[8] Jako student jsem filtrovací předměty nenáviděl, teď později ovšem vidím, že problém byl hlavně v mém přístupu ke studiu.
Obava, že peníze zaplacené studenty škola použije na sebe, je podle mě lichá. Může se to udělat stejně jako s platbami za delší studium - vybrané peníze jdou do stipendijního fondu a škola je *musí* vyplatit studentům, nemůže je použít na platy nebo vybavení.
Na některých školách příjem vyučujících *závisí* na hodnocení v anketě hodnocení výuky. Není to povinnost ze zákona, ale vedení školy to může implementovat. Jestli by to mělo být povinné, to je otázka - spíš bych řekl že ne, jako národ vykazujeme pozoruhodnou schopnost nařízení, které se nám nelíbí, totálně sabotovat i při doslovném dodržení jeho požadavků...
[9] Zmírňující se požadavky u zkoušek jsou do jisté míry dány i kvalitou studentů. Pokud jsou VŠ finančně nastaveny na přijímání 100 tisíc studentů ročně a ze středních škol vychází 60 tisíc absolventů, je zřejmé, že se na VŠ dostanou i lidé, kteří tam nemají co dělat. Při zkoušce potom vidíme úspěšnost do deseti procent. Pak máme na výběr, jestli ze sebe budeme dělat ty zlé a zbylých 90 procent vyhodíme (a tím mimochodem ublížíme i škole, protože se o ní začne říkat, že nabere studenty, nechá je projít do posledního ročníku a potom je všechny vyhází na "neudělatelném" předmětu), nebo jestli snížíme požadavky. Ani jedna z možností není dobrá.
[15] Mám osobní zkušenost ze tří VŠ a nikde jsem nepozoroval, že by potlačovaly vlastní myšlení studenta. Naopak. Uznávám, je to nedostatečný vzorek, ale - jak velký je ten tvůj?
Memorování faktů je problém, a to bohužel oboustranný. Na jedné straně studenti nenávidí memorování a oprávněně si stěžují, že je blbost učit se mnohastránkovou bichli, kterou samozřejmě hhned po zkoušce zapomenou a nic z ní v nich nezůstane. Na druhé straně se ale většinově učí právě tím memorovacím způsobem a kdyby dostali otázku, která není přímo zodpovězená v učebnici ani se nevyskytla v dřívějších zkouškách, tak na ni nedokážou odpovědět. A to ani u jednoduchých otázek, kde odpověď je čistě jen praktickou aplikací teoretické poučky, kterou všichni studenti dokáží doslovně ocitovat. Stejně jako u snižování laťky výše pak učitel stojí před volbou - chtít zapamatované údaje a být za špatného učitele, nebo chtít porozumění a být za zlého učitele.
[22] Ideální, když taková firma spolupracuje se školou, která tohle chápe. I firma by zase měla chápat, že ani cutting-edge nevisí ve vzduchoprázdnu - nějaké napojení na dřívější teoretické poznatky tam je a student by ho měl ve své závěrečné práci postihnout. Pokud je to "jen online", tak ať - ale aspoň základní náležitosti by splňovat měl, měl by například mít autora, u kterého se dá ověřit, zda je odborníkem na příslušnou oblast.
[23] Za prvé, málokdy stojí celá diplomka na informacích od firmy, a pokud stojí, tak je otázka, jestli by měla být obhajitelná. Za druhé, představ si, že si za rok nebo za dva, až budeš řešit nějaký projekt, tu diplomku vyhledáš a budeš ji chtít využít. K čemu ti bude poznatek, že všechny podklady k práci poskytla firma XY? Tobě je sotva dají... Je důležitý výsledek? Ano, je, ale pokud nemáš možnost ověřit ani předpoklady ani závěry, jak se na ten výsledek můžeš spolehnout?
[25] Bezplatné vysoké školství je vesměs dáno smlouvami mezi příslušnými státy a bývá vázáno na studium v češtině. Nevidím v tom problém.
[32] Hell, yes! Jsem pro. Bohužel tyhle předměty jsou právě studenty vnímány jako zlo, "proč bych se měl učit nějakou společenskou blbost jako filozofii, když jsem na technice?".
ČLÁNKY DO MAILU