Věčný paradox nedorozumění autora a čtenáře

22. 3. 2010 10:49 | Martin Hassman

Určitě to znáte. Jsou dva. Jednomu říkáme autor, tomu druhému čtenář. Oba mají před sebou stejný text, ale nemůžou se shodnout. A ani jeden z nich neví proč.

Popíšu zde modelovou situaci nedorozumění na Internetu, resp. při psané komunikaci obecně. Určitě jste ji už zažili, ať jako nestranní pozorovatelé nebo jako přímí aktéři.

Napřed se podívejme na to, jak by mohla vypadat komunikace psaným slovem (čili obvyklá komunikace na Internetu). Autor chce cosi sdělit. Převede své myšlenky do psané podoby (ať již se jedná o mail, blogpost, článek nebo tweet). Čtenář si je následně přečte.

Schema, kde nalevo je autor, od nej smeruje vodorovna sipka k napsanemu text a od toho dalsi vodorovna sipka ke ctenari

Záměrně jsem nakreslil šipky ve vodorovné poloze, čímž jsem chtěl zdůraznit, že výsledná informace, kterou si přečte čtenář, je tatáž, kterou sděloval autor.

V praxi tomu tak ale často není. Komunikace písemnou formou je činnost náročnější, než se může zdát. Je to pro nás forma nepřirozená (kdysi jsem slyšel, že v běžné mezilidské komunikaci může mimoslovní složka činit až 50% přenášených informací – z ní se do psané formy téměř nic nedostane).

K čemu pak dochází? Autor se snaží převést své myšlenky do textu, to se mu ale povede jen přibližně (ostatně jako lidé to lépe nedokážeme) – ono zkreslení vyznačím šikmou čarou. Text si následně přečte čtenář. Pochopení textu (čili informace okleštěné o důležitou mimoslovnou složku, na které je lidstvo v komunikaci závislé nejspíš ještě z dob, než jsme začali vůbec nějaká slova používat) je rovněž činnost náročná a šance, že čtenář pochopí text „trošku jinak“ bývá často příliš velká (možná bychom i mohli říct, že se limitně blíží jedné). Proto jsem i šipku ke čtenáři vyznačil šikmo.

Schema, kde nalevo je autor, od nej smeruje sikmo sipka doprava k textu a od nej sikmo sipka doprava ke ctenari

K čemu nyní dojde? Čtenář získal z textu nějaké informace. Ty zpracovává, aby věděl, co mu autor chtěl říct. A to je jádro pudla. Mezitím totiž došlo k dvěma pokřivením přenášeného sdělení! Jak bylo které z nich velké, to záleží na povaze sdělovaných informací, na momentální schopnosti autora sdělovat své myšlenky písemnou formou a na momentální schopnosti čtenáře pochopit smysl napsaného textu. Pravděpodobně však nějaké vetší či menší bylo a to na obou stranách (s pravděpodobností blížící se k jedné).

Zpětnou projekcí si můžeme naznačit, že čtenář čte trochu něco jiného než měl autor na mysli. Naznačil jsem to přerušovanými šipkami směřují jinam jakoby k „jiné osobě“ (protože čtenář si na základě zkreslené informace o autorovi vytvoří více či méně falešný obrázek). Ovšem čtenář je přesvědčen, že autor má na mysli to, co si on jako čtenář právě přečetl a ztotožňuje si autora s jím vytvořenou představou. (Ještě stále se chytáte?) Přirozeně jim pak oběma bude činit problém se dohodnout.

Schema, kde nalevo je autor, od nej smeruje sikmo sipka k napsanemu textu a z nej opet sikmo, ale jinym smerem sipka doprava ke ctenari. Od ctenar smeruje prerusovana sipka zpet, ale nevraci se k autorovi, nybrz ke zcela jine osobe, kterou ctenar povazuje za autora

Všimněte si, že z pohledu čtenáře jde o „rovný“ případ z prvního obrázku (z jeho pohledu to tak totiž vypadá), žádné zkreslení si neuvědomuje.

