Není to tak dlouho, co jsme se zbavovali podivných zákonů jménem ACTA, SOPA a PIPA, které měly zřejmě za úkol o něco utáhnout opasek svobodě internetu, a už se objevují další snahy o jeho omezení.
Jedná se o návrh zákona se zkratkou CISPA (Cyber Intelligence Sharing and Protection), pod označením H.R. 3532.
Ještě než se pustím do určitého popisu, dovolte mi uveřejnit několik zdrojů, ze kterých jsem čerpal.
- Nejprve jsem dostal e-mail od Avaaz.com, což je web, který byl hlavním petičním tahounem proti dřívejším SOPA & PIPA. Poté, co jsem vyplnil petici, mi bylo doporučeno propagovat tuto jejich stránku s popisem problému svým známým. Budiž! Pokud chcete petici proti CISPA podepsat, udělejte to přímo zde.
- Mezi české servery, které o zákonu informovaly, patří (tradičně) AC24 se svým článkem CISPA: další cenzura internetu!
- O zákonu se ve zkratce zmínil i server Zvědavec (jako zdroj je uveden článek AC24).
- Video na Youtube se jménem Worse than SOPA? CISPA to censor Web in name of cybersecurity od ruského zpravodajského kanálu v anglickém jazyce Russia Today
- Další video od RT, tentokrát na téma „pokrytectví Kongresu USA ohledně svobody internetu“.
- Jeden z podrobnějších popisů situace naleznete na Digital Journal ve článku Move over SOPA & PIPA: Here comes CISPA – Internet censorship
- Zajímavý článek ohledně těchto zákonů naleznete také na webu Electronic Frontier Foundation. Jmenuje se „Čtyři nezodpovězené otázky ohledně návrhů zákonů o kyberbezpečnosti“ (anglicky)
Nyní se pokusím problém trochu popsat, přičemž budu čerpat převážně překladem z článku Digital Journal. Poblíž konce článku naleznete můj názor.
O co se vůbec jedná?
Ve washingtonském kongresu se nyní projednává, jakým nejlepším způsobem by šlo zabránit nadcházejícím kybernetickým útokům, přičemž někteří zákonodárci navrhují zákon, který – pokud ovšem projde – umožní vládě přistupovat k osobní korespondenci kohokoli, koho si zvolí.
Podobně jako současná kauza velkého bratra ohledně elektronického monitorování ve Velké Británii, i tento zákon pochopitelně spustí nářky, odsuzování a kontroverzi (podobně jako SOPA a PIPA). Někteří lidé se obávají, že by CISPA mohla mít ještě horší důsledky pro internet, než SOPA a PIPA.
Zatímco zákon samotný byl utvářen pod záminkou nezbytné zbraně proti kyberterorismu, jeho znění je vágní a význam široký. Objevují se tudíž podezření, že by zákon Kongresu pomohl obejít svobodu současné právní úpravy o soukromí na internetu a dokonce by umožnil monitorování a cenzuru jakéhokoli uživatele. Mohl by také umožnit znemožnění internetové komunikace lidem, kterou by aparát považoval za rozvratnou/rušivou vůči vládě nebo soukromým (!) stranám.
Kritici z toho odvozují, že teoreticky by mohl jakýkoli federální subjekt někoho označit, že jej ohrožuje, a mohl by proti němu vést represi.
Článek na Digital Journal také upozorňuje, že zatímco SOPA a PIPA byly velice rychle celosvětově propagovány a tvrdě zkritizovány, CISPA se ještě této popularity nedočkala a je potřeba potenciální možnosti tohoto zákona šířit dál.
Kendall Burmanovou z Centra pro demokracii a technologii (CDT) to také nenechává chladnou. Pro Russia Today řekla: „Máme mnoho obav ohledně návrhů zákonů jako je tento, jelikož vytváří rozsáhlé díry v právní úpravě soukromí tak, aby vládě umožnily získávat tyto typy informací.“ Také se obává, že současné znění zákona by umožnilo vládě angažovat se do libovolné internetové soukromé korespondence, uznala-li by, že je zde důvodné podezření kybernetického útoku.
