Názor ke článku Quo vadis, linux? od nikola - Obdobný problém jsem řešil před dvěma lety. Z...

Obdobný problém jsem řešil před dvěma lety. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že závěr vyplývající z článku (či "Priority), jsou nářkem uživatele pravděpodobně jedné konkrétní distribuce :-). Bohudík používání GNU/Linuxu znamená svobodu, kterou si možná běžný uživatel ani neuvědomí.
Trvalo mi dlouho, než jsem k tomuto poznání dospěl - Ubuntu jsem provozoval od verze 4.10 (t.j. od r. 2004) do 9.10 (před tím jsem měl Mandrake). Zpětně můžu říci, že tak do 7. verze mělo vzestupnou tendenci, pak to s ním začalo jít s kopce. Poslední, co se mi hřálo na harddisku byla 9.10, s kterou měl můj stařičký počítač již značné problémy a začal být pomalejší než s XP. Záležitost jsem kupodivu vyřešil změnou distribuce. V současné době mám na svých dvou PC a na NTB Arch a nemůžu si ho vynachválit. Nečekám každý púlrok na novou verzi distribuce, nemusím pravidelně přeinstalovávat a třást se, co se při tom zase zvrtne, co se mi bude snažit Canonical podstrčit a co mi zase s novou verzí přestane fungovat. Jak jsem systém nastavil, tak jede. I moje duše hračičky si přijde na své při rolling updatech a za ty dva roky, co ho používám, můžu zodpovědně prohlásit, že jde o distro stabilnější, rychlejší a flexibilnější, než to předchozí. Moje obavy z různých černých scénářů popisovaných v některých diskuzích (arch je složitý, aktualizace znefukční systém, závislosti udělají nepořádek, programy z AURu jsou zlo, atd.) se rozhodně nenaplnily a nic podobného jsem za ty 2 roky neřešil.
Právě tak jsem kdysi měl problém při příchodu KDE4. Před tím jsem byl zastáncem a uživatelem KDE, se čtyřkou jsem přemigroval na GNOME. A obdobně nyní s příchodem GNOME3, jsem kupodivu velmi snadno (stačilo jen, zbavit se na chvíli obvyklé pohodlnosti) přemigroval na XFCE4. Velmi příjemné, rychlé a flexibilní prostředí, které šlo relativně snadno nastavit tak, že vizuálně je k nerozeznání od GNOME2. Až jsem se divil, že jsem ho nezačal používat už dřív.
Tím vším chci říci, že jsem rád, že je to tak je. Každému se líbí něco jiného a svobodný software poskytuje možnost volby. Od widlí jsem kdysi utekl, protože jsem ji tam neměl. Obdobně jsem opustil i Ubuntu, protože v mých očích poněkud "zwidlovatělo". Na druhou stranu to jistě někomu vyhovuje. Pros sebe jsem si ale našel prostředí i distribuci, která mi požadovanou volnost, resp. svobodu dala. Nějaký "wow efekt" mi je naprosto ukradený a výše vedené stesky mne netíží. Je jenom dobře že vývoj svobodného softwaru je takový, jaký je. Jde přeci o záruku rozvoje a ne o plýtvání zdroji. Více projektů , pominu-li možnost výběru, přináší větší pravděpodobnost vzniku něčeho nového (Stallmanova katedrála versus tržiště).
A jen pozámka nakonec - článek by se měl jmenovat "Bojím se vývoje Ubuntu a některých desktopových prostředí" a ne "Quo vadis, linux?". Tohle má totiž s linuxem společného málo.