Popisované chování je zcela pochopitelné a přirozené. Ti lidé udělali nějaké rozhodnutí - buď si něco drahého koupili, nebo mají sen o tom, že to vlastní. Člověk se pak snaží sám sebe ujišťovat, že to byla dobrá volba. Někdy i dost radikálně, v případě internetu například "metodou souhlasně bučícího davu". Připustit, že na dobré fotky nebylo potřeba kupovat výbavu za 100K, nebo že by i levnější auto na to ježdění do práce stačilo - to vlastně po tom člověku chcete, aby přiznal iracionalitu svého rozhodnutí.
A není ani tak důležité, zda ten člověk už tu věc koupil, nebo o tom jen sní - kdo by si rád přiznal, že roky touží po hovadině? A protože lidí, co sní, je více než těch, co na to mají, vypadá podle toho i internet - podobné diskuse jsou plné hlavně těch, co sní - a tedy danou věc sami nemají.
Proto je také běžné, že opravdoví odborníci nemají potřebu sami sebe přesvědčovat o správnosti své volby. Oni ví, proč dali za foťák 100K.
Profesionální ajťák pracující pro korporát (narozen 1974). V soukromí však rád prosazuji svobodný software. Snažím se mít přehled o technologiích a trendech. Zastávám názor, že pokud chci něco kritizovat, musím s tím mít nějakou zkušenost. Jsem hrdý manžel, otec dvou dcer a opečovávatel kočky plemene Britská modrá krátkosrstá. Mám rád hudbu, knihy a kulturu obecně. V některých věcech však jdu proti proudu – používám Linux (konkrétně ZorinOS), svobodný software (LibreOffice, GIMP, Inkscape či Joomlu!) a jezdím v hybridním japonském autě.
Přečteno 46 608×
Přečteno 41 160×
Přečteno 35 681×
Přečteno 25 858×
Přečteno 25 659×