
Ať již sada norem ISO 9000 anebo CMM/CMMI, je to o dobrovolnosti firmy – chce nebo nechce uspět, chce či nechce využít pragmatických přístupů ISO či CMM/CMMI … je to na firmě. Každopádně nelze říci, že adopce ISO 9000 či CMM/CMMI, stejně jako jiného modelu řízení kvality, úspěch firmy mezi konkurencí stoprocentně zaručí, ale pouze může dopomoci.
Jak jsem již zmínil, sada norem ISO 9000 světlo světa spatřila roku 1987. Od té doby prošla mnohými změnami. První významné změny obsahu a struktury přišly roku 1994. Další důležité změny roku 2000, kdy se sloučili normy ISO 9001, ISO 9002, ISO 9003 a pak další změny.
Sadu norem ISO 9000 nelze chápat jako metodologii, která nám řekne, jak co dělat. Jedná se doporučující soubor minimálních požadavků na systém jakosti firmy, které nejsou závazné. Závazné nejsou do té doby, dokud se firma někomu dalšímu těmito minimálními požadavky na systém jakosti nezaváže (Např. se firma zaváže odběrateli, že u sebe zavedla systém jakosti. Přestože sada norem 9000 neříká, jak co dělat, je poměrně direktivním nástrojem, jenž firmu i její zaměstnance nutí dodržovat firmou přijaté směrnice, postupy aj.
ISO 9000 se zabývá různými aspekty řízení kvality a obsahuje některé z nejlepších známých standardů této organizace. Norma poskytuje pokyny a nástroje pro firmy, které chtějí, aby jejich produkty a služby splňovaly požadavky zákazníka a zajistit trvale se zlepšující kvalitu.
Existuje mnoho standardů v rodině ISO 9000, včetně:
Norma je založena na několika zásadách managementu jakosti, například na silném zaměření na zákazníka, motivaci vrcholového managementu, procesním přístup a neustálém zlepšování. Pokud firma získá certifikát (tj. formální uznání systému managementu jakosti nezávislým orgánem) ISO 9001:2008, její zákazníci mohou mít jistotu, že splňuje minimální požadavky na systém jakosti firmy, tedy že se firma kvalitou aktivně zabývá a neustále ji zlepšuje. To pro firmu může znamenat mnoho obchodních výhod.
Důležitou součástí ISO 9001:2008 je i kontrola, že systém funguje, jak má. Proto firma provádí interní audity. Firma může (ale také nemusí) přizvat i nezávislý certifikační orgán, který ověří, že systém je v souladu se standardem.
Jak jsem již zmínil, roku 1987 Software Engineering Institute (SEI) – Carnegie Mellon University (SEI-CMU) představil první předzvěst modelu pro softwarové procesy. Až o několik let později se z této iniciativy vyklubal model použitelnější pro firemní praxi. Nejdříve obecný procesní model Capability Maturity Model (CMM) a o něco později Capability Maturity Model Integration (CMMI), ve volném překladu Stupňovitý model zralosti, který se zaměřuje především na oblast IT a proces vývoje softwaru.
K dispozici jsou tři modely CMMI, které sdílí téměř identické postupy, neboť se vychází ze zkušenosti, že tyto postupy platí pro jakékoliv podnikání. Avšak každý model má také jedinečné postupy, neboť se zaměřuje na něco jiného.
Je na firmě, jaký model si vybere. Pravděpodobně si vybere model, který odpovídá jejím obchodním cílům. Uvedené modely však lze kombinovat. Blíže o tom, který model vybrat.
CMMI existuje ve verzi CMMI-SE (System Engineering), zaměřující se na vývoj komplexních systému a CMMI-SW (Software), zaměřující se na vývoj softwaru.
CMMI určuje skupiny procesních oblastí, které firma (tým) musí splňovat a cíle, které musí dosahovat:
Skupina Řízení procesů:
Skupina Řízení projektů:
Skupina Návrh a realizace (Engineering):
Skupina podpůrné procesy:
CMMI určuje 5 úrovní zralosti:
CMMI je navrženo tak, aby firma mohla kvalitu svých procesů rozvíjet na základě své úrovně.
Je pravda, že CMMI i rodina ISO 9000 jsou schopny zvýšit a udržet ve firmě kvalitu. Je nutné však počítat s tím, že adopce těchto modelů nemusí být jednoduchá, rychlá, levná. Pominu např. drobné investice do ISO norem (nejsou volně šiřitelné, celkově za všechny potřebné můžete dát do několika tisíc Kč), CMMI materiály jsou naštěstí zdarma. Větší jsou náklady na člověka, jenž se zavedením modelů ve firmě aktivně a soustavně věnuje a bez něhož se prakticky zpravidla nepodaří potřebných změn dosáhnout. Podle složitosti firmy je možné, že náklady vzrostou i potřebou zajištění externích konzultací. Školení zaměstnanců, zavedení případných nových rolí/pracovních pozic (nemusí být nutně), … to vše může adopci modelu kvality prodražit. Přechod k ISO 9000 může trvat měsíce i několik let, je zapotřebí systém kontrolovat a udržovat. Přechod z jednoho stupně CMMI na druhý může trvat rok či dva. Je proto nutné, aby firma k adopci přistupovala pragmaticky, uvážlivě, včas a rozhodně, aby očekávala přínos postupný, nikoliv okamžitý.
