Hlavní navigace

Na mostě Karla stojí Jirky táta a poslouchá hudbu Plíhala

10. 5. 2012 15:05 (aktualizováno) Petr Krčmář

Není to žádná novinka, ale setkávám se s tím čím dál častěji. Špatné užívání přivlastňovacích přídavných jmen.

Už dlouho jsem tu nepsal nic o češtině a asi je čas zase začít. Čím dál častěji se totiž setkávám se špatným užíváním přivlastňovacích přídavných jmen. Češi se jim snaží z nejasných důvodů vyhýbat a používají místo nich nesprávné druhý pád podstatného jména.

Tohle nesprávné použití k nám přišlo z ruštiny, proto se mu někdy říká ruský genitiv (genitiv je druhý pád). Na druhý pád se ptáme „koho, čeho?“ Takže pokud se někdo nesprávně zeptá: „Koho je to auto?“, pak odpověď musí znít „táty“ a vznikne tím paskvil „táty auto“. Šeredných příkladů najdeme spoustu, příklad máte i v titulku.

  • auto táty
  • kabát mámy
  • Franty chalupa
  • projev Havla
  • bratr Jany

Před časem jsme měli na serverech v patičce upoutávku, kde se mluvilo o nových žlutých vlacích. Pořídil jsem obrázek pro budoucí generace.

Všimněte si, že tady navíc není vůbec jasné, jestli je jejich majitelem pan Jančura (Jančurovy vlaky) nebo se ty vlaky jmenují Jančury. „Hele, jede žlutá Jančura, tu jsem dlouho neviděl!“ Zapamatujte si, že tohle je špatně, je to ošklivé a nepoužívejte to.

Jak je to správně? Učili jste se to na základní škole, ale pro jistotu si to zopakujeme. Přivlastňovací přídavná jména jsou například: otcův, matčin, Petrův, Martinin, učitelův a podobně. Označují vztahy podstatných jmen. Je to také jediný správný způsob, jak říci, co komu patří.

Správně: Petrův táta, matčin kabát, Karlův most, Jirkova chalupa

Možná si vzpomínáte na krásnou scénu z filmu Nejistá sezóna (1987), kde Jaroslav Vozáb předčítá dopis, který poslal Českému rozhlasu: „Až půjdu přes most Karla do divadla Národa na stěnu Čerta, uznám, že jste zvítězili. Ale bude to vítězství Pyrrhy, dříve Pyrrhovo vítězství.“

Sdílet