Pokud vás někdy jako autora obviní z něčeho co jste nenapsali (resp. nemysleli), jedná se pravděpodobně o tento případ. Stejně tak, pokud máte jako čtenář pocit, že „to, co čtete snad ani nemůže být pravda“, že „to snad autor nemohl myslet vážně“, i tehdy se může jednat o stejný případ.

A budete se s tím patrně setkávat velmi často (někdy to bude vadit víc, jindy mín), protože naučit se psát tak, aby zkreslení na straně autora bylo minimální a aby text vedl jen k malému zkreslení na straně čtenáře, to vyžaduje rozsáhlou autorskou praxi (intenzivní učení se psaní po takových 10 nebo i 20 let), kterou – přiznejme si to – až na řídké výjimky nikdo z nás nemá.

Pokud si ovšem připustíme existenci tohoto problému (který nás jako lidstvo provází a který nabyl s rozvojem Internetu a psané komunikace na intenzitě), pak můžeme aspoň snáz hasit následky. Věřte mi, že to za to stojí.

Související:

  • 22. 3. 2010 11:59

    Daniel Kolman (neregistrovaný) 77.48.211.---

    Podíl neverbální složky komunikace je dokonce 93%, pouhých 7% připadne na obsah. A je omyl si myslet, že při ústní komunikaci tváří tvář žádné problémy nenastávají.

    Problém komunikace je ale poměrně dlouho zmapován: http://en.wikipedia.org/wiki/Communication

  • 22. 3. 2010 12:42

    Daniel Steigerwald (neregistrovaný) 83.208.67.---

    @DanielKolman: "V takzvané popularizační psychologii se převalují – někdy po desetiletí – mylné názory, slovní skeče, slogany, poučky a cifry určené pro ohromení. Vytáhnete z takového rybníka leklou rybu a zas ji tam hodíte. Neverbální složka našeho sdělení tvoří 55 procent! Plác. Vokální 38 procent. Plác. Taková čísla si dál plují v rybníčku nesmyslů, než je zase (brzy!) někdo použije." - http://bit.ly/9npBSd
    Sorry, nedalo mi to :o)

  • 22. 3. 2010 12:48

    Martin Hassman (neregistrovaný) 86.49.82.---

    @Daniel Kolman Děkuji za doplnění. Jen pozor, že to je skutečnosti trochu jinak. Přímo onen článek na Wikipedii označuje toto tvrzení za mýtus a dále je rozebírá. Ona čísla samozřejmě 93-7 platí, ale v trochu jiném smyslu. Týkala se situace, kdy řeč těla či intonace hlasu vyjadřovaly něco jiného, než vyřčená slova. Pak je pro příjemce z 93% rozhodující ona neverbální složka. Nejedná se tedy o přímé vyjádření obsahu sdělení. A navíc ta čísla neplatí obecně, ale "this only applies in situations where the speaker is talking about feelings or attitudes".

    Každopádně jsou to nádherná čísla, jen je třeba je opatrně interpretovat. Děkuji.

  • 22. 3. 2010 12:58

    Miroslav Suchy (neregistrovaný) 209.132.186.---

    [1, 2] Koukam ze tu vzniklo nedorozumneni mezi ctenarem a autorem.

  • 22. 3. 2010 13:19

    mat (neregistrovaný) 88.102.61.---

    Já bych asi neverbální složce v případě psaného textu tak velký význam nepřisuzoval, kdo psaným projevem vládne, ten dokáže myšlenku velice dobře vyjádřit tak, aby byla pochopena a interpretována správně.

