ad 125, o svůj příjem se má každý starat sám za sebe a na nikoho nemá spoléhat, jinak se stává parazitem. Jistota příjmu je nemravná, protože vždy v sobě obsahuje prvek parazitismu, tedy nedobrovolného přerozdělování zdrojů.
Já za optimum, nebo za něco co k němu směřuje, považuji vždy aktuální stav, který se mění a samovolně směřuje k tomu optimu. Protože ale lidské struktury (státy, korporace) mají možnost generovat poruchy, je toto směřování často s oklikami i když mnoho věcí námi hodnocených, jako neoptimální, je z hlediska systému optimální. Přičemž optimum je zatím pro nás nepoznatelné, protože nedisponujeme matematickým aparátem, který by byl schopen ho popsat. Tedy z vlastností prvku odvodit dynamiku nadstruktur, které vznikají vzájemnou interakcí prvků a tvoří bázi toho prostoru nadstruktur pro nás neznámé povahy, u kterých neumíme ani popsat jejich vzájemné ovlivňování.
Vezměte si burzu, tam mohou vznikat v čase struktury, které vytváří hysterezní chování burzy, které je pro nás ale těžko rozpoznatelné. Burza může mít vlastní paměť a kde je paměť, je i nějaký algoritmus, který ji využívá. Ta nadstruktura zpětně ovlivňuje chování jednotlivců, aniž by si to tito uvědomovali.
Daším příkladem je mozek, neurony vykonávají nějakou činnost, dle stanovených pravidel, ale pojem o zpracovávných myšlenkách nemají žádný. A jen z činnosti neuronů, myšlenky neodvodíte, pokud nemáte provnání s chováním mozku, kde znáte probíhající myšlenky. A my nejsme v pozici vědce zkoumajícího mozek, ale v pozici neuronů, které tu myšlenkovou nadstrukturu nejsou schopny pojmout.
Proto nemá smysl společnost modelovat soustavami diferenciálních rovnic. Ty totiž neřeší informace zpracovávané nadstrukturami, které vznikají interakcí individuí a zpětně je ovlivňují.
ČLÁNKY DO MAILU