Hlavní navigace

Jak se na internetu kašle na zákony

25. 9. 2009 12:19 (aktualizováno) Petr Krčmář

Internet je i přes ohromné rozšíření a relativně dlouhou historii stále ještě divokým západem. Hlavně v oblasti nakládání se zákonem.

Sleduji to už dlouho a konečně jsem se rozhodl o tom něco (původně krátkého) a jednoduchého sepsat. Berte to jako varování a kázání pro všechny, kteří na internetu fungují jako na divokém západě. Můžete odkaz na něj předávat všem, kteří byli doposud úplně mimo (většina lidí, které na internetu potkáte).

Autorské… co?

Autorský zákon (plné znění) je obecně známý pojem. Většina lidí ho samozřejmě nečetla (jsem jeden z mála) a bohužel ani přesně netuší, co se v něm píše. Obecně se má za to, že to je zákon, který nějak postihuje takové ty piráty co na tržnicích prodávají kradená DVD. Omyl, autorský zákon se týká každého uživatele internetu (a nejen jeho samozřejmě).

Autorský zákon říká, že autor je ten, kdo dovoluje nakládat s vlastním dílem. Mimo jiné to znamená, že pokud autor neřekne jinak, nesmíte s jeho dílem nakládat vůbec! Pokud tedy někde na internetu třeba vygooglíte nějaký obrázek a není u něj uvedeno svolení o libovolném šíření a užití, nesmíte si jej přidat na svůj web. Autorský zákon tedy říká: Co vám není výslovně dovoleno, je automaticky zakázáno.

To je bohužel věc, kterou si většina uživatelů internetu neuvědomuje a mají za to, že když není nikde uveden zákaz, je možné jakýkoliv materiál libovolně přebírat, zkopírovat, využít, jak je libo. Našel jsem to a je to moje! Druhá skupina lidí má pocit, že stačí uvést odkaz (tenhle seriál u mě je z Root.cz) a už je to v pořádku. To taky není pravda. Citovat je samozřejmě možno, ale kopie celého seriálu není citace.

Případ první

Jsem v organizačním výboru jednoho filmového festivalu amatérských filmařů. Součástí festivalu je i soutěž, kde jsou presentována různá dílka a hodnotí je odborná porota. Ačkoliv se to může zdát jako zcela jiné prostředí a jiný případ, situace je stejná: v mnoha dílech je použita oblíbená hudba autora. Bez svolení a zcela svévolně je zakomponována do výsledného filmečku. Autoři obvykle ani netuší, že je takový postup něčím špatný. Prostě to je jen hudba, né?

Pro další ročník bylo rozhodnuto, že autoři musejí svá díla dodávat s prokazatelně vyřešenými autorskými právy. Většině se do podobného harakiri asi chtít nebude, ale těm jsem osobně doporučil server Jamendo.com (znám od Svaťase, díky), kde je možno stáhnout hudbu pod svobodnou licencí Creative Commons.

Případ druhý

Před časem mě moji rodiče upozornili na „hezký web jedné známé“. Proč ne, řekl jsem si a web navštívil. Příliš hezký nebyl, ale především vůbec nebyl její! Obsahoval haldy materiálů o vaření, šatech a dalších užitečných věcech, které si ovšem dotyčná nadrsno zkopírovala z internetu. Že by v tom mohl být problém? To ji pravděpodobně ani nenapadlo. Prostě to tam leželo, tak si to dala k sobě, no a?

Nechápu posedlost lidí každou informaci z internetu kopírovat, ale podle mých zkušeností je takových zkopírovaných blogísků na internetu opravdu hodně. Za ukázku může sloužit náš aprílový přehled blogísků. Koně, fotky raperů ani jiných domácích mazlíčků byly zcela jistě zkopírovány protizákonně.

Případ třetí

V redakci jsme se o celém tomhle problému bavili a byl jsem upozorněn na případ blogu Cuketka.cz, který vytváří Martin Kuciel. Ten před časem objevil na webu rádia Impuls (!) své fotky z blogu. Psal o tom třeba Podnikatel.cz, zmínila se i Lupa.cz a případ shrnul samozřejmě i Cuketka.cz.

Samozřejmě chápu nepoučenost nějaké slečny, která si na svůj blogísek zkopíruje pár obrázků svatebních šatů. Dobře to není, ale je možné to pochopit. Jak si ale může web takto velkého českého rádia dovolit opakovaně porušovat zákon tím, že zcela vědomě kopíruje obsah z cizích webů, na kterém bylo navíc původně (před sprostým ořezem) ono céčko v kolečku uvedeno, to už pochopit nedokážu.

Zaslechl jsem také dost šílený argument, ale nejsem si jistý jestli to bylo v souvislosti s tímto případem. Nerad bych někoho očerňoval víc, než je nutné. Ten argument zněl: „Když nechceš, aby to lidi kopírovali, tak to nedávej na internet!“ Nepochopitelné, šílené, neuvěřitelné. (Dodatek: Píše se o tom v článku na Lupa.cz… a pochází to z diskuse od Pixyho.)

Neznalost neomlouvá, ale záměr je svinstvo

Jsem pro svobodné šíření informací, zároveň ale jednoznačně stojím za autorským zákonem. (Stojí na něm i celý svobodný software, nezapomeňte na to.) Pokud někdo investuje do výroby jakéhokoliv materiálu (ať je to obraz, kniha, článek, fotka, whatever), má právo si říct, jak se bude s dílem dále zacházet. Pochopitelně platí stále výjimky jako jsou kopie pro vlastní potřebu, citace a podobně, ale ani jeden z výše uvedených příkladů není tento případ.

Moje zkušenost s provinilci naštěstí není nijak špatná, sám jsem za Roota několikrát řešil zkopírovaný článek nebo celý seriál. Vždycky se ale dotyčný omluvil a poměrně rychle byla sjednána náprava. To mě vede k jednoznačnému závěru, že většinou za porušením práva stojí nevědomost (která neomlouvá, ale přeci). V případě Impulsu (a jiných podobných) tomu ale nevěřím, tam jde o čistý záměr.

To celé znamená, že chybí osvěta. Už dlouho tvrdím, že výuka základního práva by měla být součástí základního vzdělání. Bohužel často tímto způsobem zákon porušují děti, které ale vůbec netuší, že by to mohl být nějaký problém. Apeluji proto na učitele výpočetní techniky: řekněte dětem také něco o zákonech a internetu. Pomůžete jim vyhnout se nepříjemnostem v budoucnu.

Mělo by se právo učit na základní škole?

Sdílet