"Dobrý programátor". Na debatách na tohle téma mě trochu mrzí, jak se zužují na otázku VŠ ano či ne, popř. která. Přitom VŠ (pokud ji člověk má) je jen začátek, po jejím absolvování je člověk beztak maximálně "talentovaný junior" (btw stejně talentovaný, jako byl u maturity). Ideálně by VŠ měla člověka naučit "zdravě skeptickému myšlení", což se v praxi projevuje uvažováním ve variantách: k danému zadáni by mě měla napadnout aspoň dvě řešení, abych mezi nimi mohl vybírat (třeba na základě dodatečných informací, které se dozvím až později). Častým omylem je zamilovanost do "objektivní pravdy", tj. myšlenka, že k danému zadání existuje právě jedno optimální řešení bez ohledu na kontext (tahle myšlenka je podporována např. teorií výpočetní složitosti, která sice ve skutečnosti nic takového netvrdí, ale zamilovaní studenti nepostřehnou rozdíl).
K jádru věci: Člověk roste s úkoly. Aby z talentovaného juniora vyrostl dobrý programátor (a třeba taky designer, analytik, ...), musí se dostat k zajímavé a reálné práci. Ať už si ji najde sám, nebo je k ní "připuštěn". Musí dostat naloženo, vždy o malinko víc, než by si sám řekl. A musí projít celý lifecycle svého kódu, aby dostal zpětnou vazbu z reality -- není nad debatu face to face s uživatelem, případně nad analyzování error logů se všemi těmi chybami z reálného provozu, "které se přece nemohou nikdy stát". Dobrý programátor musí vždy ve finále myslet na uživatele, jak už tady bylo napsáno výše.
A na závěr pár otázek, podobných jako v titulku: potřebujeme vůbec dobré programátory? Jsou zde zaměstnavatelé, enterpreneuři, kteří všechny ty talentované juniory pustí k zajímavé práci? Nebo si všichni zvykli lovit plankton v průměrných vodách, za levno a na tuny? A o úspěchu byznysplánu rozhodují procesy, nikoliv lidé? Well, that's the challenge :)
ČLÁNKY DO MAILU