    Nesoulad ve vztahu autor-psaný text-čtenář jste Martine popsal velice trefně, ale uvedený problém se běžně vyskytuje i v mluveném slově, detailněji se jím zabývá jeden z podoborů sémiotiky pragmatická lingvistika... dovolím si odkázat na jeden můj pidičlánek: http://marcelkupka.posterous.com/jedna-veta-o-pragmaticke-lingvistice

    Pro zájemce o pragmatickou lingvistiku pak přidám její definici z wikipedie: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pragmatika

  • 22. 3. 2010 13:32

    Martin Hassman (neregistrovaný) 86.49.82.---

    @mat Marceli, já se soustředím na tu psanou formu zcela úmyslně. Zatímco na ono ústní podání jsme si za ta století už nějak zvykli a nějak se s ním vypořádali, tak ona psané forma je - zejména po nárůstu významu internetu - stále větší problém a zasahuje do našich životů čím dál tím víc.

    Souhlasím s vaším tvrzením, že "kdo psaným projevem vládne, ten dokáže myšlenku velice dobře vyjádřit". Problém je, že prakticky nikdo tímto projevem dobře nevládneme a (nejen) svět internetu nám to připomíná zas a znova každým dnem. Problém je o to horší, že internetový čtenář se chová jinak než klasický čtenář, jak jsme ho znali dříve. Internetový čtenář čte rychleji, méně přesně a snáze se dopustí chyby. Na autory to pak klade vyšší nároky, než jsem dřív byli zvyklí.

  • 22. 3. 2010 14:06

    mat (neregistrovaný) 88.102.61.---

    "Problém je o to horší, že internetový čtenář se chová jinak než klasický čtenář, jak jsme ho znali dříve. Internetový čtenář čte rychleji, méně přesně a snáze se dopustí chyby. Na autory to pak klade vyšší nároky, než jsem dřív byli zvyklí."

    Přesně tak - ale ne každý autor je ochoten (schopen) na tento trend přistoupit. Webcopywriting (myšleno ve smyslu tvorby jakéhokoli textového obsahu webu) je často zaměňován za copywriting pro tištěná média, chybí cit pro myšlenkovou zkratku. Řešení je přitom podle mě jednoduché - autor se musí přizpůsobit čtenáři, tj. musí psát tak, jako kdyby on sám byl členem cílové čtenářské skupiny, která může být samozřejmě pokaždé jiná. Kdo tohle alespoň zčásti umí, může nedorozuměním se čtenářem předcházet.

  • 22. 3. 2010 18:09

    JS (neregistrovaný) 130.119.248.---

    Problem je, ze tato moznost nedorozumeni je tim, co dela inteligenci cloveka. Totiz schopnost prirazovat stejnym konceptum ruzne definice (a stejnym slovum ruzne koncepty). Bez ni bychom nemohli normalne uvazovat; byli bychom totiz natolik svazani potrebou presnosti v uvazovani, ze bychom se nedobrali vysledku.

  • 22. 3. 2010 18:26

    Martin Hassman (neregistrovaný) 86.49.82.---

    @JS Já si myslím, že je to limit, který je pro dnešního člověka nemožné překročit. To nejlepší, co můžeme udělat, je naučit se s tím žít a předvídat to.

  • 22. 3. 2010 19:24

    Daniel Kolman (neregistrovaný) 88.146.40.---

    Vždycky mě překvapí, že takhle evidentní věci někoho překvapí:-)

    Na konkrétních číslech nezáleží, čísla jen ilustrují problémy při pokusu o exaktní vyjádření něčeho, co se exaktně vyjádřit nedá. To co jsem chtěl říct je, že v jiných vědách se modely komunikace a komunikačního šumu objevují už minimálně 60 let, a proto je zajímavé, že se tu znovuvynalézá kolo. Myslím si že to je obecný problém všech technických věd, že tak trochu ignorují všechno neexaktní a netechnické.

  • 22. 3. 2010 19:41

    Martin Hassman (neregistrovaný) 86.49.82.---

    @Daniel Kolman Samozřejmě, že na přesných číslech nezáleží. Totální mystifikace ovšem již způsobují problémy. Kola se nevynalézají, ale vývojová spirála je holt vývojová spirála. Kdo ví, zda to bez ní nahoru vůbec jde.

