Hlavní navigace

Veřejné IP adresy potřebujeme úplně všichni

3. 2. 2011 16:10 (aktualizováno) Petr Krčmář

Dnes oficiálně došly na globální úrovni volné bloky IP adres. Někdo to považuje za banalitu, ale veřejné IP adresy potřebujeme úplně všichni.

Dnes k tomu po letech slibů skutečně došlo – IP adresy došly. Samozřejmě bude ještě trvat řadu měsíců než se problém skutečně projeví, ale dnes nastal začátek konce. Tedy minimálně konce IPv4 adres. Nedojde samozřejmě k žádnému dramatickému kolapsu, ale časem se prostě dostaneme do nepříjemných problémů.

Možná teď podle názvu čekáte, že začnu vysvětlovat, jak je veřejná IP adresa důležitá pro mnohé služby a „kdyby“ je měli všichni, jak by byl svět jednodušší. Tenhle blogpost ale vůbec není o filosofickém „kdyby – tak by“, ale o zcela praktickém tvrzení, že IP adresy potřebujeme naprosto všichni.

Občas se totiž pod zprávami o docházejících IP adresách objevují výkřiky typu „stejně veřejnou IP skoro nikdo nepotřebuje“ nebo „dáme internet za NAT a začneme znovu“. Opak je ale bohužel pravdou. Když vynecháme zcela podstatný fakt, že veřejnou IP adresy potřebují všechny služby, které chtějí být dostupné uživatelům, dostaneme se k jádru věci – každý uživatel potřebuje veřejnou IP adresu. Nic na tom nemění fakt, že většina uživatelů dnes nemá svou vlastní jedinečnou adresu, ale jednu sdílí společně s dalšími několika uživateli.

Celý vtip je totiž v tom, co si většina chytrolínů neuvědomuje – totiž že NAT neumí schovat nekonečné množství uživatelů za jednu IP. Je tomu právě naopak – počet strojů za jedním NATem je striktně omezen. NAT totiž mapuje vnitřní porty jednotlivých strojů na vlastní porty vnější. Vnitřní uživatelé na jedné IP adrese tak dohromady sdílejí 65535 portů a víc jich prostě neotevřou. Jen pro zajímavost: já mám teď otevřených asi sedmdesát portů do internetu. A to mám spuštěný prohlížeč, e-mailový klient, Jabber klient a program na odesílání SMS. Žádné speciální aplikace, ale jen standardní výbavu dnešního internetisty.

Odbočka: Toto je také důvod, proč poskytovatelé připojení nesnášejí BitTorrent. Takový BitTorrent klient si může v klidu otevřít několik tisíc spojení k dalším peerům a sežere tak na NATu velkou část portů.

Jeden můj kamarád kdysi dávno pracoval pro jednoho českého mobilního operátora. Chytří manažeři tehdy rozhodli, že se celá nově nasazovaná mobilní datová síť GPRS schová za jeden masivní NAT. Koupil se kvůli tomu speciální hardware, celé se to připojilo a spustilo. Chvíli to fungovalo, ale pak začala padat jednotlivá spojení a mobilní internet byl nepoužitelný. Ukázalo se, že firma chtěla všechny uživatele schovat za 16 IP adres. Po chvíli používání samozřejmě došly vnější porty a začala se shazovat starší spojení.

Přestože NAT skutečně pomohl výrazně oddálit konec IPv4 adres, není všemocný. Je třeba počítat s určitým poměrem počtu uživatelů na jednu veřejnou IP adresu. S rozumnou rezervou není dobrý nápad dávat více než několik desítek uživatelů na jednu veřejnou IP adresu. Až tedy IP adresy dojdou, dotkne se to i lidí, kteří „nepotřebují veřejnou IP“ a budou za NATem.

Dodatek: Nehledě na to, že si většina lidí neuvědomuje, jak je NAT výkonově náročný. V případě tří domácích počítačů to až tak velký problém není (ale i přesto je možné NAT v malém domácím routeru zahltit velmi snadno), ale pokud máte tisíce či sta tisíce uživatelů, dostáváte se do problémů. Jistě si dokážete představit ty ohromné tabulky, které pak musí NAT procházet při každém paketu posílaném v obou směrech. Proto velcí poskytovatelé (i v Česku) přidělují uživatelům raději veřejné IP.

Sdílet