to [6] finance je dočasný motivační prvek, tím dlouhodobě výkonnost určitě nezvýšíte.
Já zastávám názor, že práce člověka musí bavit, motivace musí mít jiný charakter (práce je koníčkem, pracovník má určitý pocit volnosti, není přetěžován nad únosnou míru, odpovídající a motivující pracovní prostředí, identifikace pracovníka s firmou).
Finance nejsou hlavním důvodem proč má člověk pracovat a jak si vybírat práci (pak si zbytečně krátí život honbou za něčím čeho nebude mít nikdy dost). Samozřejmě za každou práci musí člověk dostat správné ohodnocení, "kolik to je" je další filozofická otázka.
Jestli se má hodnota práce určovat podle toho jak dlouho sedí v práci, jak se jeho práce projevuje na přímých příjmech, nebo jestli určovat podle toho jak málo ještě snese ... nevím na to není jednoznačná odpověď, každopádně musí pracovník vědět proč má takový a takový plat případně jak to může změnit v případě že není spokojen.... (obecně nespokojenost v práci snižuje výkonnost, protože se člověk při práci nesoustředí na práci, na to aby podával výkony které jeho jméno nepošpiní a firmě neškodí)
Samozřejmě to je můj osobní postoj k práci, každý může mít jiný a já mu ho tímto neberu. Ale upřímně... opravdu vám stojí za to se rozčilovat v práci která vás nebaví, s lidmi se kterými vás spolupracovat nebaví, jenom s "hřejivým pocitem" plné peněženky?
Bohužel v honbě za kvalitním konzumním životem mnoho lidí zapomíná hledat vlastní smysl života a přijímá pasivně rovnice "práce=peníze=koupěschopnost=životní úroveň"
to [10]: je vidět, že vaši rodiče nejsou spokojeni, ale stěžovat si, že MUSÍ dělat práci která je nebaví, že jsou zneužíváni a tak, vždyť mají svobodu, můžou jít dělat cokoliv jiného. Neříkám to jako provokaci a vím že tam figuruje mnoho kritérií které jste nevyjádřil a které kompenzují "nesnesitelnost" práce (neochota trhat sociální kontakty při změně státu působení a tak podobně), spíš mě štve vědomí, že pokud nespokojení lidé nedávají najevo svou nespokojenost adekvátním způsobem tak se NIC NEZMĚNÍ, zůstanou zatrpklí, méně produktivní z trucu, a co hůře jejich vedoucí/vedení se nezmění, protože přeci jsou úspěšní vedoucí, vedou lidí dobře, neztrácí kvalifikovanou pracovní sílu, jsou schopni snižovat náklady .... sami si tak kopete hrob.
To že vedoucími jsou lidi, kteří nejsou schopnými vedoucími je bohužel problém na mnoha místech je problém sehnat kvalifikovaného pracovníka (tedy i vedoucího) naštěstí si to již po euforii z revoluce začínají postupně lidé uvědomovat a trochu se snaží s tím něco dělat (například odbory prosazující povinné a kvalitní školení manažerských schopností u vedoucích)... ale systém mění lidé, ne naštvaná kniha nebo pivní řeči o tom jak se máme špatně, to že lidé nic nechtějí změnit znamená že se nic nezmění.
Petr Krčmář pracuje jako šéfredaktor serveru Root.cz. GNU/Linuxem a Unixem obecně se zabývá již více než deset let a věnuje se především jeho nasazení v počítačových sítích a bezpečnostní politice. Zde bloguje o Root.cz, Linuxu, internetu a světě kolem sebe.
Přečteno 110 545×
Přečteno 89 169×
Přečteno 72 482×
Přečteno 57 848×
Přečteno 54 206×