    Je krásné, jak jen během pár komentářů dokážeme několikrát prakticky probrat problematiku popsanou v mém článku. Asi to použiju na nějakém školení 8-)

  • 22. 3. 2010 19:54

    Daniel Kolman (neregistrovaný) 88.146.40.---

    @MartinHassman Mimochodem, chybí vám tam jeden důležitý prvek, kvůli kterému je nemožné dosáhnout v psané komunikaci 100% porozumění. Interpretace textu je totiž závislá nejen na "schopnosti autora sdělovat své myšlenky písemnou formou a na momentální schopnosti čtenáře pochopit smysl napsaného textu", ale také na kodifikaci samotného textu - na jazyku. Jazyk je (hrubě zjednodušeno) složen ze znaků (slov), a znaky mění časem význam. Jelikož psaná komunikace už z definice vkládá mezi kódování (=psaní) a dekódování (=čtení) časový odstup, je pravděpodobné, že znaky, ze kterých se text skládá, změní význam, a tím se změní význam celého textu.

    Na tom je ostatně založeno několik vědeckých směrů (strukturalismus, poststruktura­lismus, dekonstruktivis­mus).

  • 22. 3. 2010 20:00

    Martin Hassman (neregistrovaný) 86.49.82.---

    @Daniel Kolman Děkuji za postřeh. Problematika samotného jazyka je přesně ten prvek, který můžeme v této jednoduché úvaze zanedbat (na rozdíl od zavádějících čísel na něm totiž z pohledu našeho příběhu opravdu nezáleží). Ale děkuji za doplnění.

  • 22. 3. 2010 22:59

    Ondřej Surý (neregistrovaný) 130.129.32.---

    @Daniel Steigerwald: Díky za komentář, i odkaz na článek od Zdeňka Vybírala. Zajímavé je, jak dlouho se tyhle plácnutí jsou schopny udržet, a jak se šíří mezi lidi. I když, jak je vidět i z toho článku, tak to pomáhají mnohdy šířit i oni samotní psychologové.

  • 23. 3. 2010 10:33

    pajout (neregistrovaný) 195.39.60.---

    Každá komunikace je jen důsledkem nedorozumění :>)

  • 23. 3. 2010 11:13

    Karel (neregistrovaný) 93.90.162.---

    Dle mé osobní zkušenosti jsou zde na straně autora dva význačné zdroje komunikačního problému:

    1. Autor ani neví, co chce napsat - pak vznikají texty, které sice obsahují nějaké údaje, ale není z nich zřejmé "co tím chtěl autor říci". A to proto, že autor se tím nic říci nesnažil, jen cítil potřebu "vyjádřit se". Řešením je v takové chvíli vůbec nic nepsat, což je ovšem v dobách internetu a všelijakých internetových diskusí velmi těžké.

    2. Autor sám nerozumí svým myšlenkám. Na papír pak hodí obraz, kterému sám nerozumí. Pokud by si to autor sám po sobě přečetl, zřejmě by sám uznal, že to nedává smysl, nebo to nesouvisí s tím, co chtěl vlastně říci. Značka ideál by bylo pokusit se přitom vcítit do role čtenáře. Základem je alespoň si to po sobě přečíst. Když tomu textu nerozumí sám autor, proč by to měl pochopit čtenář?

    Pokud se vyvarujete těchto dvou chyb, rázem se na žebříčku "rétorických dovedností" posunete do první ligy. Ani nemusíte být obratní v psaném slově, ani nemusíte být talent od boha, ani nepotřebujete deset let praxe. Když nevíte, co chcete říci, tak nic neříkejte (a nepište). A když už něco napíšete, tak si to po sobě přečtěte, zda to dává smysl. Sice toho rázem budete "produkovat" jen desetinu, ale lidé vám budou rozumět. Někteří.

