7. 3. 2009 20:20
jehovista
Dial-up připojení je dnes již jaksi passé, ale přesto je čas od času záhodno se připojit touto prehistorickou metodou. Mezi Linuxáky se obvykle povídá, že problémy jsou akorát s novým hardware a že, pokud se jedná o starší kousky, je provoz bezproblémový. V případě dial-up modemů ale není situace tak jednoduchá a v zásadě se můžeme setkat se třemi možnostmi:
Externí modemy – Takové ty krabičky do sériového portu, které byly v éře vytáčeného připojení velmi populární a většina lidí se připojovala přes ně. S těmi nejsou absolutně žádné problémy, protože s počítačem komunikují akorát pomocí standardních příkazů.
Interní modemy – Pokud vezmeme střeva externího modemu a strčíme je do PCI slotu, získáme interní hardwarový modem. Jak však rostly schopnosti osobních počítačů, začaly se konstrukce modemů zjednodušovat a náročné operace, prováděné původně na specializovaných obvodech modemů, se přesunuly do režie CPU a zvukové karty. Tím se dostáváme k poslední(a nejhorší) variantě:
Softmodemy(nebo také Winmodemy) – Dobrá zpráva pro běžného zákazníka(je to levnější), špatná zpráva pro Linuxáka(nefunguje to). Dnes už se klasické modemy prakticky nedají sehnat a pokud někde frčí dial-up, tak frčí softwarově. Problém je v tom, že někteří výrobci(resp. většina – proto také název Winmodem) nedodávají ovladače pro Linux. U některých značek se sice dají ovladače sehnat, ale to není případ, který jsem já už řešil několikrát – Conexant. Nevím, nakolik je to rozšířená značka, ale kdykoliv jsem se k nějakému Winmodemu dostal, tak to byl právě Conexant.
Jak na Conexant?
Byl jsem postaven před nelehký úkol – kamarádce vyhořel externí modem(ADSL z nějakého důvodu nechce a argument o tom, že by za to dala stejně, jako kolik „provolá“ přes dial-up také neobstál) a tak jsem byl nucen situaci řešit.
Doma se mi válel právě onen Conexant a tak jsem ho mohl zkusit rozběhat, nebo počkat do pondělí, navštívit PC bazar a vysolit pár peněz za nějaký historický exemplář značky Well, nebo US Robotics. Pokud jste dočetli až sem, tak je vám zřejmé, jakou možnost jsem zvolil – rozjet zoufale nepodporovaný krám.
Zjistil jsem(resp. z dřívějších pokusů jsem věděl), že zřejmě jedinou možností jsou ovladače ze stránek linuxant. Společnost Linuxant se rozhodla vytvořit Linuxové ovladače pro modemy Conexant(detaily neznám, ale myslím, že spolupracují). Tyto ovladače mají ale jednu drobnou nevýhodu – ve „free“ variantě vám dovolí surfovat pouze rychlostí 11kbps. Za slušnou cenu (v originále „modest price“) 19.99$ získáte plnou verzi ovladačů, která vám umožní využít potenciálu tohoto softmodemu naplno. Ano, slyšíte dobře! Ovladače stojí ještě víc, než samotný hardware.
Rozhodl jsem se, že hodím za hlavu své zásady(pro mě to ostatně nebylo) a tak jsem začal shánět plnohodnotné ovladače od Linuxantu po torrentech a na rapidshare. Něco jsem našel, ale ani po několika hodinách laborování se mi pirátské ovladače nepodařilo zkompilovat.
Když už jsem ale pomalu začínal pokládat svůj boj za prohraný, objevil jsem následující stránku: http://forums.opensuse.org/network-internet/387689-opensuse-11-conexant-hsf-modem.html
Úplně poslední příspěvek v diskuzi vyřešil mé problémy a přesto, že se jedná o stránky Suse, fungoval mi bez problémů návod i na Debianu. Takže v kostce pro neangličtináře(i když…jakmile se někdo pustí do kompilování ovladačů pro softmodem na Linuxu, nejspíš angličtinou minimálně čte).
- Stáhneme „legální“ ovladače linuxant a dále patch pro aktivaci plné rychlosti
- Oba archivy rozbalíme a patch nahrajeme ke zdrojákům
- Spustíme ./hsfpatch a chvilku počkáme
- make install
- pokud nic z předchozího neselže, spustíme příkaz „hsfconfig“, čímž modem nakonfigurujeme
- při konfiguraci se nás systém zeptá na uživatelské jméno a licenční klíč. Zde vložíme tux@kernel.org a BADCAFE4742B
- Hotovo. V /dev byste měli mít vytvořenou ttyS…, přes kterou se již dá s modemem bavit. Dál už se dá postupovat podle běžných návodů na zprovoznění dial-upu
Snad to někomu pomůže
