Gnome 3 - děkuji nechci

Tak jsem se odhodlal upgradovat Fedoru na verzi 15. Upgrade proběhl celkem bez potíží, ale když jsem přišel k počítači, měl jsem pocit, jako by se mi po ploše proběhla tlupa malých ničemů a vše poschovávala.

Měl jsem úplně stejný pocit, jako před třemi lety, když jsem na Archu nechal povýšit KDE 3.6 na KDE 4.0. Nové KDE se mi tenkrát docela líbilo a nějakou dobu, jsem ho i používal, ale nakonec mne několik věcí (komplikované menu, ve kterém je po aplikaci nutné chvíli pátrat a nemožnost ukládat věci na plochu) donutilo poohlédnout se jinam. Tak jsem zkusil Gnome a zjistil jsem, že je to ono. Sice se každou aktualizací se mi stávalo, že některý z pluginů přestal fungovat nebo některé nastavení najednou nešly nastavit, ale pořád jsem byl spokojen. Až…

No řekl jsem, že to s Gnome 3 zkusím, když ho tolik nadšenců chválí. Asi po hodině práce, jsem zjistil, že neustále pátrám po souborech, aplikacích, otevřených oknech atd a poměrně to zdržuje od práce. Rozhodl jsem se tedy zkusit alternativní GNOME CLASSIC, ale když se mi opakovaně stalo, že když jsem spustil Firefox a Thunderbird současně vyběhla mi chybová hláška „Jejda! Něco se pokazilo.“ a systém mne nutil odhlásit se, dospěl jsem k závěru, že zkusím něco jiného. Jak jsem psal výše, KDE v nové verzi mi nesedí.

Tak mám teď na desktopu XFCE, pohrál jsem si s natavením, že vypadá jak GNOME 2.X, jako správce souborů jsem si nasstavil Nautilus a jako editor Gedit. Uvidíme…