Proroctví o Linuxu z roku 1997

19. 11. 2009 23:53 (aktualizováno) Petr Bláha

Ahoj

Přečtěte si co jsem vyhrabal na disku z roku 1997 předpověd se vyplnila trochu jinak.
Dnes dnes je live CD Ubuntu nebo jiné distro. Průser je že se ty user-friendly distra začínají vevnitř pomalu blížit tomu co je windows. Jednoduchost Linuxu se vytratila nikdo už nepíše mount /dev/fd0, bohužel zmizely i one two three floppy distro.

Když už je tísíce dister tak proč se nepustit do nějakého Floppy-Retro-Distra.

Linux – PC program z pekla čertík

(Článek uveřejněný v The Sunday Times 20. dubna 1997)

Je to trhák měsíce pro blázny, co mají rádi složitost. Za každou cenu
se mu vyhněte.

Byl jsem snad jediný, kdo zaječel hrůzou, když pohlédl na Personal
Computer World za tento měsíc? Ze zdarma šířeného CD ROM na obálce na
mě zíral program z pekel. Aby se zmocnil vašeho pécéčka, stačí několik
dvojkliků, a už se můžete jímavě rozloučit se zdravým rozumem.

Tomu ohavnému digitálnímu svinčíku se říká LINUX a na světě je řada
pomatenců, kteří vám budou říkat, že je to budoucnost osobních
počítačů. Neskočte na takové poťouchlé povídačky. I Personal Computer
World, který vstup do prvního kruhu pekelného bez zpáteční jízdenky
tak usnadnil, se přece jen uvolil připojit petitem pár výhrad. LINUX
má podle něj závažné zdravotní kontraindikace. Pokud nejste dostatečně
technicky vyspělí a pokud jste si všechny soubory předem nezálohovali,
uvádí časopis, radši na ten program ani nemyslete.

Správně. Jenže my přece víme, jak se chová běžný uživatel. ®ádný
doprovodný text nikdy nečte, jen nasadí CD ROM, klikne na instalační
ikonu a těší se na tu krásu. Jestliže místo na fungující osobní
počítač teď hledíte na prázdnou obrazovku s několika neproniknutelnými
příkazy, řeknu vám jen jedno: „Můžete si za to sami.“

Pro nezasvěcené povím, že LINUX je verze starého počítačového dříče
jménem UNIX. Slyšel jsem, že pro toho, kdo chce provádět unixové úlohy
určené pro velké počítače, to vůbec není špatné řešení.

Totéž platí pro lidi, kteří si myslí, že nemá cenu dělat něco prostě,
když to jde složitě. Pro ně je to řešení jako stvořené.

Představte si složitější verzi MS DOS, kde jsou příkazy ještě hůř
zapamatovatelné a ještě méně tolerantní k chybám, a začnete mít
nejasné tušení, o co se jedná. Chcete třeba něco trochu ošvindlovat,
zařadíte pseudografický front end, a bác ho – možná se vám právě
povedlo proměnit moderní osobní počítač se schopnostmi Windows NT ve
slušnou napodobeninu Windows 3.1 asi tak z dvaadevadesátého roku.

Při čtení některých publikací ovšem nabudete dojmu, že šéf Microsoftu
Bill Gates se zpotil strachy při myšlence, že LINUX dokáže to, co se
nikdy nepodařilo IBM a Applu, totiž vyštípat Windows z běžného
osobního počítače. Opravdu je to tak? Ale kdež. LINUX se pro
společenství počítačových bláznů stal hitem měsíce ze dvou důvodů – je
zdarma a není od Microsoftu.

Jisté odrůdě computerových pomatenců tohle doopravdy stačí. Triviální
detaily jako použitelnost, nedostatek řádného softwaru pro všední
práci a holý fakt, že když se něco sesype, jste odkázáni sami na sebe,
nemohou člověka posedlého Linuxem v nejmenším odradit.

Právě tohle jsou přece důvody, proč se jim ta zatracená věc tak líbí.
Vždyť je vyděluje z hlavního proudu nezáživných obyčejných uživatelů,
kteří na počitači prostě jen dělají nějakou práci.

Vypadá to, že zatímco se osobní počítače stávaly obyčejným pracovním
nástrojem, vytvořily si také jakousi obec potrhlých vyznavačů s
utkvělými představami. Kdyby jistý finský student nevytvořil před pár
lety LINUX, objevilo by se místo něj jistě něco stejně podivného a
záhadného.

Počítačoví šílenci věcmi obyčejnými a zaběhanými opovrhují. Gates je
předmětem jejich nenávisti prostě proto, že válku operačních systémů
vyhrál. Kdyby z ní jako vítěz vyšla IBM nebo Apple, odměnili by je
lidé, kteří dnes tak usilovně brebentí o Linuxu, stejnou nenávistí,
jakou si dnes vyhradili pro Gatese.

Podivná zjevení jako LINUX jsou epizodní postavičky, jimiž jsou
vyšperkovány okraje hlavní dějové linky moderní informatiky. Jestliže
je najdeme na první stránce časopisu pro běžné masové uživatele,
svědčí to jen o tom, že počítačové novinářství připisuje větší hodnotu
trhákům než reálným otázkám, s nimiž se potýkají ti, kdo se snaží, aby
počítače zítřka fungovaly lépe než ty, které užíváme dnes.

Představa, že se převratné události světa osobních počítačů odehrají v
nuzném, studentském pokojíku v v Helsinkách, by mohla být příjemnou
četbou před usnutím pro lidi, kterým se zdají hexadecimální sny. Ale
jestli nechcete nic víc než počítač, kterému si troufáte rozumět,
hoďte ten zatracený CD ROM bez rozmýšlení do koše.

čertík David Hewson

Sdílet