Přiznám se hned na začátku, že jsem to zatím nedočetl celé. Ale. Mám zkušenost se zaváděním ISO 9000 ve výrobní firmě. Dvě věci, které mě napadají jsou: ta známá prezentace "Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni", a Potěmkinova vesnice. Jde hlavně o to úspěšně před auditorem předstírat, že je všechno tak, jak to někdo zdokumentoval. Auditor dostane zaplaceno, což je myslím ta nejzásadnější část ISO certifikací. Auditor musí vykazovat činnost, takže jeden rok dá nějaké upozornění, to se implementuje, druhý rok dá upozornění přesně opačné, takže se vracíme k předchozímu stavu. Jo, a protože jsou normy tak rozsáhlé, že si firma dost dobře nemůže být jistá, že má věci implementované správně, tak jde hlavně o to, nenasrat auditora, a v ničem mi neodporovat. Pokud má zákazník či dodavatel taky certifikaci, tak ví, jak to ve skutečnosti je.
Můj závěr je nicméně ten, že přestože certifikace ISO zvýší náklady a byrokratickou zátěž, tak nemusí nutně mít negativní vliv na kvalitu. Aneb, může žena udělat z muže milionáře? Ano, pokud byl předtím miliardář.
Dovedu si taky představit, že když bude náš stát vyžadovat, aby dodavatel byl certifikovaná firma, tak to dodávky prodraží, a ztíží to reklamace (protože dodavatelská firma se bude ohánět tím, že pracuje podle nějakých standardů jakosti, a tudíž dodaný produkt má prokazatelně požadovanou kvalitu).
Nemohu nic vic, nez s Vami souhlasit. Je pravda, ze velmi zalezi na zpusobu implementace jakehokoliv pro firmu noveho modelu rizeni. ISO 9001 je soubor "minimalnich pozadavku" a nekdy se to prepiskne, vymsli se nekdy nesmyslne pozadavky navic a pro firmu samotne zavedeni nejakeho takoveho modelu muze byt velmi zatezujici.
S tim statnim pozadavkem na certifikaci ... kez by stat prisel s resenim "zadarmo", bylo by to fajn :)
management jakosti - tak jak to má být správně? Řízení jakosti, Řízení kvality, Management jakosti nebo Management kvality? U nás ve firmě všechno bylo hezky česky, řízení jakosti. Pak přišel nový 'ředitel oddělení', a vydal dokument že ve všech dokumentech se řízení jakosti mění na management kvality. A všichni jsme museli podepsat všechny dokumenty znova. Jupí.
Pracoval jsem ve firme, ktera byla presne pripad prispevku c. 1 a take jich znam mnoho dalsich. Nebyl jsem pri zavadeni ISO do firmy, ale domnivam se, ze pri tom asistoval nektery z takovych tech "isolantu" ignorantu, co sice maji nauceny predpisy, ale smysl jejich zavadeni jim dochazi jen v tom rozsahu, ze jim osobne z toho neco kapne, ale ze ostatnim to je pro zlost, to jim nedochazelo.
Az vyrazne pozdeji jsme natrefili na ISO-agenta, ktery prave poukazal, ze ten zavedeny system rizeni by mel firme pomoci pracovat efektivne a opetovna controla ISO pak slouzi, ze se ze zavedeneho systemu nesklouzne do bezneho chaos-managementu pripadne az do bordel-managementu. Dokonce mel hned nekolik presvedcivych prikladu, ktere se v rizeni u nas projevovaly jako problem. Bohuzel nakolik by to fungovalo se nepodarilo uz zjistit: vedeni sahlo po vyrazne reorganizaci, ze ISO rizeni jakosti se pak opustilo jako nepotrebne.
Problém je v tom, že tyto věci jsou určeny pro ty co mají problém a vědí JAKÝ problém mají. Takoví se mohou použit z cizích zkušeností a dokáží si je aplikovat.
Ten kdo netuší jaký problém vlastně má, ten si může implementovat až do aleluja a získá tak maximálně dobrý pocit že pro řešení svých problémů něco udělal.
Tento princip platí i v jiných oblastech, např. J2EE či medicína.
Jakost je zastarale, nově se v normě pracuje s pojmem kvalita. Absolvovaný audit kvalitu negarantuje (záleží na zvoleném auditorovi). Zkuste si kus normy přečíst, jde stáhnout i zadarmo. Nejsou tam blbosti, blbá bývá spíš implementace (zaměření na efekt, nikoli na řešení nedostatků v organizování). Minimálně evidence dokumentace je užitečná. Pokud jsou znalosti pouze v hlavách lidí, nikoliv v IS tak odchod zaměstnance může způsobit významné problémy. Nebo požadavky na kvalifikaci - polopaticky řečeno mít kompetentní zaměstnance.
Petr Závodský se zabývá QA, testováním a bezpečnosti IT. Před touto prací se živil jako penetrační tester, vývojář, tester SW, pozorovatel meteorů, dělník. Je nadšenec OWASP a speciálního astronomického vzdělávání.