  • 23. 3. 2010 11:52

    A. S. Pergill (neregistrovaný) 147.251.127.---

    Víceméně z autorem uváděných důvodů měli na antických a středověkých školách gramatiku jako samostatnou disciplínu (ve smyslu jak prostředky psaného jazyka vyjádřit to a to, nikoli zdegenerovanou do diktátů na "i" a "y").

  • 23. 3. 2010 16:37

    _r3450n_ (neregistrovaný) 165.72.200.---

    S timto clankem se da jenom souhlasit. Zkresleni je ocividne.
    Proc vsak dokazu pochopit mene kvalifikovaneho autora s mensi praxi lepe (s mensim zkreslenim), nez clanky toho co psal ku prikladu prave tento?
    Je mozne, ze diki "optimalizaci textu" pro mensi zkresleni je naopak to zkresleni umocneno? Ano! Protoze pokud autor pise tak "jak mu huba narostla", tak se k lidem prenasi neco malo z toho, jak to myslel.

  • 25. 3. 2010 19:47

    merlin111 (neregistrovaný) 93.99.49.---

    Zajímavý článek , dobrý postřech. Vidím to v lidské logice, každý má za sebou jinou zkušenost, a má trochu jinak zadrátováno uvažování. Nemyslím si, že je to problém jen psaného projevu. Zde se to v důsledku větší náročnosti kódování do sériového toku dat v podobě omezené slovní zásoby jen vyostřuje, tedy více se přemýšlí a je pak větší objem dat v různě spolehlivé krátkodobé paměti za jednotku času. Není zde hlavně zpětná vazba posluchače a nelze tak korigovat tok myšlenek přesně pro posluchače.

    Neverbální komunikace lze zakódovat, /smailík, myšleno v legraci.../.

    Bohužel mimika obličeje není spolehlivá, Usměv může u dvou lidí znamenat vztek i radost a je tu hned nedorozumění jak hrom. Stejně tak i intonace hlasu. Při hovoru na nás působí mnohem víc informací, přičemž se neverbální vstupy vyhodnocují jako dojem okamžitě (na pamět nenáročná informace, /prakticky z mého zjednodušeného pohledu nastavení pevně zadrátovaných registrů/, dekódování sériové užitečné informace opět v pritikladu potřebuje nějaký ten mozkobyte a čas. Bohužel tahle pamět nebývá během naplňování uzavřena a mají k ní přístup paraelní procesy různé kvality zkreslující konečně vyhodnocení všech dat.

    Omlouvám se ale mě tyhle věci fascinujou,


    I Holy bude mít IQ od 6 do 6000. IQ 6000 to je stejné IQ jako má 6000 učitelů tělocviku.

  • 26. 3. 2010 12:36

    Franta (neregistrovaný) 62.177.71.---

    Ad „to vyžaduje rozsáhlou autorskou praxi (intenzivní učení se psaní po takových 10 nebo i 20 let)“

    Obávám se, že ani ta dlouholetá praxe autora to nezachrání (byť pomůže). Problém je v tom, že jednotliví čtenáři mají odlišné znalosti, zkušenosti, názory, inteligenci, vzdělání atd. takže pokud není publikum úplně homogenní*, vždycky ten text někdo pochopí a někdo ne – nejde se trefit do záběru všem čtenářům, protože každý z nich se na věc dívá trochu jinak.

    P.S. moc nechápu to „zkreslení na straně autora“ – vůči čemu se takové zkreslení měří? Pokud vůči autorovi, tak tam většinou žádné zkreslení nebude, protože předpokládám, že autor sám vlastní text chápe a ví, co jím chtěl říct. A pokud by to zkreslení měl interpretovat někdo jiný, tak je to zase zkreslení na straně čtenáře.

