Hlavní navigace

Názor ke článku "Stavební dozor" nad programátorem od Karel - Na rozumnou radu "co teď s tím" je...

  • 10. 5. 2013 17:37

    Karel (neregistrovaný) 93.90.162.---

    Na rozumnou radu "co teď s tím" je zde příliš málo informací. Tak jen pár rad pro příště:
    1. Do smlouvy vymezit co je součástí díla. Pro tento případ je dost zajímavé, zda výběr technologie byl na dodavateli, nebo na vás.
    2. Vymezit minimální funkcionalitu, která je v každém případě "v ceně". Tady je dobré třebas právě vyjmenovat tiskové sestavy, které jsou součástí zadání. Pokud některé věci nejsou zřejmé předem (bude teprve vytvářena specifikace), tak uvést kdy bude specifikace hotova, že v ní bude uveden výčet funkcí a odhad ceny a že bude podléhat schvalování. V takovém případě je běžné uvést na začátku cenu za vytvoření specifikace tak, aby dodavatel měl jistotu, že mu ji zaplatíte i když do toho pak nepůjdete. A pro vás to pak znamená další okamžik, kdy můžete říci "ok, tohle se mi nelíbí, do toho nepůjdem". Občas se stane, že vezmete specifikaci, dodavateli za ni zaplatíte a pak s ní oslovíte konkurenci, kde vám dají lepší cenu.
    3. Dohodnout předávací podmínky. U levnějších věcí je běžné, že se platí za hodinu/den práce (viz bod 2 - tam je uveden odhad, kolik to zabere hodin). U dražších věcí se zase dohodne celková cena a co to bude umět. Pokud to umí to, co bylo hodnodnuto, pak zaplatím. Pokud ne, tak se ještě rozhodnu, zda přijmu alespoň část za nějaké menší peníze.
    4. Dohodnout se na ceně víceprací. To je právě to dodělávání věcí za běhu. Je dobré zde uvést orientační náročnost typických víceprací, ale u menších projektů nemá smysl smlouvu zbytečně natahovat a tak se jen uvede, že "veškeré vícepráce musí dodavatel dopředu oznámit včetně závazného odhadu pracnosti a objednatel se pak rozhoduje, zda danou úpravu v tomto rozsahu chce nebo ne".
    5. A v neposlední řadě se dohodnout na autorských právech. Už jsem zažil pár případů, kdy objednatel dostal instalačku na CD nebo flashce a tím veškerý smluvní vztah skončil.

    Pro jednodušší věci se to dá vměstnat na dvě strany fontem 12.

    No a ta pracnost, ono to skutečně takhle pracné může být. Pokud je to technologie, kterou dodavatel nezná, a navíc je to kluk, který se "na vás učí", tak to je ta pracnost odpovídající. Proto je tak důležité nechat vybrat dobrou technologii a zvolit někoho, kdo s tím má zkušenosti a může ukázat reference včetně typických odhadů pracnosti. A pokud taková firma není, tak se volí spíše metoda "bude to umět to a to, dodáno to bude nejpozději v srpnu 2013 a bude to stát tolik a tolik bez ohledu na to, zda to firma zfoukne za odpoledne nebo to bude dělat měsíce".

    Dohled pak začíná tím, že se stanoví milníky a seznam funkcí. Pravidelně se kontroluje dostupnost funkcí a plnění milníků. Stejně tak se eviduje seznam víceprací. Vícepráce se dopředu musí nacenit a schválit. Také se musí ověřovat, zda byly dodány a v jakém termínu a kvalitě. A opět se preferuje metoda "zabere to cca 5 hodin, takže to bude stát 5000 Kč bez ohledu na to, kolik to ve skutečnosti bude trvat". Pokud to dodavatel zvládne rychleji, jsou v plusu. Pokud ne, tak je to jejich problém. Pokud budou placeni od hodiny, tak to málokdy dodají včas a budou mít tendenci nechat si proplatit i čas, který nad tím nestrávili (ten pičičmunda u toho sice seděl 3 dny, ale z toho 12 hodin prosurfoval na youtube).

    Důležitým krokem je dohodnout rozsah díla. A být připraven v případě katastrofy prostě smlouvu vypovědět a nic neplatit, nebo i vymáhat zpět zaplacené peníze. Tady je důležité mít všechno dopředu schválené včetně odhadu pracnosti. Tak to funguje třebas i v autoservisu - když vám řeknou, že ta oprava bude stát cca 8000 Kč, tak vám nemůžou pak jen tak naúčtovat 30 tisíc. A tu cenu zapisovat ke každé dílčí úpravě. Takový vedlejší efekt toho je, že tak evidujete, kdo u vás kterou úpravu chtěl a schválil. To bývá pak zajímavé sledovat, kdo si nechal udělat nejdražší "doladění" :-)