Podobně jako ostatní v Kongresu diskutované možnosti cenzury internetu, i slovní úprava CISPA by možná umožnila tak široký výklad, že by bylo lze podezřívat a tudíž monitorovat jakoukoli internetovou komunikaci, a to (pochopitelně ?) bez upozornění komunikujících stran.
Zapojení ISP a internetových korporací
CDT v tiskové zprávě z února 2012 kritizuje obšírnost zákona. Vyjadřuje obavy, že by ISP (poskytovatelé připojení k internetu) mohli posílat informace o soukromých komunikacích vládě bez dostatečných kontrolních mechanismů a ochrany soukromí uživatelů. Návrh zákona nespecifikuje, komu by měla být možnost tato data poskytovat, nicméně ze struktury návrhu je pravděpodobné, že by se hlavními příjemci stali Národní bezpečností agentura (NSA) nebo USCYBERCOM (armádní útvar zabývající se kybernetickou bezpečností a ochranou).
CISPu komentuje i Electronic Frontier Foundation (nevládní nezisková právnická organizace v USA zabývající se digitálním právem). Podle jejich názoru vytváří CISPA „‚kyberbezpečnostní‘ osvobození od všech existujících zákonů“. Je téměř bez omezení co do typu a použití nasbíraných dat.
Podle těchto názorů by na některé velké společnosti v USA (jako Google, Facebook, Twitter nebo AT&T) mohl být, pod záminkou podezřelého chování uživatele, vyvíjen nátlak k poskytnutí důvěrných informací Pentagonu.
Podle jejích autorů je tento návrh zákona zamýšlen „s cílem sdílení jistých bezpečnostních poznatků a zjištění mezi zpravodajskými službami a kyberbezpečnostními útvary“, nicméně dodávají „a pro ostatní účely“, což je pochopitelně zcela obcný pojem. (Zde jsem to asi přeložil nepřesně, původní věta je: „To provide for the sharing of certain cyber threat intelligence and cyber threat information between the intelligence community and cybersecurity entities.“.)
Kendal Burmanová se pro Russia Today vyjádřila také v tom smyslu, že „z kybernetické bezpečnosti, která je dělaná správně a jen nezbytně široce, může těžit každý. Ale musí probíhat postupně a opatrně… současný rázný přístup zákonodárců vyvolává vážná znepokojení“.
Závěr
Ke 4. dubnu 2012 měl tento návrh zákona ve Sněmovně reprezentantů (dolní komora) sympatie asi 100 reprezentantů (celkem jich je 435). Tito lidé mají zájem na internetové bezpečnosti, ale zřejmě neberou na vědomí, jaký by mohl mít tento zákon vliv na běžného uživatele internetu.
I když zatím nebyly žádné významné protesty proti tomuto zákonu, Burmanová cítí, že je jen otázkou času, kdy se Američané přihlásí o své právo do věci mluvit.
„Jedna z věcí, které jsme se z reakcí na SOPA a PIPA naučili je, že když se Kongres pokusí prosadit zákon ovlivňující každodenní zkušenosti uživatelů internetu, uživatelé tomu hodlají věnovat pozornost,“ tvrdí. Dodává, že „lidé si začínají víc všímat“.
Každopádně rychlost, s jakou se tyto zákony vynořují, by neměla nikoho se zájmem o budoucnost svobodného internetu nechat bez zájmu.
Co z toho vyplývá?
Je nasnadě, že pokud za těmito zákony skutečně stojí nějaká lobby, jeden neúspěšný pokus ji neporazí. Uživatelé internetu a občané reálného světa se budou muset vždy mít na pozoru, aby se jednou neprobudili a neuvědomili si, že jim celou svobodu v průběhu času vláda pomalu osekala.
Dle mého je ideální stav, když je národ a zákonodárci v homeostázi. Jak daleko je od tohoto současný stav si však netroufám tvrdit.
Gratuluji všem, kdo přečetli tento článek a pokud v něm naleznete chyby, máte připomínky nebo postřehy, budu rád když je napíšete do komentářů.