    *) čehož lze docílit možná na nějaké konferenci výběrem hostů, ale rozhodně ne na webu, kam přijde kdokoli.

  • 26. 3. 2010 12:42

    Martin Hassman (neregistrovaný) 86.49.82.---

    Zkreslení na straně autora je samozřejmě vůči autorovi. Text, který napsal nemusí být (a často prostě není) totéž, co myslel.

  • 30. 3. 2010 15:32

    _r3450n_ (neregistrovaný) 165.72.200.---

    Proc pak autor zverejnuje clanek kterej neni napsanej tak jak to autor myslel? Je jasne, ze clanek nelze vyhodnotit ze vsech uhlu pohledu aby to pochopil uplne kazdy, ale jaka je podstata kdyz to spravne nepochopi ani sam autor? Proc se autor pri psani clanku nekontroluje, zda danej clanek vyzni tak jak to mel v umyslu? Neni to vsechno jen neprofesionalita autora?

  • 2. 4. 2010 7:24

    Martin Hassman (neregistrovaný) 86.49.82.---

    @_r3450n_ Snad těžko může být něco dál od pravdy. O tom, že přenos z myšlenek autora do psaného slova nefunguje dobře (možná, že dokonce nemůže fungovat), se můžeme přesvědčit byť i jen pročítáním komentářů na této stránce, v praxi pak i hlubší debatou snad s kýmkoliv aktivně nebo pasivně píšícím. Talent a mnohaletá píle umožní autorům tento schodek snížit, setkávat se s ním ale budou pravděpodobně věčně.

Vitalia.cz: Tesco nabízí desítky tun jídla zdarma

Tesco nabízí desítky tun jídla zdarma

120na80.cz: Pálení žáhy: která jídla ne a co nás uzdraví?

Pálení žáhy: která jídla ne a co nás uzdraví?

Měšec.cz: TEST: Vyzkoušeli jsme pražské taxikáře

TEST: Vyzkoušeli jsme pražské taxikáře

Lupa.cz: Jak levné procesory změnily svět?

Jak levné procesory změnily svět?

Lupa.cz: Další Češi si nechali vložit do těla čip

Další Češi si nechali vložit do těla čip

Vitalia.cz: Muž, který miluje příliš. Ženám neimponuje

Muž, který miluje příliš. Ženám neimponuje

Vitalia.cz: Jak Ondra o astma přišel

Jak Ondra o astma přišel

Vitalia.cz: dTest odhalil ten nejlepší kečup

dTest odhalil ten nejlepší kečup

Podnikatel.cz: Udělali jsme velkou chybu, napsal Čupr

Udělali jsme velkou chybu, napsal Čupr

DigiZone.cz: Digi Slovakia zařazuje stanice SPI

Digi Slovakia zařazuje stanice SPI

DigiZone.cz: Světový pohár v přímém přenosu na ČT

Světový pohár v přímém přenosu na ČT

Podnikatel.cz: Byla finanční manažerka, teď cvičí jógu

Byla finanční manažerka, teď cvičí jógu

Lupa.cz: Jak se prodává firma za miliardu?

Jak se prodává firma za miliardu?

DigiZone.cz: Parlamentní listy: kde končí PR...

Parlamentní listy: kde končí PR...

DigiZone.cz: Numan Two: rozhlasový přijímač s CD

Numan Two: rozhlasový přijímač s CD

DigiZone.cz: Nova opět stahuje „milionáře“

Nova opět stahuje „milionáře“

Vitalia.cz: Tohle jsou nejlepší česká piva podle odborníků

Tohle jsou nejlepší česká piva podle odborníků

120na80.cz: Co je padesátkrát sladší než cukr?

Co je padesátkrát sladší než cukr?

Vitalia.cz: Jsou vegani a vyrábějí nemléko

Jsou vegani a vyrábějí nemléko

DigiZone.cz: Samsung EVO-S: novinka pro Skylink

Samsung EVO-S: novinka pro Skylink